9 C 112/2025-30 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou soudu dne 26. 6. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 916,72 Kč s příslušenstvím. Uváděla, že předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, .) uzavřela s žalovaným dne 13. 4. 2016 Smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání kreditní karty č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému kreditní kartu s úvěrovým limitem 15 000 Kč. Žalovaný z této karty čerpal finanční prostředky, jak vyplývá z přiloženého výpisu z účtu žalovaného. Následně však žalovaný nesplnil své povinnosti z úvěrové smlouvy a nehradil sjednané splátky řádně a včas. Žalobkyně žalovaného marně vyzývala k řádnému splnění povinností, načež žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru dle dne 14. 9. 2024. Pohledávka za žalovaným byla dne 17. 2. 2025 na základě smlouvy o postoupení pohledávek s účinností ke dni 19. 2. 2025 postoupena na žalobkyni. O tomto byl žalovaný vyrozuměn oznámením zaslaným dne 11. 3. 2025. Ke dni 19. 2. 2025 pak žalobkyně požadovala částku 20 043,68 Kč, sestávající z nesplacené jistiny ve výši 14 371,72 Kč, poplatků ve výši 3 545 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku do ve výši 1 378,96 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 748 Kč, úroků z úvěru ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny od 15. 9. 2024 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 17 916,72 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení.2. Soud vydal v této věci elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit (podle § 173 odst. 1 o.s.ř. je platební rozkaz nezbytné doručit žalovanému do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno). Platební rozkaz byl proto zrušen podle ustanovení § 173 odst. 2 o. s. ř.3. Soud následně vyzval účastníky usnesením, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný neučinil soudu žádné podání, ani se nevyjádřil jak k textu podané žaloby (která mu byla doručena spolu se shora uvedeným usnesením), tak ani k tomuto usnesení soudu. Skutečnosti tvrzené v žalobě nečinil v řízení spornými. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila. Soud podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání.4. Z listin doložených žalobkyní pak soud zjistil následující skutečnosti. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 13. 4. 2016 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které mohl žalovaný čerpat úvěr do výše 15 000 Kč. Součástí smlouvy byly rovněž všeobecné a produktové podmínky, které blíže upravovaly práva a povinnosti smluvních stran (smlouva o úvěru, dispozice, produktové podmínky revolvingového úvěru a kreditní karty, všeobecné obchodní podmínky). V rámci sjednávání smlouvy žalobkyně ověřovala schopnost žalovaného splatit daný úvěr, a to především na základě odborné kontroly finančních toků na účtu žalovaného a dalších lustrací (žádost o poskytnutí úvěru, čestní prohlášení žalovaného, náhled do registru, informace z CBCB, výpisy z účtu žalovaného). Žalovaný čerpal úvěr (výpis z účtu). Žalovaný byl opakovaně upomínán k úhradě dlužné jistiny a následně byl úvěr neplnění povinností žalovaného ke dni 14. 9. 2024 zesplatněn a pohledávka postoupena na žalobkyni (výzvy žalobkyně, oznámení o zesplatnění a postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 17. 2. 2025 včetně seznamu postoupených pohledávek). Žalovaný byl následně vyzván k úhradě dluhu výzvou ze strany právního zástupce žalobkyně (předžalobní výzva a doklad o odeslání).5. V posuzovaném případě lze uzavřít, že mezi žalobkyní a žalovaným byl uzavřen dne 13. 4. 2016 platný závazkový vztah ze smlouvy o úvěru (§ 2395 a násl. o. z.). Žalovaný má v tomto vztahu postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotné písemně uzavřené smlouvě, všeobecných obchodních podmínkách a vedle zákonných ustanovení občanského zákoníku, dopadají na tento závazek rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy. Z hlediska obsahu závazku soud konstatuje, že není důvodu hodnotit závazek či kteroukoliv jeho část jako neplatnou pro rozpor s těmito ustanoveními chránícími spotřebitele. Tento závěr soudu dopadá i na smluvně sjednaný úrok (který představuje příjem plynoucí věřiteli z poskytnutí peněžních prostředků) a poplatky, které nejsou hodnoceny jako nepřiměřené. Bylo prokázáno, že žalovaný čerpal finanční prostředky z kreditní karty dle výpisů z účtu v souladu s tvrzením žalobkyně. Rozsah dlužných částek nebyl v řízení činěn sporným. Žalobkyně také důvodně požadovala úrokové příslušenství, a to jak v kapitalizované, tak i v obecně vyjádřené výši (do zaplacení).6. Vzhledem ke shora uvedenému tedy soud ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalovanému za povinnost zaplatit žalobkyni peněžní plnění z titulu smlouvy o úvěru ze dne 13. 4. 2016. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 916,72 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.