20 C 79/2025-26 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou soudu dne 3. 4. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 90 058,02 Kč s příslušenstvím. Sdělovala, že s žalovaným uzavřela dne 4. 7. 2023 Smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 96 000 Kč. Poskytnuté peněžní prostředky se žalovaný zavázal splácet v měsíčních anuitních splátkách ve výši 2 954 Kč vždy k 19. dni v měsíci počínaje 19. 8. 2023. Úroková sazba činila 20,40 % ročně. Žalovaný však své smluvní povinnosti neplnil řádně a včas, opakovaně se dostával do prodlení se splácením. Žalobkyně proto úvěr zesplatnila, o čemž byl žalovaný informován dopisem. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že tato skutečnost byla z její strany posouzena s odbornou péčí a v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Dlužná částka sestává z dlužné jistiny 88 168,02 Kč a poplatků 1 890 Kč, dále žalobkyně požaduje zaplacení kapitalizovaného úroku 11 442,26 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 4 558,68 Kč, úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 88 168,02 Kč od 25. 2. 2025 do zaplacení a dále se zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 90 058,02 Kč od 25. 2. 2025 do zaplacení. Jelikož žalovaný již ničeho neuhradil, domáhá se žalobkyně svého nároku soudní cestou.2. Soud vydal v této věci elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit (podle § 173 odst. 1 o. s. ř. je platební rozkaz nezbytné doručit žalovanému do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno). Elektronický platební rozkaz byl proto zrušen podle ustanovení § 173 odst. 2 o. s. ř.3. Žalobkyně v podání ze dne 5. 9. 2025 doplnila svá skutková tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena s odbornou péčí, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných o žalovaném, jakož i nahlédnutím do informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele. Žalovaný v Žádosti o poskytnutí úvěru uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 19 180 Kč, pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěrů činí 7 000 Kč, splátky úvěrů bez kreditních karet a kontokorentů pak 1 946 Kč. Dle systému CRIF neměl ke dni podání žádosti evidovány žádné aktuální závazky po splatnosti. Úvěr byl schválen jako předschválený limit, který byl generován na základě dlouhodobého vyhodnocení kreditních a debetních obratů na běžném účtu žalovaného. Žalovaný měl vedený účet přímo žalobkyní, proto žalobkyně považovala za zbytečné, aby žalovaný dokládal potvrzení o výši příjmů, když kontrolou finančních toků na běžném účtu mohl snadno ověřit deklarovanou výši měsíčního příjmu a výdajů. Žalobkyně je navíc pravidelně kontrolována ČNB. Příjem byl na základě transakcí na běžném účtu vypočten na částku 19 188 Kč, výdaje pak na částku 14 432,60 Kč. Platební kapacita žalovaného tak činila 4 747,40 Kč. Minimální splátka 2 954 Kč měsíčně byla adekvátní k tomu, aby žalovaný mohl předmětný závazek splácet. Rizikovost žalovaného byla vyhodnocena jako nízká. V rámci skóringového modelu žalobkyně využila taktéž dostupná statistická data a vyhodnotila získané informace o žalovaném ve smyslu zhodnocení úvěruschopnosti i z hlediska demografických dat (např. typ zaměstnání, rodinný stav, věk, bytové poměry atd.). Žalobkyně tedy vyhodnocovala nejen informace poskytnuté žalovaným, ale tyto ještě konfrontovala jak s výstupy z celé řady registrů a databází, tak s demografickými a statistickými údaji zanesenými ve skóringovém modelu.4. Soud následně vyzval účastníky usnesením, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila. Žalovaný se nevyjádřil jak k textu podané žaloby (která mu byla doručena spolu se shora uvedeným usnesením), tak ani k tomuto usnesení soudu. Skutečnosti tvrzené v žalobě neučinil v řízení nikterak spornými. Soud podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání.5. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění:Žalovaný na základě Žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 4. 7. 