19 C 80/2020-274 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobou doručenou soudu dne 20. 2. 2020 se žalobce domáhal proti žalované zaplacení žalované částky z titulu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovního poměru. V žalobě uváděl, že byl zaměstnancem společnosti , právnická osoba, , národní podnik, a následně po transformaci na akciovou společnost zaměstnancem žalované, a to od 1. 9. 1980 do 29. 1. 1993. V době trvání pracovního poměru se u něj projevila nemoc povolání, a to oboustranná chronická distálně senzitivní motorická neuropatie horních končetin. Nemoc z povolání byla diagnostikovaná a uznána lékařem dne 29. 9. 1989 zpětně ke dni 29. 6. 1989. Klinické a elektrofyziologické nálezy z roku 2019 pak potvrzují, že od doby vzniku onemocnění dosud toto onemocnění u žalobce přetrvává. Způsobuje žalobci zdravotní obtíže, které mu znesnadňují pracovní život. Vznáší proto nárok na náhradu za ztrátu na výdělku v důsledku nemoci z povolání, a to za období od 1. 7. 2015 do 31. 12. 2019. V období od 1. 4. 2011 byl žalobce zaměstnán u společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, ., jako , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Od 1. 6. 2017 samostatně podniká v oblasti , Anonymizováno, . Při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku proto vycházel z výdělku od společnosti , Anonymizováno, v období od 1. 7. 2015 do 31. 5. 2017 a dále od 1. 6. 2017 z daňových přiznání, která jako osoba samostatně výdělečně činná podával. Pokud jde o výpočet samotný, odkazuje na znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , soudní znalkyně z oboru ekonomika.2. Soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 20. 7. 2022, č. j. 19 C 80/2020–142, v němž nároku žalobce částečně vyhověl, částečně žalobu zamítl. Po podaném odvolání obou stran sporu ve věci rozhodoval Krajský soud v Ostravě, který svým usnesením ze dne 13. 7. 2023, č. j. 16 Co 219/2022–190 rozsudek soudu prvého stupně v celém rozsahu zrušil a vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení s tím, že zásadní pro posouzení nároku žalobce je zjištění, jakým způsobem probíhal pracovní poměr žalobce v době po zjištění nemoci z povolání, tj. od 29. 9. 1989 do jeho skončení 29. 1. 1993, jakým způsobem a z jakých důvodů byl pracovní poměr rozvázán a kdy došlo u žalobce k poklesu jeho výdělku pro následky nemoci z povolání. Určující okamžik vzniku škody je zásadní také pro posouzení pasivní věcné legitimace žalované, která je od 21. 4. 1998 v konkursu, který dosud není ukončen. V prvé řadě je pak potřeba zjistit, kdy a zda vůbec škoda, tedy ztráta na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v souvislosti s nemocí z povolání žalobci vznikla. Přitom platí, že pokud u zaměstnavatelů v konkursu není odpovědnost za škodu vzniklá v souvislosti s nemocí z povoláním kryta pojištěním, má zaměstnanec právo uplatňovat své pohledávky vůči správci konkurzní podstaty, kde mají při rozdělení výtěžku přednostní postavení.3. Žalobce na podané žalobě v celém rozsahu setrval. Vzhledem k tomu, že žalovaná strana vznesla námitku promlčení, zdůraznil, že uplatnil svůj nárok u žalované již v listopadu 2016. Správce konkurzní podstaty žalované v listopadu 2016 jeho nárok odmítl pro nepřihlášení pohledávky do konkurzu. V srpnu 2018 nicméně sdělil správce konkurzní podstaty žalované žalobci, že jeho nárok prověří. Žalobce byl vyzván, aby doložil podklady pro účely zpracování znaleckého posudku. V únoru 2019 mu sdělil správce konkurzní podstaty, že je v konkurzní podstatě dostatek prostředků na pokrytí nároku žalobce. V listopadu téhož roku mu však sdělil, že jeho nárok uspokojen nebude. Za této situace má žalobce za to, že vznesená námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy, když žalobce konal řádně a včas a byl veden nesprávnými pokyny správce konkurzní podstaty.4. Žalobce po poučení soudu doplnil svá žalobní tvrzení a uvedl, že v letech 1984 až 1986 pracoval jako skladník pohonných hmot. Od roku 1986 pracoval jako brusič tmelu, řidič multikáry, stříkač v lakovně. Před vznikem nemoci z povolání pracoval s vibračními nástroji jako brusič tmelu po dobu asi 20 měsíců. V červnu 1989 byl odeslán na oddělení chorob. Po vyšetření nemocnici v , adresa, , kde byl asi 7 dní, hned nastoupil do práce. V pracovní neschopnosti vůbec nebyl. Když se vrátil, byl hned převedený na jiné pracoviště, respektive nenechali ho pracovat na původním pracovním místě, protože už nemohl vykonávat práci brusiče. Nakonec se ho ujali na dopravě, jeho otec tam tehdy dělal vedoucího. Od podzimu 1989 nakládal , Anonymizováno, , vykonával činnost jako pomocný dělník dopravy, pomocník u jeřábu, pomocný vazač, v zimě jako balič v expedici. Na tomto pracovním místě pracoval až do skončení pracovního poměru v roce 1993. V dopravě ve , Anonymizováno, byl zaměstnán i v období červenec 1989 až červenec 1992, kdy dále pro něj neměl zaměstnavatel práci a bylo mu doporučeno požádat o neplacené volno. Tuto dohodu podepsal. Živnostenské oprávnění má od 1. 