17 C 143/2023-37 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částek uvedených ve výrocích I a II tohoto rozsudku. Tvrdí, že mezi jejím právním předchůdcem, společností , právnická osoba, (dále jen „věřitel“), byla uzavřena dne 24. 6. 2011 smlouva o půjčce č. , tel. číslo, , na základě které byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši 14.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal spolu s úrokem ve výši 21 % p. a. a poplatkem za administrativní zpracování půjčky ve výši 2.660 Kč splácet ve splátkách po 308 Kč týdně. Žalovaný dosud zaplatil jen 7.000 Kč. Žalobkyně tvrdí, že žalovaný byl věřitelem před uzavřením smlouvy dotazován na své osobní a majetkové poměry, zároveň k uvedenému předkládal doklady. Jeho údaje a doklady, které předložil, byly zaznamenány do zákaznické karty. Zákaznickou kartu a doklady osvědčující úvěruschopnost už nemají žalobkyně ani věřitel k dispozici.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil:Dne 24. 6. 2011 uzavřel věřitel s žalovaným smlouvu o zápůjčce částky 14.000 Kč. Žalovaný se zavázal půjčku s úrokem ve výši 21 % p. a., odměnou za zpracování půjčky ve výši 2.660 Kč vrátit v 60 týdenních splátkách po 308 Kč, počínaje první splátkou splatnou týden po uzavření smlouvy. Téhož dne věřitel žalovanému částku 14.000 Kč vyplatil.4. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni postupní smlouvou uzavřenou 15. 5. 2017. Postoupení bylo žalovanému oznámeno, zároveň byl vyzván k úhradě žalované částky ve lhůtě do 10 dnů. Oznámení bylo podáno na poštu dne 15.6.2017. (zjištěno ze smlouvy o postoupení, z oznámení, z podacího lístku)5. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.6. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.10. Podle § 9 odst. 1,3 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30.11.2016 (dále jen ZosÚ), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.11. Žalobkyně neprokázala, že by věřitel povinnost prověřovat úvěruschopnost žalovaného splnil, když k uvedenému neuvedla žádná konkrétnější tvrzení a nepředložila žádné doklady. Věřitel porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalovaného porušil jeho právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ho nadměrně zadlužují. Porušením povinnosti uložené § 9 ZosÚ věřitel zároveň porušil veřejný pořádek; v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností.12. Přesto věřitel smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřel s vědomím sjednání svého závazku spolu se smluvními sankcemi, úroky a poplatky. Právě na takováto jednání cílí § 9 ZosÚ, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru. Jestliže porušením povinnosti věřitele byla uzavřena smlouva o zápůjčce, je v souladu s cíli zákona vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako právní jednání uzavřené v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu § 580 a 588 o.z. absolutně neplatné.13. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.14. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.15. Podle § 1968 věty prvé o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.16. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.17. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.18. Žalobkyně, která prokázala svou aktivní legitimaci, má ve smyslu § 2993 o.z. právo jen na vrácení dosud neuhrazené jistiny v částce 7.000 Kč. Ve zbylém rozsahu, vyjma části úroků z prodlení (viz níže), nárok pro neplatnost smlouvy o úvěru důvodný není.19. Úroky z prodlení z přiznané jistiny byly přiznány v souladu s § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V souladu s ustanoveními §§ 570 a 573 o.z. a obsahem výzvy se stala pohledávka splatnou k 30.6.2017 a následujícího dne se žalovaný ocitl v prodlení s její platbou. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nemohl soud přihlížet k splatnosti sjednané účastníky.20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když úspěšnější je žalovaný, vznik jehož nákladů není ze spisu zřejmý.