10 C 81/2025-22 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 14. 1. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 11 000 Kč s příslušenstvím. Uváděla, že původní věřitel , právnická osoba, pohledávku za žalovanou postoupil na společnost , právnická osoba, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 8. 2024, následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni, a to Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 8. 2024. Mezi původním věřitelem a žalovanou probíhala jednání o uzavření úvěrové smlouvy, avšak touto smlouvou žalobkyně nedisponuje. Žalované byla dne 29. 9. 2022 poskytnuta částka 11 000 Kč, a to převodem na účet žalované. Žalobkyně požaduje dlužnou částku 11 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, když žalovaná ničeho neuhradila. Zákonný úrok z prodlení žalobkyně požaduje od data 18. 9. 2024 s odkazem na zaslání předžalobní výzvy, kdy se tato výzva dostala ve lhůtě 10 dní ode dne odeslání do sféry dispozice žalované.2. V podání ze dne 25. 6. 2025 (v návaznosti na výzvu soudu) žalobkyně doplnila žalobní tvrzení ohledně posuzování úvěruschopnosti žalované původním věřitelem. Uvedla, že nedisponuje žádnou další listinou jakožto výstupem z veřejně přístupných rejstříků a evidencí (ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI). Původní věřitel dostatečným způsobem ověřoval úvěruschopnost žalované, a to formou elektronického dálkového přístupu prostým nahlédnutím do přístupných rejstříků a databází. Žalobkyně je v dobré víře, že původní věřitel dostatečným způsobem a v souladu se zákonem prověřil úvěruschopnost. Ke dni sepisu tohoto podání žalovaná ničeho neuhradila.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), a rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil skutková zjištění a z nich tento závěr o skutkovém stavu věci:Původní věřitel , právnická osoba, poskytl dne 29. 9. 2022 žalované na účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, finanční prostředky ve výši 11 000 Kč. Žalovaná byla předžalobní upomínkou ze dne 7. 9. 2024 vyzvána k zaplacení dlužné částky, zaslání této upomínky bylo doloženo podacím lístkem pošty. V předžalobní upomínce je uvedeno, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 29. 9. 2022 společnost , právnická osoba, (coby původní věřitel) poskytla žalované částku 11 000 Kč. Jelikož žalovaná dlužnou částku neuhradila, dluží tak celkem 32 460,25 Kč. Svou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně doložila dvěma Smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 16. 8. 2024 a dne 27. 8. 2024, dále seznamem postoupených pohledávek. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované sděleno prostřednictvím dopisu ze dne 7. 9. 2024, vyhotoveného původním věřitelem. V oznámení je odkazováno na smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a výši dlužné částky 32 460,25 Kč (pohledávka se skládá z neuhrazené jistiny, poplatku za zápůjčku, smluvní pokuty, úroku z prodlení a účelně vynaložených nákladů na vymáhání). Ze zprávy banky , právnická osoba, ze dne 6. 5. 2025 je patrno, že dne 29. 9. 2022 byla evidována příchozí platba ve výši 11 000 Kč na účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, , a to z účtu č. , č. účtu, vedeného na , Anonymizováno, Majitelkou účtu č. , č. účtu, je žalovaná.4. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle následujících zákonných ustanovení.5. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.7. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele tak, že jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.9. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.10. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Žalobkyně byla usnesením pod č.j. 10 C 81/2025-11 vyzvána, nechť doplní skutková tvrzení a též předloží důkazy ke zkoumání úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně nepředložila ničeho. Pouze konstatovala, že původní věřitel dostatečným způsobem ověřoval úvěruschopnost žalované, a to formou elektronického dálkového přístupu prostým nahlédnutím do přístupných rejstříků a databází a žalobkyně je tak v dobré víře, že původní věřitel dostatečným způsobem a v souladu se zákonem prověřil úvěruschopnost žalované. Úvěrovou smlouvu žalobkyně nebyla schopna doložit, nedisponuje jí. V žalobě tvrdila, že mezi původním věřitelem a žalovanou pouze probíhala jednání o uzavření úvěrové smlouvy, v předžalobní upomínce pak odkazovala na smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 29. 9. 2022 a dlužnou částku vyčíslovala na 32 460,25 Kč.13. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně řádně a úplně nedoložila podklady, na základě kterých byla úvěruschopnost žalované řádně zkoumána. Žalobkyně (resp. původní věřitel) tak zcela rezignovala na ověření příjmové a výdajové stránky žalované, ověření žalované v různých databázích zůstalo pouze v rovině tvrzení. Původní věřitel tak zřejmě pouze formálně vykázal úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, aniž by se blíže jejími poměry zabýval. Poskytovatel úvěru má povinnost vycházet z reálných údajů poskytnutých žalovanou, je třeba, aby vše bylo prokázáno příslušnými listinami.14. Na základě shora uvedeného tak soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je dán pouze zčásti. Za dané situace soud dovodil, že nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalované z hlediska příjmové a výdajové stránky, čímž nebylo ani prokázáno, že by žalovaná byla schopna úvěr splatit, nebyla doložena ani úvěrová smlouva, byť byla prokazatelně uzavřena. Lze tak uzavřít,