8. 1992, kdy začal podnikat v oboru oprava a údržba motorových vozidel. V lednu 1993 byl vyzván tehdejším ekonomem, aby se dostavil k pohovoru a za přítomnosti ozbrojené stráže , Anonymizováno, byl nucen podepsat ukončení pracovního poměru dohodou ke dni 29. 1. 1993. Kopii o ukončení pracovního poměru dohodou neobdržel. K otázce výplaty částky označené ve mzdovém listu za rok 1992 jako nemoc z povolání žalobce tvrdil, že dávky nedostával, ale žalovaná mu „dorovnávala do průměrné mzdy“. Žalobce v této souvislosti výslovně tvrdil, že po přeřazení na méně placenou práci měla žalovaná povinnost zachovat jeho standardní příjem, proto mu dopláceli a dorovnávali tímto způsobem mzdu. K žádnému poklesu výdělku na jeho straně proto tehdy nedošlo. K dotazu soudu k této okolnosti dále potvrdil, že žalovaná mu vyplácela rozdíl na mzdě po přechodu (po zjištění nemoci z povolání) na toto jiné pracovní místo (v dopravě).5. Žalovaná je v řízení zastoupena opatrovníkem, když je od 28. 4. 1998 v úpadku a stále probíhá konkurzní řízení. Žalovaná jako právnická osoba nemá v současné době osobu, která by za ni ve smyslu ustanovení § 21 o. s. ř. řádně jednala. Opatrovník žalované navrhl zamítnutí žaloby. V prvé řadě namítal nedostatek pasivní legitimace na straně žalované za situace, když žalobcem tvrzená škoda vznikla již před 1. 1. 1993. Namítl též promlčení nároku z titulu ztráty na výdělku za období od 1. 7. 2015 do 19. 2. 2017, když žaloba byla podána dne 20. 2. 2020 a v tříleté promlčecí lhůtě proto došlo k promlčení nároků za shora uvedené období. Rozporoval výpočet náhrady za ztrátu na výdělku a odkázal na znalecký posudek ze dne 4. 10. 2018, který si nechal vypracovat znalcem z oboru ekonomie , tituly před jménem, , jméno FO, . Konečně namítal, že žalovaná nedisponuje majetkem, z něhož by mohla být případná pohledávka žalobce uspokojena.6. Z listinných důkazů obsažených ve spise jsou zjistil, že žalobce byl zaměstnán u žalované od 1. 9. 1980 do 29. 1. 1993, jak bylo zjištěno z potvrzení o zaměstnání ze dne 9. 3. 2017, z evidenčního listu důchodového zabezpečení, z informativního a osobního listu důchodového pojištění Okresní správy sociálního zabezpečení , adresa, , resp. České správy sociálního zabezpečení. Od 1. 8. 1992 byl veden jako osoba samostatně výdělečně činná.7. Ze mzdových listů zajištěných pro období roku 1988 bylo zjištěno, že v měsíci červnu činil výdělek žalobce 2 857,23 Kč, v měsíci červenci 2 268,38 Kč, v měsíci srpnu 2 986,23 Kč, shodně jako v měsíci září, v měsíci říjnu 1 023,23 Kč, v měsíci listopadu 2 815,23 Kč a měsíci prosinci 3 953,23 Kč, celkem tedy 18 889,76 Kč.8. Ze mzdového listu za rok 1992 bylo zjištěno, že žalobci byla mimo jiné vyplácena dávka za nemoc z povolání s označením kódu , Anonymizováno, , a to od 23. 3. do 26. 6. 1992. Z výplatního lístku za březen 1992 vyplývá, že za nemoc z povolání bylo vyplaceno žalobci 740 Kč. Z výplatního lístku za duben 1992 byla žalobci vyplacena za nemoc z povolání částka 2 327 Kč. Dle výplatního lístku za celý rok 1992 byla sumarizovaná výplata náhrady za nemoc z povolání v rozsahu částky 5 288 Kč.9. Žalobce do spisu doložil doklady o svých výdělcích od roku 1995 do roku 2012 s výjimkou let 1993 a 1994, a dále doklady o výdělku u společnosti , Anonymizováno, za období let 2015 až 2017, u níž byl zaměstnán od 1. 4. 2011 do 31. 5. 2017 a konečně daňová přiznání k dani z příjmu fyzických osob jako osoby samostatně výdělečně činné za rok 2017, 2018 a 2019, když od roku 1992 podniká žalobce mimo jiné v oboru opravy silničních vozidel, klempířství a oprava karosérií, lakýrnictví, autolakýrnické práce, údržba motorových vozidel a jejich příslušenství. Žalovaný do spisu dále doložil sdělení o výši svého průměrného výdělku za rok 2021, včetně průměrných hrubých měsíčních mezd podle odvětví pro , Anonymizováno, kraj pro období roku 2010 až 2020 a výpočet svého čistého příjmu, který sám provedl za období 1993 až 2019.10. Ze zprávy , právnická osoba, ., ze dne 12. 12. 2016 soud zjistil, že rozhodnutím správce konkurzní podstaty byl archiv zaměstnanců rozdělen na dvě části. První část zaměstnanců, kteří ukončili