17 C 177/2025-54 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobkyně se žalobou domáhá proti žalovanému zaplacení nároků vyplývajících ze smluv o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 5.12.2022 a č. , hodnota, uzavřené dne 19.4.2023, a to mezi , právnická osoba, ., právním předchůdcem žalobkyně (dále jen věřitel), a žalovaným. Tvrdí, že věřitel žalovanému poskytl částky ve výši celkem 35.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté částky spolu s úrokem a poplatky vrátit ve splátkách. Splátky řádně nehradil. K zjišťování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdí, že věřitel vycházel z informací žalovaného při poskytnutí úvěru o jeho majetkových a rodinných poměrech, z předložených dokladů k majetkovým poměrům a nahlédnutím do registrů NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že věřitel uzavřel dne 5.12.2022 s žalovaným, spotřebitelem, smlouvu o úvěru částky 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal jistinu spolu s úrokem ve výši 8 % p.a., poplatkem za poskytnutí úvěru v částce 9.800 Kč, za zpracování smlouvy ve výši 2.770 Kč a za službu splácení ve výši 3.600 Kč uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 2.656 Kč. Téhož dne věřitel žalovanému částku 20.000 Kč vyplatil.4. Žalovaný o sobě v žádosti o úvěr dne 5.12.2022 uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnosti, bydlí v nájmu. Uvedl, že má výdaje na bydlení ve výši 3.000 Kč měsíčně, srážky ze mzdy/výživné v částce 4.500 Kč měsíčně, hradí splátky částkou 4.000 Kč měsíčně, má další výdaje v částce 4.250 Kč měsíčně. Je zaměstnán od srpna 2022 na dobu do 31.12.2022 s příjmem 24.587 Kč čistého měsíčně (uvedené žalobkyně doložila pracovní smlouvou a výplatními páskami). Prohlásil, že proti němu není vedeno exekuční ani insolvenční řízení. Má dluhy u poskytovatelů úvěrů ve výši celkem 40.000 Kč. (zjištěno z žádosti)5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že věřitel uzavřel dne 19.4.2023 s žalovaným, spotřebitelem, smlouvu o úvěru částky 15.000 Kč. Žalovaný se zavázal jistinu spolu s úrokem ve výši 8 % p.a., poplatkem za poskytnutí úvěru v částce 7.350 Kč, za zpracování úvěru ve výši 2.077 Kč a za službu splácení ve výši 2.700 uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1.992 Kč. Téhož dne věřitel žalovanému částku 15.000 Kč vyplatil.6. Žalovaný o sobě v žádosti o úvěr dne 19.4.2023 uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnosti, bydlí v nájmu. Uvedl, že má výdaje na bydlení ve výši 3.500 Kč měsíčně, hradí splátky částkou 6.656 Kč měsíčně, má další výdaje v částce 4.860 Kč měsíčně. Srážky ze mzdy/výživné nevyplnil. Je zaměstnán od ledna 2023 s příjmem 19.331 Kč čistého měsíčně (uvedené žalobkyně doložila pracovní smlouvou a výplatními páskami). Prohlásil, že proti němu není vedeno exekuční ani insolvenční řízení. Má dluhy u poskytovatelů úvěrů ve výši celkem 24.000 Kč a u věřitele v částce 26.284 Kč. (zjištěno z žádosti) Podle pracovní smlouvy bylo místo výkonu práce žalovaného v , adresa, , podle žádosti bydlel ve , adresa, .7. Žalobkyně doložila NRKI report datovaný dnem 11.11.2025, podle kterého měl žalovaný od 9.10.2022 úvěr v částce 35.000 Kč s povinností splátek ve výši 4.171 Kč měsíčně, bez evidovaných dlužných splátek, dále úvěry čerpané v letech 2013 až 2016, splacené v roce 2021, u kterých měl ve vícero případech pozdní úhradu splátek. V říjnu 2022 mu byl odmítnut úvěr. V srpnu, září i říjnu 2022 byl až v tříměsíčním zpoždění s úhradou kontokorentního úvěru. K 31.10.2022 splácel žalovaný zůstatek úvěru ve výši 494.566 Kč splátkami po 4.791 Kč, v srpnu 2022 byl v prodlení 70 dnů s úhradou tří splátek, v říjnu 2022 s úhradou jedné splátky o 10 dnů.8. Podle přehledu plateb žalovaný na pohledávku ze smlouvy ze dne 5.12.2022 uhradil celkem 16.900 Kč a na pohledávku ze smlouvy ze dne 19.4.2023 celkem 3.500 Kč.9. Pohledávky za žalovaným byly postoupeny žalobkyni postupní smlouvou uzavřenou 12.3.2025. Postoupení bylo žalovanému oznámeno. (zjištěno ze smlouvy o postoupení, z oznámení).10. Žalovaný byl vyzván k úhradě žalovaných částek ve lhůtě do 1.8.2025. (zjištěno z výzvy a podacího lístku).11. Podle § 86 odst. 1 a 2, věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen ZoSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.12. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).14. Podle § 1968 věty prvé o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.15. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.16. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.17. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá, v souladu se směrnicí 2008/48/ES, věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§75 an, § 90 an.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§§ 110, § 117 an. § 122). Z jednotlivých ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice). Stejnému cíli odpovídá i ustanovení § 86 ZoSÚ.18. Ustanovení § 86 ZoSÚ ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.19. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti spotřebitele se vyjadřoval Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, , Anonymizováno, proti , jméno FO, a další, ve kterém dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů. „… poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zadruhé – aniž je dotčena druhá věta čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytovatel úvěru vyhledal údaje v databázi – směrnice 2008/48 neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebit