113 C 15/2019-32 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 22. 7. 2019 domáhal po žalované zaplacení částky představující neuhrazenou odměnu ze smlouvy o zprostředkování. Tvrdil, že vystavil žalované dne 3. 7. 2018 fakturu ve výši 27 225 Kč, splatnou dne 2. 8. 2018. Mezi účastníky došlo ke zápočtu pohledávek ke dni 5. 11. 2018, po němž měl na straně žalované zůstat neuhrazený zůstatek dluhu z této faktury ve výši 10 381,60 Kč. Dále za období 7/2018 vyúčtoval žalobce žalované provizi ve výši 20 328 Kč, k níž byla vystavena faktura dne 13. 8. 2018 se splatností dne 12. 9. 2019. Žalovaná dluh neuhradila i přes doručení upomínky k úhradě dluhu.2. Žalovaná se k podané žalobě nikterak nevyjádřila.3. Soud ve věci rozhodoval dle § 115a o.s.ř.4. Pokud se jedná o nárok žalobce, tento byl soudem vyhodnocen jako oprávněný za situace, kdy byla doložena smlouva o zprostředkování ze dne 2. 1. 2018 (žalovaná se zavázala uhradit žalobci jakožto zprostředkovateli odměnu ve výši 10 % z každé zajištěné , Anonymizováno, ), dne 3. 7. 2018 byla vystavena faktura na částku 27 225 Kč se splatností 2 .8. 2018, uvedená částka byla započtena dne 5. 11. 2018 (zbylo k doplacení 10 381,60 Kč), další faktura na částku 20 328 Kč byla vystavena 13. 8. 2018 (splatnost ke dne 12. 9. 2019), žalovaná byla upomenuta o uhrazení faktur dopisem ze dne 4. 4. 2019, byla doručována předžalobní výzva k plnění ze dne 29. 5. 2019.5. Z insolvenčního rejstříku soud zjistil, že usnesením , adresa, č.j. , insolvenční spisová značka, ze dne , datum, byl zjištěn úpadek žalované. Usnesením téhož soudu ze dne , datum, , bylo insolvenční řízení skončeno (výrok nabyl právní moci dne , datum, ) a žalovaná byla podle § 414 insolvenčního zákona (z. č.182/2006 Sb.) osvobozena od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny (výrok nabyl právní moci dne , datum, ). Ustanovení § 414 insolvenčního zákona potvrzuje, že osvobození se vztahuje i na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli.6. Podle § 414 insolvenčního zákona:(1) Jestliže byly splněny předpoklady pro osvobození podle § 412a, vydá insolvenční soud rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku.(2) Jestliže insolvenční správce nedoporučil rozhodnout o osvobození dlužníka podle odstavce 1, insolvenční soud v odůvodnění rozhodnutí uvede důvody, pro které dlužníka osvobodil.(3) Osvobození podle odstavce 1 nebrání zpeněžení majetku, který dosud nebyl zpeněžen, pokud náleží do majetkové podstaty, a uspokojení pohledávek věřitelů z výtěžku zpeněžení podle schváleného způsobu oddlužení.(4) Právní mocí rozhodnutí o osvobození podle odstavce 1 se ruší veškerá omezení dlužníka, ke kterým došlo před jeho vydáním v dosavadním průběhu insolvenčního řízení ze zákona nebo rozhodnutím soudu, nestanoví-li tento zákon jinak. Nadále však trvají účinky podle § 408 odst. 1 a stávající omezení ve vztahu k majetku, který dosud nebyl zpeněžen, pokud náleží do majetkové podstaty. Účinky § 109 odst. 1 písm. c) a d) se ve vztahu k výkonu rozhodnutí či exekuci srážkami ze mzdy uplatňují po dobu placení zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce; to neplatí, došlo-li k odejmutí nebo k zániku osvobození.(5) Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit.(6) Osvobození podle odstavců 1 a 5 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu.(7) Při osvobození dlužníka podle odstavce 1 zůstává zajištěnému věřiteli, jestliže nedošlo ke zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku; pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170), se může takto domáhat jen za dobu od osvobození podle odstavce 1.(8) Nejsou-li po podání zprávy insolvenčního správce pro osvobození splněny předpoklady pro vydání rozhodnutí o osvobození dlužníka podle § 414, insolvenční soud vydá rozhodnutí, ve kterém uloží dlužníku povinnost do doby podání nové zprávy pro osvobození měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku obdobně podle § 398 odst. 3. Do nabytí právní moci tohoto rozhodnutí insolvenční správce příslušné částky uloží na zvláštní účet podle § 36 odst. 5.7. Uplatněné pohledávky žalobce vznikly v roce 2018, tedy před rozhodnutím o úpadku. Jedná se tak o pohledávky, které měly být přihlášeny do insolvenčního řízení. Pokud přihlášeny nebyly, dopadají na ně přímo účinky § 414 odst. 2 insolvenčního zákona.8. Judikatura Nejvyššího soudu je v otázce účinků osvobození dlužníka podle § 414 insolvenčního zákona ustálená. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3509/2010, dovodil, že pohledávka, na kterou se vztahuje rozhodnutí podle § 414 insolvenčního zákona, v neuhrazeném rozsahu nezaniká, avšak nelze ji věřiteli soudně přiznat; v soudním řízení má postavení naturální obligace a v exekučním řízení má stejný režim jako pohledávka promlčená.9. Žalobcem uplatněná pohledávka je běžným majetkovým nárokem ze smlouvy o zprostředkování a nespadá do žádné z výluk uvedených v § 416 insolvenčního zákona.10. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla pravomocně osvobozena od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení rozhodnutím ze dne , datum, (právní moc dne , datum, ), a žalobce se domáhá právě neuhrazeného zbytku své předinsolvenční pohledávky, brání účinky § 414 insolvenčního zákona tomu, aby byla tato pohledávka soudem přiznána. Pohledávka nadále existuje, avšak její vynutitelnost zanikla, a nárok je proto nepřiznatelný, jak vyložil Nejvyšší soud ve výše citovaném rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 3509/2010.11. Soud proto žalobu zamítl, neboť uplatněný nárok není pro účinky rozhodnutí o osvobození žalované od placení pohledávek podle § 414 insolvenčního zákona po právu.12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná měla ve věci plný úspěch, v situaci, kdy i vzhledem ke své procesní nečinnosti žalovaná neuplatňovala žádné náklady řízení, bylo rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.