10 C 92/2025-22 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 10. 3. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 096,50 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2020. Původní věřitel společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, uzavřel s žalovaným dne 9. 6. 2023 smlouvu o úvěru, na základě níž byla žalovanému poskytnuta částka 5 000 Kč. Žalovaný tento úvěr čerpal, avšak ve sjednaném termínu splatnosti do 7. 7. 2023 poskytnuté peněžní prostředky nevrátil a nezaplatil ani poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 096,50 Kč. Dlužná částka tak činí 10 096,50 Kč. Původní věřitel ověřoval úvěruschopnost žalovaného výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, dále byl lustrován v databázích ISIR, CEE, CRKI a EUCB. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky jak upomínkami, tak i předžalobní výzvou.2. Podáním ze dne 10. 7. 2025 žalobkyně upřesnila svůj žalobní návrh ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného tak, že odkázala na provedené lustrace v databázích a na prohlášení žalovaného ohledně pravidelného příjmu a schopnosti úvěr splácet, přičemž nepojala důvodné podezření o neschopnosti žalovaného úvěr splatit. Žalobkyně nedisponuje žádnými doklady či listinami, kterými žalovaný svou úvěruschopnost původnímu věřiteli prokázal.3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a skutečnosti tvrzené v žalobě žádným způsobem nesporoval.4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), a rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil skutková zjištění a z nich tento závěr o skutkovém stavu věci:Dne 7. 6. 2023 uzavřel původní věřitel , právnická osoba, s žalovaným smlouvu označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , podle níž byly žalovanému dne 9. 6. 2023 poskytnuty na jeho bankovní účet č. , hodnota, peněžní prostředky v částce 5 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky jednorázově vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 096,50 Kč v termínu splatnosti 7. 7. 2023. Ze zprávy , právnická osoba, ze dne 28. 5. 2025 je patrno, že majitelem účtu č. , Anonymizováno, byl v červnu 2023 žalovaný a že na tento účet byla dne 9. 6. 2023 příchozí platba ve výši 5 000 Kč z protiúčtu , právnická osoba, . Žalovaný byl předžalobní upomínkou odeslanou dne 20. 12. 2024 vyzván k zaplacení dlužné částky. Svou aktivní legitimaci žalobkyně doložila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2024 včetně seznamu postoupených pohledávek. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 10. 12. 2024.5. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle následujících zákonných ustanovení.6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.8. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele tak, že jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.10. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.11. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Soud se v dané souvislosti nejprve zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy, a to z hlediska posouzení úvěruschopnosti, jakožto zákonné předsmluvní povinnosti původního věřitele.14. Žalobkyně byla usnesením pod č.j. 10 C 92/2025-17 vyzvána, nechť doplní skutková tvrzení a též předloží důkazy ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně nedoložila ničeho. Pouze konstatovala, že žalovaný byl lustrován v různých databázích a prohlásil, že má pravidelný příjem a je schopen úvěr splatit a řádně zvážil své možnosti.15. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně řádně a úplně nedoložila podklady, na základě kterých byla úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumána. Žalobkyně (resp. původní věřitel) tak zcela rezignovala na ověření příjmové a výdajové stránky žalovaného, pouze spoléhala na prohlášení žalovaného, že je schopen úvěr splácet a ověření žalovaného v různých databázích zůstalo též pouze v rovině tvrzení. Původní věřitel tak zřejmě pouze formálně vykázal úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, aniž by se blíže jeho poměry zabýval. Poskytovatel úvěru má povinnost vycházet z reálných údajů poskytnutých žalovaným, přičemž není možné se spokojit pouze s jeho tvrzeními, ale je třeba, aby vše bylo prokázáno příslušnými listinami.16. Na základě shora uvedeného tak soud dospěl k závěru, že žalobou uplatněný nárok není důvodný. Za dané situace soud dovodil, že nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného z hlediska příjmové a výdajové stránky, čímž nebylo ani prokázáno, že by žalovaný byl schopen úvěr splatit. Lze tak uzavřít, že původní věřitel před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumal úvěruschopnost žalovaného po formální i materiální stránce, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena na základě nezbytných, spolehlivých informací a dle výsledku takového posouzení musela mít žalobkyně důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.17. Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., kterou se původní věřitel zavázal poskytovat žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Současně se tato smlouva řídila i úpravou zákona o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 t