9 C 77/2023-15 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou u soudu dne 23. 3. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 751 Kč spolu s příslušenstvím. Uváděla, že s žalovaným uzavřela dne 23. 9. 2021 smlouvu o dodávce elektřiny pro odběrné místo na adrese [adresa]. Žalovaný se zavázal elektřinu odebírat a platit za ni dohodnutou cenu. Tuto povinnost však porušil, když za období od 23. 9. 2021 do 7. 6. 2022 neuhradil vyúčtování elektřiny (přičemž žalobkyně toto vyúčtování specifikovala). Žalovaný na předmětné faktury měl uhradit 26 771 Kč, uhradil pouze částku ve výši 10 020 Kč, nadále tedy dluží 16 751 Kč. Jelikož žalovaný ani přes upomínky žalobkyně ničeho neuhradil, domáhá se žalobkyně uhrazení dlužné částky soudní cestou. 2. Soud vydal v této věci elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit (podle § 173 odst. 1 o. s. ř. je platební rozkaz nezbytné doručit žalovanému do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno). Elektronický platební rozkaz byl proto zrušen podle ustanovení § 173 odst. 2 o. s. ř. 3. Soud následně vyzval účastníky usnesením, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila. Žalovaný se nevyjádřil jak k textu podané žaloby (která mu byla doručena spolu se shora uvedeným usnesením), tak ani k tomuto usnesení soudu. Skutečnosti tvrzené v žalobě neučinil v řízení nikterak spornými. Soud podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání. 4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Žalobkyně uzavřela dne 23. 9. 2021 s žalovaným Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny – typ [anonymizováno] (na základě Žádosti o změnu/uzavření/ukončení smlouvy ze dne 31. 5. 2022), jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému dodávky elektřiny do odběrného místa a dále závazek žalovaného hradit žalobkyni řádně a včas dohodnutou platbu za dodávku elektřiny a distribuční služby. Odběrné místo bylo sjednáno na adrese [adresa] Smlouva upravovala další práva a povinnosti smluvních stran, platební podmínky, platnost a účinnost smlouvy. V období od 23. 9. 2021 do 7. 6. 2022 neuhradil žalovaný vyúčtování elektřiny, když mu žalobkyně vystavila fakturu [číslo] ze dne 14. 4. 2022, znějící na částku 23 269 Kč a fakturu [číslo] ze dne 9. 6. 2022, znějící na částku 3 502 Kč Celkem částku 26 771 Kč. Z toho bylo žalovaným uhrazeno 10 020 Kč a zbývá zaplatit 16 751 Kč. Obchodní podmínky dodávky elektřiny pak podrobněji upravovaly smluvní vztah při dodávce elektřiny ze sítí nízkého napětí, práva a povinnosti smluvních stran, ceny za dodanou elektřinu (s odkazem na ceník), platbu záloh a fakturaci, změnu podmínek a cen, ukončení smlouvy, přerušení dodávky a poplatky. Ceník žalobkyně stanovil ceny elektřiny pro domácnosti (za dodávku elektřiny, za distribuci elektřiny) a poplatky. Žalobkyně upomínala žalovaného k úhradě dlužné částky prostřednictvím e-mailu ze dne 13. 2. 2023 a zároveň mu téhož dne zaslala předžalobní upomínku s výzvou k úhradě, dlužná částka byla vyčíslována a byl sdělován bankovní účet pro úhradu dlužné částky. Žalovaný byl upozorněn na možné soudní řízení v případě neuhrazení této částky a o navýšení nákladů v souvislosti se soudním řízením. Z podacího archu je patrno, že předžalobní výzva byla žalovanému zaslána. 5. V posuzovaném případě soud uzavírá, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl smluvní závazkový vztah, a to na základě písemně uzavřené smlouvy, jejímž předmětem byla dodávka elektřiny. Elektrická energie je podle konstantní judikatury způsobilým předmětem občanskoprávních závazků, lze tedy nepochybně sjednat její dodej (prodej) za peněžní úplatu (cenu). Taktomu bylo i mezi účastníky řízení, kdy žalobkyně se zavázala dodávat žalovanému do sjednaného odběrného místa elektrickou energii a žalovaný se zavázal platit za ni vyúčtovanou cenu. Z obsahu spisu nelze usuzovat na žádnou okolnost, kvůli které by smluvní závazek neexistoval v období (časovém úseku), které je předmětem tohoto řízení. Žalobkyně rovněž prokázala, že cenu (kdy vyúčtování skončilo nedoplatkem) za dodanou elektrickou energii vyúčtovala fakturou, která obsahovala konkrétní cenu a její výpočet dle ceníku v návaznosti na dodané množství. Faktura představovala výzvu k platbě, a to v souladu s uzavřenou písemnou smlouvou a všeobecnými podmínkami žalobkyně. Nezaplatil-li žalovaný takto vyúčtovanou cenu, dostal se do prodlení, a žalobkyně se tedy po právu domáhá v tomto řízení částky 16 751 Kč coby dlužné ceny za dodanou elektrickou energii, a to včetně úroku z prodlení v zákonné sazbě. 6. Vzhledem ke shora uvedenému tedy soud ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalovanému za povinnost zaplatit žalobkyni peněžní plnění z titulu smluvního závazku specifikovaného výše, a to spolu s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení). 7. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Protože byla žalobkyně ve věci plně úspěšná, má právo na náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč dle položky 2 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb., a dále 2x 300 Kč za sepis žaloby a předžalobní výzvu dle vyhl. č. 254/2015 Sb., celkem tedy 1 400 Kč.