2023 žádal o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 96 000 Kč. V žádosti uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 19 180 Kč, pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěrů pak činí 7 000 Kč. Má splátky úvěrů bez kreditních karet a kontokorentů ve výši 1 946 Kč. Téhož dne byla uzavřena s žalovaným Smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, , která podrobně upravovala parametry úvěru (tedy zejména výši úvěru – 96 000 Kč, úrokovou sazbu – 20,40 % ročně, výši a počet měsíčních anuitních splátek – 2 954 Kč, poslední ve výši 2 901,76 Kč, po dobu 48 měsíců, RPSN – 22,37 %), dále upravovala některá práva a povinnosti smluvních stran, čerpání a splácení úvěru, poplatky, pojištění, důsledky porušení smluvních povinností klientem, změny a ukončení smlouvy. Výpisem z účtu (č. , č. účtu, ) bylo doloženo poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 96 000 Kč. Obchodní podmínky žalobkyně pak zevrubněji upravovaly (resp. doplňovaly) práva a povinnosti smluvních stran. Sazebník pro fyzické osoby stanovoval ceny za jednotlivé produkty a služby žalobkyně. Z listiny Informace z , právnická osoba, bylo zjištěno, že žalovaný měl existující kontrakt (osobní úvěr) při měsíční splátce 1 946 Kč. Dle systému CRIF neměl evidovány žádné aktuální závazky po splatnosti. Žalovaný byl dopisem ze dne 21. 7. 2024 informován o zesplatnění úvěru ke dni 19. 7. 2024 vzhledem k prodlení s hrazením splátek. Z Přehledu splátek je patrno, že dlužná jistina činí 88 168,02 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky rovněž předžalobní upomínkou ze dne 13. 3. 2025, byl upozorněn na možné soudní řízení v případě neuhrazení této částky. Zaslání předžalobní upomínky bylo doloženo Potvrzením o podání. Z interního dokumentu žalobkyně je patrno, že tato zkoumala úvěruschopnost žalovaného, kdy byla zhodnocena finanční situace žalovaného (příjmy, výdaje a platební kapacita), jeho možná zadluženost a rizikovost. Ke zkoumání úvěruschopnosti byly doloženy výpisy z účtu – přijaté platby a všechny transakce.6. V posuzovaném případě lze uzavřít, že mezi žalobkyní a žalovaným byl uzavřen platný závazkový vztah ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). Žalovaný má v tomto vztahu postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotné písemně uzavřené smlouvě a vedle zákonných ustanovení občanského zákoníku, dopadají na tento závazek rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy. Z hlediska obsahu závazku soud konstatuje, že není důvodu hodnotit závazek či kteroukoliv jeho část jako neplatnou pro rozpor s těmito ustanoveními chránícími spotřebitele. Tento závěr soudu dopadá nejen na smluvní úrok, ale i na sjednané poplatky. Bylo prokázáno, že žalovaný bezhotovostně načerpal od žalobkyně částku 96 000 Kč. Žalovaný se smluvně zavázal splácet poskytnutý úvěr včetně úroků. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splácením úvěru, žalobkyně úvěr ke dni 19. 7. 2024 zesplatnila. Rozsah dlužných částek nebyl v řízení činěn sporným. Žalobkyně také důvodně požadovala coby příslušenství obchodní úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení, a to každý z těchto úroků jednak v kapitalizované výši, a jednak v procentní výši (do zaplacení). Soud konstatuje, že žalobkyně dostatečně a pečlivě zkoumala úvěruschopnost žalovaného, zejména podrobným zkoumáním jeho příjmů, výdajů a platební kapacity, tedy celkovým zhodnocením jeho finanční situace, dále lustrací žalovaného v různých registrech a databázích (což také doložila), zkoumáním rizikovosti žalovaného i jeho situace z hlediska demografických a statistických dat.7. Vzhledem ke shora uvedenému tedy soud ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalovanému za povinnost zaplatit žalobkyni peněžní plnění z titulu úvěrové smlouvy ze dne 4. 7. 2023.8. O nákladech řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná, soud jí proto přiznal na náhradě nákladů částku celkem 19 575 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 603 Kč, dále pak z odměny zástupce žalobkyně podle vyhl.č. 177/1996 Sb. ve výši celkem 11 850 Kč (ve věci jsou shledávány tři úkony právní služby, totiž příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby a prostá předžalobní výzva). Dále jsou přiznávány tři režijní paušály po 450 Kč vážící se ke shora uvedeným úkonům právní služby a náhrada 21 % DPH ze shora uvedených plnění kromě soudního poplatku (DPH celkem 2 772 Kč).