10 C 150/2025-25 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou soudu dne 7. 7. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 36 625,34 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 8. 11. 2024 Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se zavázala žalovanému poskytnout úvěr až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky (kdy načerpal částku 17 000 Kč) společně s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením, žalobkyně tedy vypověděla smlouvu o úvěru ke dni 10. 3. 2025. Dlužná částka sestává z jistiny 16 999,98 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 338,29 Kč, smluvního úroku 18 927,42 Kč, poplatku za službu Informační SMS servis 1,92 Kč, smluvní pokuty 357,73 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 340,19 Kč od 11. 3. 2025 do zaplacení. Ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že byly zjišťovány informace ohledně počtu členů domácnosti žalovaného (a majících příjem), pravidelné měsíční výdaje i příjmy, když výše čistého měsíčního příjmu činila 25 000 Kč (kdy tato výše umožňuje bezproblémové splácení úvěru). Dále žalobkyně provedla lustrace v různých registrech k osobě žalovaného.2. Soud nevydal v této věci elektronický platební rozkaz s ohledem na požadovaný smluvní úrok, který byl již v této fázi řízení hodnocen jako požadavek, který zřejmě nemůže být přiznán.3. V podání ze dne 24. 3. 2026 žalobkyně sdělila, že žalovaný postupně uhradil celkem částku 8 000 Kč, tato částka byla započtena na jistinu. Žalobu vzala tedy zpět co do této částky včetně příslušenství (zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 3 000 Kč od 6. 8. 2025 do zaplacení, z částky 1 000 Kč od 4. 9. 2025 do zaplacení, z částky 1 000 Kč od 6. 10. 2025 do zaplacení, z částky 1 000 Kč od 5. 11. 2025 do zaplacení, z částky 1 000 Kč od 4. 2. 2026 do zaplacení, z částky 1 000 Kč od 4. 3. 2026 do zaplacení).4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), a rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil skutková zjištění a z nich tento závěr o skutkovém stavu věci:Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 8. 11. 2024 Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši až 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s příslušenstvím a zaplatit ceny za volitelné služby. Úvěr byl sjednán jako revolvingový, tedy s možností opětovného čerpání. Úroková sazba činila 0,933 % denně. V čl. VIII. odst. 1 smlouvy byla sjednána pro případ prodlení s plněním smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je klient v prodlení. Součástí smlouvy byly listiny: Údaje o Poskytovateli spotřebitelského úvěru, Informace pro spotřebitele, Souhlas se zpracováním osobních údajů, Předpis denních splátek, Všeobecné obchodní podmínky (ty pak podrobněji upravovaly práva a povinnosti smluvních stran ze smlouvy o úvěru). Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 17 000 Kč (dne 8. 11. 2025, a to na účet č. , č. účtu, , pod VS , var. symbol, ). Totožnost žalovaného byla ověřována prostřednictvím služby BankID a kopie občanského průkazu. Zesplatnění spotřebitelského úvěru bylo žalovanému oznámeno e-mailem ze dne 10. 3. 2025, byla vyčíslována dlužná částka ke dni výpovědi. Předžalobní upomínkou ze dne 19. 6. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a zároveň byl upozorněn na možné soudní řízení. Zaslání této upomínky bylo doloženo podacím lístkem pošty. Z Metodiky bylo zjištěno, že tento dokument upravuje obecné principy posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, interní pravidla pro identifikaci posuzování úvěruschopnosti a proces samotného posouzení úvěruschopnosti. Z Výpisu o posouzení úvěruschopnosti je patrno, že žalovaný žije v domácnosti s dalšími třemi osobami (z celkového počtu osob mají dvě osoby příjem), jeho měsíční výdaje za bydlení činí 10 000 Kč, za další nezbytné výdaje hradí 12 000 Kč, za ostatní zbytné výdaje pak 15 000 Kč a za půjčky 6 000 Kč. Dosahuje ověřeného čistého měsíčního příjmu 52 000 Kč (žalovaný uvedl 55 000 Kč). Disponibilní příjem tak činí 28 300 Kč. Z listiny Identifikované příjmy soud zjistil, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činí 52 000 Kč. Ze zprávy , právnická osoba, ze dne 23. 9. 2025 bylo zjištěno, že na účet žalovaného č. , č. účtu, byla připsána částka 17 000 Kč, z bankovního účtu žalobkyně.5. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle následujících zákonných ustanovení.6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.8. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele tak, že jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.10. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.11. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 1796 o. z. je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.13. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Žalobkyně byla usnesením pod č.j. 10 C 150/2025-9 vyzvána, nechť