17 C 192/2025-14 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky 56.437,22 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdí, že žalovanému na úvěru po prověřování jeho úvěruschopnosti dne 24.4.2025 poskytla částku 50.500 Kč. Žalovaný se zavázal jistinu a úrok uhradit ve splátkách ve výši 2.525 Kč měsíčně, avšak splátky nehradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 24.4.2025 mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným, dlužníkem, spotřebitelem. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr do částky ve výši 80.000 Kč za úrok ve výši 57,99 % p. a., což se žalovaný zavázal splácet ve splátkách po 2.525 Kč měsíčně. Žalovaný prohlásil, že neexistuje žádná skutečnost, která by mohla podstatně nepříznivě postihnout jeho schopnost plnit závazky, není proti němu zahájeno insolvenční řízení, není v exekuci, není účastníkem žádného soudního sporu, řízení nebo šetření, které by mohlo nepříznivě ovlivnit jeho finanční postavení, ani mu takový spor či řízení nehrozí. Žalovaný o sobě v žádosti o úvěr uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnosti, má příjem ze zaměstnání ve výši 100.000 Kč měsíčně, za bydlení platí 3.000 Kč měsíčně, na své finanční závazky 1.000 Kč měsíčně. (zjištěno z citované smlouvy)4. Žalobkyně tvrdí, že provedla vyhledávání žalovaného v centrální evidenci exekucí, v ISIR (obojí bez záznamů), v registru SOLUS (bez negativních záznamů, dle kterého hradí závazky 18.916 Kč měsíčně). Žalobkyně tvrdí, že z výpisů z účtů žalovaného zjistila jeho příjem ve výši 35.115 Kč měsíčně, splátky závazků ve výši 9.078 Kč měsíčně. Tyto výpisy a lustrace žalobkyně přes výzvu soudu nedoložila (č.l.8).5. Výpisy z účtu bylo zjištěno, že žalovaný žalobkyni na úvěru dne 24.4.2025 uhradil 1 Kč, žalobkyně mu dne 25.4.2025 vyplatila na jeho účet částku 50.500 Kč.6. Z upomínek a dopisu bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného o splátky upomínala a následně úvěr zesplatnila, přičemž vyzvala žalovaného k okamžité úhradě žalované částky. Oznámení o zesplatnění bylo podáno na poštu dne 28.7.2025. (zjištěno ze zesplatnění, výzvy, upomínek a podacího lístku)7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZosÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.9. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 78 odst. 1 a 2 písm. a) a b), odst. 4 ZosÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména smlouvy o spotřebitelském úvěru, b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. Poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.11. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.13. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§75 an, § 90 an.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ § 110, § 117 an. § 122). Z jednotlivých ustanovení zák. č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice). Stejnému cíli odpovídá i ustanovení § 86 ZosÚ.14. Ustanovení § 86 ZosÚ ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.15. Žalobkyně povinnost uloženou § 86 ZosÚ nesplnila, neboť se nedotazovala žalovaného na jiné závazky nežli hrazené měsíčními splátkami, nedotazovala se ho, zda a jak splácí své závazky, když měla z registru SOLUS za potvrzené, že má vyšší závazky, než které splácí a než které jí přiznal. Žalobkyně nezjišťovala zdroj příjmů žalovaného, zda je ve zkušební době, běží mu výpovědní lhůta, má náklady na dojíždění za prací. Nadto žalobkyně neprokázala, že by kromě informací od žalovaného jakkoli jím tvrzené údaje prověřovala. Žalobkyně ani neprokázala ověření příjmu žalovaného, neboť prohlášení žalobkyně, že příjem byl spotřebitelem doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce, je jen tvrzením, nikoli důkazem o ověření. Krom tohoto součet příjmů přicházejících na bankovní účet bez identifikace příjmů není dostatečným prokázáním úvěruschopnosti žadatele o úvěr, když takovýmito příjmy mohou být sociální dávky nebo také poskytnuté úvěry/zápůjčky.16. Pokud by žalobkyně přistupovala k uzavření smluv tak, jak jí ukládá § 86 ZosÚ, musela by u žadatelů o úvěr, u kterých je jejich příjem nižší nebo srovnatelný jako jejich výdaje, vyhodnotit, že dle § 86 odst. 1 věty druhé ZosÚ není oprávněna úvěr poskytnout.17. Ve smyslu § 87 ZoSÚ má žalobkyně, která prokázala poskytnutí hotovosti a svou aktivní legitimaci, právo jen na vrácení jistiny po odečtení ověřovacího poplatku. Ve zbylém rozsahu, vyjma úroků z prodlení, nárok důvodný není.18. Úroky z prodlení z přiznané jistiny byly přiznány v souladu s § 87 ZosÚ a § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k platbě se jeví jako přiměřená, když žalovaný si existence a výše svého závazku vůči věřiteli musel být vědoma už od data poskytnutí částky, nadto nebylo žalovaným tvrzeno cokoli, z čeho by bylo možné nepřiměřenost usuzovat.19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná v 86,8 %, neúspěšná v 13,2 % (přihlížeje k příslušenství kapitalizovanému k datu vyhlášení rozsudku), nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 73,6 %. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2.566 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. sestávající z částky 2x3.380 Kč za převzetí zastoupení a žalobu (§ 11 odst. 1 a. t.) a v poloviční výši za výzvu (§ 11 odst. 2 a. t., chybí právní rozbor věci) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.20. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 o.s.ř.