17 C 27/2024-33 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobkyně se žalobou domáhá proti žalovanému zaplacení nároků vyplývajících ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 5.2.2022 mezi , právnická osoba, ., právním předchůdcem žalobkyně (dále jen věřitel), a žalovaným. Tvrdí, že věřitel žalovanému poskytl částku 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal částku spolu s úrokem ve výši 1.014 Kč, odměnou za zpracování ve výši 2.770 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 9.800 Kč, odměnou za inkaso splátek v hotovosti ve výši 3.600 Kč vrátit ve splátkách. Splátky řádně nehradil. Žalobkyně se žalobou domáhá částek uvedených ve výrocích I až II tohoto rozsudku. K zjišťování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdí, že věřitel vycházel z informací žalovaného při poskytnutí úvěru o jeho majetkových a rodinných poměrech, z předložených dokladů k jeho majetkovým poměrům. Také si věřitel prověřil žalovaného ve veřejných rejstřících. Dle tvrzení žalobkyně uhradil žalovaný pouze splátku ze dne 6.2.2022 dne 14.11.2023 částku 2.000 Kč.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že věřitel uzavřel dne 5.2.2022 s žalovaným, spotřebitelem, smlouvu o úvěru částky 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal částku spolu s úrokem ve výši 8 % p.a., odměnou za zpracování ve výši 2.770 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 9.800 Kč, odměnou za inkaso splátek v hotovosti ve výši 3.600 Kč vrátit v 14 splátkách po 2.656 Kč. Téhož dne věřitel žalovanému částku 20.000 Kč vyplatil.4. Žalovaný o sobě v žádosti o úvěr (zjištěno z žádosti) uvedl, že je rozvedený, má 2 vyživovací povinnosti, za které platí 6.500 Kč měsíčně, bydlí u rodičů, na bydlení platí 3.860 Kč, má další osobní výdaje včetně jídla ve výši 2.500 Kč. Je zaměstnaný na dobu do 30.9,2022 s příjmem ve výši 21.828 Kč. Neuvedl splátky stávajících půjček ani jiné příjmy. Prohlásil, že proti němu není vedeno exekuční řízení ani soudní či obdobné řízení, neexistuje pravomocné rozhodnutí ukládající mu povinnost platit, nejsou u něho podmínky insolvence, nemá úvěr zajištěný bydlením. V žádosti je zatrženo předložení výplatních pásek a pracovní smlouvy. Tyto doklady žalobkyně doložila. Potvrzují údaje uvedené v žádosti, nadto podle výplatních pásek hradil žalovaný za obědy cca 500 Kč měsíčně, půjčku zaměstnavateli 2.000 Kč měsíčně, výživné v částce 6.500 Kč je mi strháváno srážkami ze mzdy.5. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni postupní smlouvou uzavřenou 2.8.2023. Postoupení bylo žalovanému oznámeno a byl vyzván k úhradě žalované částky dopisem podaným u pošty dne 18.8.2023. (zjištěno ze smlouvy o postoupení, z oznámení a z podacího lístku).6. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinnému do 28.5.2022 (dále jen ZoSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá, v souladu se směrnicí 2008/48/ES, věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§75 an, § 90 an.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§§ 110, § 117 an. § 122). Z jednotlivých ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice). Stejnému cíli odpovídá i ustanovení § 86 ZoSÚ.11. Ustanovení § 86 ZoSÚ ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.12. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti spotřebitele se vyjadřoval Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, , Anonymizováno, proti , jméno FO, a další, ve kterém dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů. „… poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zadruhé – aniž je dotčena druhá věta čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytovatel úvěru vyhledal údaje v databázi – směrnice 2008/48 neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“13. K obdobným závěrům dospěl i Nejvyšší soud v rozsudcích ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 9. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2981/2022.14. Věřitel povinnost uloženou § 86 ZoSÚ nesplnil, neboť dostatečným způsobem nezjišťoval a neověřoval výdaje žalovaného. Věřitel se nedotazoval žalovaného na dluhy jiné nežli splácené splátkami. Nepozastavil se nad tvrzenými osobními výdaji žalovaného, které zjevně nejsou sto zajistit jeho základní výdaje. Z výplatních pásek, které žalovaný věřiteli doložil nadto bylo patrné, že výživné neplatí dobrovolně, ale je mu ze mzdu strháváno, vedlo toho splácí svému zaměstnavateli zápůjčku.15. Pokud by věřitel přistupoval k uzavření smlouvy tak, jak mu ukládá § 86 ZoSÚ, musel by u žadatelů o úvěr, u kterých je jejich příjem nižší nebo srovnatelný jako jejich výdaje, vyhodnotit, že dle § 86 odst. 1 věty druhé ZoSÚ není oprávněn úvěr poskytnout.16. Věřitel porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalovaného porušil jeho právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ho nadměrně zadlužují. Porušením povinnosti uložené § 86 ZoSÚ věřitel zároveň porušil veřejný pořádek; v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností.17. Přesto věřitel smlouvu o úvěru uzavřel s vědomím zajištění svého závazku smluvními sankcemi a poplatky. Právě na takováto jednání cílí § 86 ZoSÚ, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru. Jestliže porušením povinnosti věřitele byla uzavřena smlouva o úvěru, je v souladu s cíli zákona i směrnicí vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako právní jednání uzavřené v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu § 580 a 588 o.z. absolut