10 C 125/2025-29 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou soudu dne 23. 5. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky celkem 29 660 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím. Uváděla, že původní věřitel , právnická osoba, uzavřel s žalovanou Smlouvu o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, a na základě této smlouvy poskytl žalované dne 13. 10. 2023 peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit i s příslušenstvím do 30 dnů ode dne jeho poskytnutí. Výše úroku činila 420 Kč, za poskytnutí úvěru byla žalovaná dále zavázána uhradit poplatek ve výši 5 040 Kč. Žalovaná však nesplatila úvěr včas, dostala se do prodlení s jeho úhradou. Z tohoto důvodu vznikla žalované povinnost uhradit poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč, za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv pak žalobkyně požadovala částku 800 Kč, za upomínky formou písemných výzev k úhradě dluhu částku 1 000 Kč. Dále žalované vznikla povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení z nesplacené jistiny úvěru (smluvní pokuta byla vyčíslena na částku 7 700 Kč). Pohledávka byla postoupena nejprve na společnost , právnická osoba, , pak následně na , právnická osoba, a posléze na žalobkyni. Při absenci dobrovolného plnění se žalobkyně domáhá předmětné dlužné částky žalobou podanou u soudu.2. Soud nevydal v této věci elektronický platební rozkaz s ohledem na požadovanou smluvní pokutu a poplatky, které byly již v této fázi řízení hodnoceny jako požadavek, který zřejmě nemůže být přiznán.3. Žalobkyně podáním ze dne 7. 8. 2025 upřesňovala svůj žalobní návrh, kdy ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy nebyla schopna doložit žádné listiny, jelikož je v rámci postoupení pohledávky neobdržela, zároveň vzala žalobu částečně zpět, čemuž bylo vyhověno usnesením zdejšího soudu č.j. 10 C 125/2025-25 ze dne 4. 9. 2025. Předmětem řízení tak zůstalo pouze zaplacení jistiny 14 000 Kč, které žalobkyně požaduje z titulu bezdůvodného obohacení.4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), a rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil skutková zjištění a z nich tento závěr o skutkovém stavu věci:Dne 13. 10. 2023 uzavřel původní věřitel s žalovanou smlouvu označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, , na jejímž základě poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 420 Kč a s poplatkem v částce 5 040 Kč do 30 dní ode dne poskytnutí úvěru, tedy do 12. 11. 2023. Poskytnutí finanční částky na účet žalované č. , č. účtu, bylo doloženo Potvrzením o platbě (VS , var. symbol, ). Žalovaná byla předžalobní upomínkou ze dne 18. 6. 2024 vyzvána k zaplacení dlužné částky, zaslání této upomínky bylo doloženo podacím archem pošty. Svou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně doložila smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 22. 1. 2024, dne 29. 1. 2024 a dne 3. 6. 2024, dále seznamem postoupených pohledávek. Dále ze zprávy banky , právnická osoba, ze dne 7. 8. 2025 bylo zjištěno, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaná a že dne 13. 10. 2023 byla na účet připsána částka 14 000 Kč z účtu , č. účtu, vedeného na , právnická osoba, (pod VS , var. symbol, ).5. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle následujících zákonných ustanovení.6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.8. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele tak, že jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.10. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.11. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Soud se v dané souvislosti nejprve zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy, a to z hlediska posouzení úvěruschopnosti, jakožto zákonné předsmluvní povinnosti původního věřitele.14. Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., kterou se původní věřitel zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky a sjednaný poplatek. Současně se tato smlouva řídila i úpravou zákona o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 tohoto zákona šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stíhala původního věřitele jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované, zejména porovnáním jejích příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak to ukládá § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť i přes výzvu soudu nedokázala doložit zkoumání úvěruschopnosti žalované. Důsledek porušení povinnosti původního věřitele dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu, také s ohledem na výklad čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, obsažený v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 vydaného ve věci C-679/18, tak jak uvedl Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 31. 5. 2021 č. j. 29 ICdo 3/2021-55. Dle tohoto výkladu musejí být čl. 8 a 23 citované směrnice vy