117 C 18/2025-58 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částek uvedených ve výrocích I a II tohoto rozsudku. Tvrdí, že mezi účastníky řízení byla uzavřena dne 24. 9. 2024 smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 76.000 Kč, který se zavázal spolu s úrokem ve výši 68,36 % p. a. splácet ve splátkách po 5.305 Kč měsíčně. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou splátek, v důsledku čehož byl úvěr ke dni 23.2.2025 zesplatněn. Žalobkyně se domáhá jistiny navýšené o úrok ve výši 88.139,05 Kč, smluvní pokuty za prodlení ve výši 998 Kč a ve výši 15.424,50 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč, úhrady za pojištění ve výši 1.950 Kč, úroků a úroků z prodlení. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně zaplatil na úvěru první dvě splátky v celkové výši 10.610 Kč. K zjišťování úvěruschopnosti žalobkyně tvrdí, že vycházela z informací žalovaného při poskytnutí úvěru, z výpisů z insolvenčního rejstříku, SOLUS, NRKI, z dokladů o příjmech.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Z návrhu smlouvy o úvěru, z oznámení o schválení úvěru a z výpisu z účtu bylo zjištěno, že žalobkyně schválila návrh žalovaného, spotřebitele, ze dne 24. 9. 2024 na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 76.000 Kč za úrok ve výši 68,35 % p.a. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 48 splátkách po 5.305 Kč měsíčně. Částka 76.000 Kč byla dne 24. 9. 2024 vyplacena žalovanému na účet. Žalovaný podepsal smluvní podmínky, ve kterých byl seznámen s pravidly zesplatnění úvěru, smluvními pokutami a náklady účtovanými v případě prodlení.4. Žalovaný o sobě v žádosti o úvěr uvedl (zjištěno z formuláře hodnocení klienta a ze smlouvy o úvěru), že by potřeboval 250.000 Kč, je svobodný, v domácnosti s ním nežijí děti, bydlí ve vlastním, má trvalé bydliště na adrese shodné s adresou uvedenou v tomto rozsudku, adresu pro doručování má v Brně. Příjem ze zaměstnání činí 33.500 Kč měsíčně čistého, je zaměstnán od roku 2021 na dobu neurčitou. Žalovaný uvedl výdaje: životní minimum 4.860 Kč, partner 0 Kč, spoření 0 Kč, splátky 6.838 Kč, náklady na bydlení 6.008 Kč, doprava, kurzy, záliby apod. 0 Kč. Doložil příjem ze zaměstnání za měsíce červen až září 2024 ve výši 34.000 Kč měsíčně, občanský průkaz vydaný v roce 2016, ve kterém je uvedeno, že je svobodný. Žalovaný neměl negativní záznam v rejstříku SOLUS. Dle Nebankovního registru klientských informací měl k 24.9.2024 záznam 10 žádostí o úvěr, měl registrovány celkové finanční závazky s nebankovními subjekty, včetně těch, které jsou spláceny, i těch, které jsou v procesu schvalování, ve výši 596.878 Kč a úvěrový limit 98.600 Kč. Žalovaný prohlásil, že nemá splatné dluhy, není proti němu vedeno soudní, insolvenční ani exekuční řízení. (zjištěno z občanského průkazu, výpisem z účtu, z prohlášení, z citovaných rejstříků)5. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. , Anonymizováno, bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným i smlouvu o úvěru dne 15.5.2024, přičemž mu poskytla úvěr ve výši 100.000 Kč, který se zavázal splácet po 7.792 Kč měsíčně. Žalovaný splátky hradil do listopadu 2024. Žalovaný o sobě v žádosti o úvěr uvedl, že by potřeboval 250.000 Kč, osobní údaje uvedl shodně jako shora. Žalovaný uvedl výdaje: životní minimum 4.860 Kč, partner 0 Kč, spoření 0 Kč, splátky 0 Kč, náklady na bydlení 6.008 Kč, doprava, kurzy, záliby apod. 0 Kč. Doložil příjem ze zaměstnání za měsíce leden až duben 2024 ve výši 34.000 Kč měsíčně. Žalovaný neměl negativní záznam v rejstříku SOLUS. Dle Nebankovního registru klientských informací měl k 15.5.2024 záznam 6 žádostí o úvěr, měl celkové finanční závazky s nebankovními subjekty, včetně těch, které jsou spláceny, i těch, které jsou v procesu schvalování, ve výši 182.901 Kč a úvěrový limit 30.000 Kč.6. Z výzvy a podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného o platby ze smlouvy upomínala výzvou podanou u pošty dne 30.7.2025.7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZosÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.9. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.11. Podle § 1968 věty prvé o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.12. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. Oddíl 514. Podle § 570 odst. 1 o.z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.15. Podle § 573 o.z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.16. Ustanovení § 1 zákona o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“). Česká republika se zavázala implementovat směrnici do národního práva a soudy či jiné instituce jsou povinny aplikovat transponované normy evropského práva eurokonformně, tedy v souladu se zněním a účelem směrnice, přičemž jsou také vázány judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Závaznost judikatury Soudního dvora byla vyjádřena v rozsudcích ve věci C-453/00 Kűhne Heitz a ve věci 283/81 CILFIT. Zásada nepřímého účinku evropského práva byla vyjádřena např. v rozhodnutí Soudního dvora ve věci 14/83 , jméno FO, . Pravidlo výkladu norem českého práva v souladu s ustanovením a cíli směrnice EU a s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora je vyjádřeno mj. v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39.17. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§75 an, § 90 an.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ § 110, § 117 an. § 122). Z jednotlivých ustanovení zák. č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním.18. V rozsudku ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18 Soudní dvůr EU dovodil, že články 8 a 23 směrnice musí být jednoznačně vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 směrnice. V rozsudku ze dne 11. 1. 2024 ve věci sp. zn. C-755/22 uzavřel, že i přesto, že je úvěr po určitou dobu splácen, je nutno se zabývat tím, zda byla před uzavřením smlouvy řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele a že články 8 a 23 směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebite