113 C 7/2023-66 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Návrhem doručeným soudu dne 6. 9. 2023 se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 23 895 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , která byla podepsána 20. 8. 2014. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, k vyplacení došlo 22. 8. 2014. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 73,34 % splácet ve 48 měsíčních splátkách po 1 055 Kč vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce, počínaje od září 2014. , právnická osoba, se smlouvou byl dne 22. 8. 2016 žalované ze strany žalobce poskytnut revolving ve výši 8 229 Kč, čímž došlo k navýšení celkové výše úvěru. Počet splátek byl navýšen o 24 měsíčních splátek ve výši 25 320 Kč, výpůjční úroková sazba revolvingu činila 66,85 %. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy, ocitla se v prodlení, do data zesplatnění úvěru, uhradila celkem padesátkrát 1 055 Kč od 19. 9. 2014. Žalobci vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 12.1 smluvních ujednání, žalobce požaduje zaplacení pokut v celkové výši 685 Kč (pětkrát 137,15 Kč), dále dle bodu 12.7 smluvních ujednání má žalobce právo na smluvní pokutu ve výši 0,25 % ročně z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to od 1. 3. 2023 do zaplacení. Žalobce požaduje smluvní pokutu pouze v sazbě 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení. Dále požaduje dle bodu 4.4 smlouvy sjednané úroky za dobu po zesplatnění úvěru, to je z 15 514,83 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení. Žaloba dále rekapituluje dluh žalované.2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila pouze v písemném podání doručeném soudu dne 7. 2. 2024 v tom směru, že žádá o ustanovení advokáta za situace, kdy je důchodkyně a žalobce po ní chce velkou lichvu; vzhledem k tomu, že žalovaná přes výzvu soudu nedoložila řádně vyplněné prohlášení o majetkových poměrech, což by doložila i listinami ověřujícími její majetkové, finanční a sociální poměry, nemohl být žalované ustanoven zástupce z řad advokátů (usnesení č. j. 113 C 7/2023–60 ze dne 18. 3. 2024).3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že dne 20. 8. 2014 byla sepsána smlouva o revolvingovém úvěru , právnická osoba, . s žalovanou, na základě které byl žalované poskytnut dne 22. 8. 2014 úvěr ve výši 20 000 Kč, následně 22. 8. 2016 úvěr ve výši 8 229 Kč. Žalovaná uhradila dle žalobních tvrzení celkem 50 splátek po 1 055 Kč. Po poskytnutí automatického revolvingu došlo ke změně splátek, a to dle přílohy číslo 1. ke smlouvě o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , jak se uvádí v písemném podání žalobce ze dne 23. 8. 2016. Žalované byly doručovány výzvy k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru, a to dopisy ze dne 21. 12. 2018, 21. 1. 2019, 20. 2. 2019, 25. 3. 2019, 27. 2. 2023, přičemž oznámením ze dne 27. 2. 2023 byla žalovaná vyzvána k úhradě celkového dluhu ve výši jistiny 23 895 Kč. Informace o poskytnutí revolvingového úvěru byly žalované poskytnuty v rámci předsmluvního formuláře č. , hodnota, dne 20. 8. 2014, kde se uvádí, že žalované bude poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, následný revolving činil 8 229 Kč, výpůjční úroková sazba byla sjednána na 73,34 % s tím, že revolving následně je úročen částkou 66,85 % ročně, měsíční splátka činila 1055 Kč (celkem 48 měsíčních splátek při prvním úvěru). Pokud se týče posouzení úvěruschopnosti žalované, jakožto spotřebitelky, bylo soudu předloženo hodnocení klienta ke smlouvě č. , hodnota, ze dne 20. 8. 2014, ze kterého se podává, že čistý měsíční příjem úvěrované je 9 530 Kč, výdaje úvěrovaného plus manžela či partnera je 3 800 Kč, nájemné, inkaso, doprava a ostatní je 2 500 Kč měsíčně, celkem volné příjmy jsou 3 230 Kč měsíčně. Doklady, které měla žalovaná předložit, byly: kopie občanského průkazu, důchodový výměr důchodce a výpis z bankovního účtu. Součástí spisového materiálu, pokud se týče posouzení úvěruschopnosti, je pak výpis z nebankovního registru klientských informací NRKI se skóre žalované 472, výpis z registru Solus, dále důchodový výměr České správy sociálního zabezpečení ze dne 1. ledna 2014 – invalidní důchod třetího stupně ve výši 9 530 Kč. V rámci výpisu z běžného účtu žalované ze dne 25. 7. 2014 lze vyčíst, že k tomuto datu bylo na účtu žalované 564,52 Kč. Žalované byla následně doručována předžalobní výzva k plnění datovaná 9. 8. 2023. Pokud byly soudu předloženy jiné listiny, například vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , pak tyto listiny prováděny jako důkaz ve sporu nebyly, neboť nemají přímou souvislost s poskytnutým úvěrem, jedná se o obecné informace. Z historie výpisu úvěru je zřejmé, že první splátku žalovaná uhradila 19. 9. 2014 ve výši 1 055 Kč, následně hradila celkem 50 splátek, avšak s několikadenními zpožděními, poslední splátka byla uhrazena 18. 10. 2018. Pokud se jedná o doplnění posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, pak u jednání dne 30. 5. 2024 bylo ze strany žalobce soudu sděleno, že veškeré výdaje v hodnocení klienta jsou pouze v rovině tvrzení s tím, že neví, zdali bylo ze strany poskytovatele úvěru žádáno ověření uvedených skutečností (3 800 Kč jako tzv. přibližný výdaj spotřebitele v domácnosti, 2 500 Kč výdaj za nájemné, inkaso, doprava a ostatní).4. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 43/2013 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.5. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.6. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám.7. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z právní věty rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39. Jak dále vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému zadluženosti domácnosti (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat