117 C 17/2025-70 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 15. 8. 2025 domáhá po žalovaném zaplacení částky 62.784,12 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdí, že uzavřela s žalovaným dne 17. 12. 2019 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet. Žalovaný se zavázal úvěr ve výši 100.000 Kč spolu s úrokem ve výši 22,7 % p.a. a pojistným ve výši 225 Kč hradit ve splátkách po 2.491,71 Kč měsíčně. Protože přestal úvěr splácet, žalobkyně ke dni 24. 7. 2025 úvěr zesplatnila. Žalobkyně se domáhá nesplacené jistiny úvěru ve výši 54.481,23 Kč, úroku ke dni zesplatnění (úroky, které byly obsaženy v anuitních měsíčních splátkách úvěru) ve výši 4.549,65 Kč, úroku z prodlení z dlužných anuitních splátek úvěru ve výši 153,24 Kč, poplatků ve výši 3.600 Kč a také dalšího příslušenství uvedeného ve výroku tohoto rozsudku. Žalobkyně tvrdí, že úvěruschopnost žalovaného byla zjišťována z žádosti o úvěr, z registrů dlužníků, výpisy z účtů žalovaného.2. Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby. Namítá neplatnost smlouvy o úvěru v důsledku porušení povinnosti prověřovat úvěruschopnost a také v důsledku zcela zjevně nepřiměřeně sjednaného úroku. Žalovaný tvrdí, že žalobkyně dostatečně neověřila jím deklarované údaje – není jasné, jak žalobkyně dospěla k průměrnému příjmu žalovaného ve výši 15.119 Kč, nezjišťovala, kdy skončí pracovní poměr sjednaný na dobu určitou, neověřila tvrzený příjem domácnosti. Žalobkyně neměla dostatečně ověřeny ani výdaje žalovaného, a to ani běžné výdaje na bydlení. Není ani zřejmé, že disponovala informacemi, zda bydlí v nájemní bytě, s kým bydlí. Žalobkyně ani netvrdí, zda prověřila žalovaného v registru SOLUS, v evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku.3. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet soud zjistil, že dne 17. 12. 2019 uzavřeli účastníci řízení smlouvu o úvěru částky 100.000 Kč oproti závazku žalovaného úvěr včetně úroku ve výši 22,70 % ročně a pojistného ve výši 225 Kč měsíčně uhradit v 96 splátkách po 2.491,71 Kč měsíčně, splatných k dvanáctému dni v měsíci, počínaje dnem 12. 1. 2020. Také bylo dohodnuto hrazení poplatků, mj. ve výši 300 Kč za zesplatnění a ve výši 600 Kč za upomínku a nárok na úroky z prodlení s úhradou jistiny i dlužných úroků. Pro případ prodlení s úhradou splátky bylo dohodnuto právo žalobkyně na zesplatnění úvěru.4. Žalovaný o sobě před sjednáním úvěru uvedl, že je svobodný, má vlastní bydlení, nemá vyživovací povinnosti. Je zaměstnán s příjmem 15.119 Kč měsíčně čistého od 6.9.2019 do 30.3.2020. Všechny údaje týkající se zaměstnání žalovaného potvrdil dne 12.12.2019 jeho zaměstnavatel včetně skutečnosti, že u žalovaného neregistruje vyživovací povinnosti a ze mzdy nejsou prováděny srážky. Žalovaný také uvedl, že příjem domácnosti činí 40.000 Kč, má nulové nezbytné ostatní měsíční náklady. Žalovaný prohlásil, že proti němu není zahájeno insolvenční ani jiné soudní řízení. Bankovní a nebankovní registr klientských informací neregistroval v prosinci 2019 žádné závazky žalovaného. (zjištěno z žádosti, potvrzením zaměstnavatele, výpisem z registru, z registru)5. Z výpisů z běžného účtu žalovaného vedeného u žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně dne 17.12.2019 částku 100.000 Kč žalovanému vyplatila. Na jeho účet byly od 1.9.2019 do 17.12.2019 zasílány od zaměstnavatele žalovaného částky: 17.629 Kč, 15.134 Kč, 11.366 Kč, od úřadu práce příspěvky a dávky pěstounské péče: 6.985 Kč měsíčně a 8.082 Kč měsíčně. Žalovaný od 1.9.2019 do 17.12.2019 hradil životní pojištění částkou 935 Kč měsíčně, vynaložil náklady na platby energií ve výši 3.500 Kč. Ke dni 17.12.2019 činil zůstatek na jeho účtu částku 150,04 Kč.6. Žalovanému byly zasílány upomínky k úhradě splátek dne 18.4.2025, 19.5.2025 a 22.6.2025. Dopisem ze dne 26.7.2025 mu bylo oznámeno zesplatnění a byl vyzván k úhradě žalovaných částek. (zjištěno z upomínek a výzvy).7. Z výpisů z úvěrového účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný hradil dohodnuté splátky do března 2025, od dubna 2025 přestal splátky hradit. Ke dni 24.7.2025 zbývalo uhradit na jistině 54.481,23 Kč, na poplatcích za upomínky 3x800 Kč, za zesplatnění 300 Kč, na pojistném 4x225 Kč.8. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinnému do 31.12.2023 (dále jen ZoSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.13. Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 24. 4. 2020, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.14. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá, v souladu se směrnicí 2008/48/ES, věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§75 an, § 90 an.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§§ 110, § 117 an. § 122). Z jednotlivých ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice). Stejnému cíli odpovídá i ustanovení § 86 ZoSÚ.15. Ustanovení § 86 ZoSÚ ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.16. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti spotřebitele se vyjadřoval Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, , Anonymizováno, proti , jméno FO, a další, ve kterém dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů. „… poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zadruhé –