10 C 37/2025-22 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou soudu dne 25. 11. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 995,65 Kč s příslušenstvím. Uváděla, že s žalovaným uzavřela dne 22. 12. 2022 Smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. , hodnota, , na základě které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami alespoň ve výši tzv. minimální splátky (2 % čerpaného úvěru), rovněž mu byly účtovány poplatky, které žalobkyně v návrhu specifikovala. Nedílnou součástí smlouvy byly Produktové podmínky revolvingového úvěru. Žalovanému byl otevřen účet č. , č. účtu, a byla mu vydána kreditní karta. Žalovaný však nesplácel řádně a včas, dostal se do prodlení. Žalobkyně proto dopisem ze dne 29. 6. 2024 úvěr zesplatnila. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení dlužné jistiny 9 223,27 Kč, smluvního úroku 534,67 Kč, smluvních poplatků 2 772,38 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 428,37 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 757,94 Kč od 1. 11. 2024 do zaplacení. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních i externích databázích (BRKI, NRKI, insolvenční rejstřík, databáze Ministerstva vnitra ČR). Příjmy žalovaného byly posuzovány na základě potvrzení o výši příjmu.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále též „o. s. ř.”), a rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil skutková zjištění a z nich tento závěr o skutkovém stavu věci:Žalobkyně uzavřela dne 22. 12. 2022 s žalovaným Smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. , hodnota, a vydání a užívání kreditní Karty, na základě které poskytla žalovanému úvěr až do výše úvěrového rámce 10 000 Kč. Minimální splátka měla činit 2 % z vyčerpaného úvěrového rámce, roční úroková sazba pak činila 12 %. Listina dále upravovala podmínky vydání a užívání kreditní karty. O revolvingový úvěr a kreditní kartu žádal žalovaný prostřednictvím Žádosti ze dne 22. 12. 2022, ve které mj. uvedl, že dosahuje průměrného čistého příjmu 25 512 Kč měsíčně (za 3 měsíce), celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 65 000 Kč, náklady na bydlení, ostatní nezbytné měsíční náklady, srážky ze mzdy a jiné měsíční splátky činí 0 Kč. U počtu vyživovaných osob uvedl 0. Při sepisu žádosti doložil doklad o hlavním příjmu. Je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, na pozici dělník/řemeslník na dobu neurčitou. Bydlí v pronajatém bytě/domě, je svobodný. Žalobkyně dopisem ze dne 30. 6. 2024 zesplatnila úvěr pro opakované porušování podmínek smlouvy žalovaným. Právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní upomínku s výzvou k úhradě dlužné částky, zaslání této upomínky bylo doloženo podacím archem pošty. V rámci listiny – Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že při úvodním jednání žalovaný vyplnil žádost o úvěr, ve které uvedl veškeré údaje k příjmům a výdajům, které mu byly známy. Žalobkyně pak hodnotila údaje klienta individuálně a provedla aktivní průzkum příjmů a výdajů klienta. Byla rovněž provedena kontrola veřejných databází (insolvenční rejstřík, NRKI, BRKI, databáze Ministerstva vnitra ČR ohledně platnosti dokladů). V závěru listiny je souhrn informací o žalovaném, kde je mj. uvedeno, že žalovaný hradí 50 % na nákladech na bydlení, dosavadní interní splátky činí 2 060,38 Kč, externí pak 10 099 Kč. Z Potvrzení o příjmu bylo zjištěno, že žalovaný má čistý měsíční příjem za poslední 3 měsíce 24 997 Kč. Ze mzdy nejsou prováděny srážky. Je zaměstnán na dobu neurčitou.3. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle následujících zákonných ustanovení.4. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.5. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.6. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele tak, že jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.8. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.9. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Soud se v dané souvislosti nejprve zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy, a to z hlediska posouzení úvěruschopnosti, jakožto zákonné předsmluvní povinnosti žalobkyně.12. Žalobkyně ohledně posuzování úvěruschopnosti uvedla, že při úvodním jednání žalovaný vyplnil žádost o úvěr, ve které uvedl veškeré údaje ke svým příjmům a výdajům, které mu byly známy. Žalobkyně pak hodnotila údaje klienta individuálně, provedla i aktivní průzkum příjmů a výdajů klienta. Byla rovněž provedena kontrola veřejných databází, konkrétně insolvenční rejstřík, NRKI, BRKI, databáze Ministerstva vnitra ČR. Bylo doloženo potvrzení o výši příjmu žalovaného. Žalobkyně coby bankovní subjekt se však dostatečně nezabývala výdajovou stránkou žalovaného, nezkoumala, kolik žalovaný hradí za bydlení (v žádosti o úvěr bylo pouze poznačeno 0 Kč, ve vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti je však uvedeno, že se žalovaný podílí 50 % na nákladech na bydlení). Žalovaný bydlí v nájmu, lze tedy očekávat, že za nájem hradí měsíčně nájemné, atd. Banka rovněž nezkoumala, s kým žalovaný v domácnosti žije. Dále žalobkyně nezkoumala, kolik hradí žalovaný za potraviny, dopravu (případně automobil), ošacení, pojištění, telefon, internet, tedy za běžné věci. Žalobkyně se rovněž nezabývala ani možnými splátkami ji