13 C 20/2026-31 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Návrhem doručeným soudu dne 8. 1. 2026 se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 14 496 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný s právním předchůdcem, žalobce , Anonymizováno, IČ , IČO, , uzavřel dne 21. 9. 2024 smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, a poskytl mu úvěr ve výši 10 000 Kč. Splatnost úvěru byla sjednána na 21. 10. 2024. Žalovaný se zavázal uhradit poplatek za sjednání úvěru v částce 4 200,11 Kč, dále se zavázal hradit smluvní úrok v částce 295,89 Kč. Žalovaný však nesplácel úvěr řádně a včas, žalovaný na úvěr uhradil 0 Kč. Po žalovaném je požadována dlužná částka sestávající z nesplacené jistiny 10 000 Kč, poplatek za sjednání úvěru 4 200,11 Kč a smluvního úroku 295,89 Kč. Pokud se týká úvěruschopnosti, pak v žalobě pouze žalobce v obecné rovině tvrdí a popisuje, jakým způsobem byl úvěr uzavřen (registrace zadáním osobních údajů, předložení kopie dokladů totožnosti, předložení výplatní pásky za dva měsíce, výpis z bankovního účtu nebo daňové přiznání, dále byl lustrován ve veřejně dostupných databázích). Na základě tohoto u právního předchůdce žalobce nedošlo k důvodným pochybám ohledně úvěruschopnosti žalovaného.2. Žalobce byl usnesením ze dne 31. 3. 2026 vyzván, nechť doplní žalobu v tom směru, aby tvrdil a prokazoval, zda a jakým konkrétním způsobem právní předchůdce žalobce posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Uvedená výzva byla právní zástupkyní žalobce doručena 7. 4. 2026. Ve lhůtě k tomu určené žalobce nepodal žádné bližší vyjádření k předmětné věci.3. V předmětné věci se jedná o řízení s mezinárodním prvkem, když žalovaný je ukrajinským státním příslušníkem s bydlištěm na území České republiky , adresa, kde také přebírá soudní zásilky. Ve věci je dána příslušnost soudu ČR k rozhodování věci, a to dle článku 48 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č.123/2002 Sb.m.s.)4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi poskytovatelem úvěru , Anonymizováno, . a žalovaným byla dne 21. 9. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr 10 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána na 36 % ročně, úrok vypočten na 295,58 Kč, RPSN pak činilo 9 059,1 %. Splátka byla jedna, splatnost sjednána na 30 dnů od odeslání finančních prostředků z úvěru úvěrovanému. Součástí spisového materiálu je listina nazvaná „úvěruschopnost klienta k půjčce č. , hodnota, “, kde je uvedeno pouze číslo občanského průkazu a platnost občanského průkazu úvěrovaného, že je zaměstnanec, jeho příjem v částce 35 100 Kč není nijak ověřen, výdaje 7 000 Kč rovněž bez dokladů či vysvětlení (např. náklady na bydlení apod.). Skutečnost, že úvěr byl poskytnut na účet žalovaného, byla potvrzena výpisem z provedení transakce a následně zjištěna ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 14. 4. 2026, že účet (na který byl úvěr vyplacen) náleží žalovanému a tato částka byla na tento účet připsána. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 11. 2025, kdy pohledávka za žalovaným je uvedena v seznamu postoupených pohledávek.5. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám.6. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 86 odst. 1, 2 platí: Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 87 odst. 1 platí: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Odborná péče poskytovatele úvěru podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zahrnuje i povinnost neomezit se pouze na tvrzení žadatele, ale tato tvrzení aktivně ověřovat – například prostřednictvím potvrzení o příjmu, výplatních pásek či výpisů z účtu. Tento výklad vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, který zdůrazňuje nutnost odborného a pečlivého posouzení všech relevantních dokumentů.10. Pouhé nedoložené prohlášení spotřebitele není dostatečné pro řádné posouzení jeho schopnosti splácet úvěr. Věřitel má povinnost prověřovat bonitu spotřebitele vždy, nikoliv jen při pochybnostech. Smyslem této povinnosti je ochrana spotřebitele před rizikovým zadlužením a jeho negativními důsledky – ekonomickými i společenskými.11. Zákon o spotřebitelském úvěru, jako transpozice směrnice 2008/48/ES, klade důraz na odpovědnost věřitele při posuzování úvěruschopnosti. Podle čl. 8 směrnice musí být úvěruschopnost posouzena na základě dostatečných informací, ideálně doložených, nikoliv pouze na základě tvrzení spotřebitele.12. Odborná péče znamená úroveň dovedností a pozornosti, kterou lze od podnikatele rozumně očekávat, a která odpovídá poctivým obchodním praktikám. Věřitel je tedy povinen aktivně zjišťovat a ověřovat schopnost spotřebitele splácet úvěr, nikoliv se spoléhat na jeho nedoložená tvrzení. Soud se nejprve zabýval otázkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi účastníky.13. Vzhledem k tomu, že jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nutné aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru. Poskytovatel úvěru měl povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí, což zahrnuje i ověření jeho tvrzení. Nedoložená prohlášení spotřebitele nejsou dostatečná (viz rozsudek NSS č. j. 1 As 30/2015-39). Úvěr lze poskytnout pouze tehdy, pokud z dostupných informací vyplývá, že spotřebitel bude schopen jej splácet – jinak je smlouva neplatná.14. Žalobce v řízení žádným způsobem nedoložil, že by jeho právní předchůdce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného při poskytování spotřebitelského úvěru. Ve spise se nachází toliko tvrzení o výši příjmu žalovaného, aniž by bylo jakýmkoli způsobem doloženo či ověřeno, přičemž údaje o výdajích žalovaného jsou uvedeny pouze v zjevně nedostatečné, minimální výši. Soud proto dospěl k závěru, že zákonná povinnost posouzení úvěruschopnosti splněna nebyla.15. Za dané situace soud nepovažoval předmětný právní vztah mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce za platnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, nýbrž jej kvalifikoval jako plnění bez právního důvodu, resp. jako bezdůvodné obohacení. Soud současně přihlédl k okolnosti, že žalovaný na poskytnutý úvěr neuhradil žádnou částku, což ve svém souhrnu podporuje závěr o nedostatečném posouzení jeho úvěruschopnosti. V řízení bylo prokázáno, že dne 21. 9. 2024 byla na účet žalovaného poukázána částka ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný tuto částku dosud nijak nesplnil. Je proto povinen dle § 2991 občanského zákoníku vydat žalobci vše, co na jeho úkor bez právního důvodu získal, tedy částku 10 000 Kč. Nárok žalobce byl proto ve výroku I. shledán důvodným, nikoli však z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, nýbrž z titulu bezdůvodného obohacení, a žalovanému byla uložena povinnost uhradit poskytnutou jistinu spolu se zákonným úrokem z prodlení.16. Pokud jde o nárok žalobce nad částku přiznanou ve výroku I., soud tento nárok žalobce zamítl. Uplatněná částka představující poplatek za sjednání úvěru a smluvní úrok vychází z předpokladu platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou však soud shledal neplatnou. Za situace, kdy právní jednání mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným je neplatné, nevzn