119 C 10/2021-126 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobou doručenou soudu dne 9. 8. 2021 se žalobce domáhá proti žalovanému zaplacení žalované částky z titulu regresní náhrady škody. Žalobce v žalobě uvádí, že uplatňuje nárok na regresní úhradu vůči žalovanému s odkazem na ustanovení § 16 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. Žalobci byla 13. 12. 2017 doručena žádost o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění podle zákona č. 82/1998 Sb. stěžovatelů Ing. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] v celkové výši 705 625 Kč, která jim měla být způsobena v důsledku nepřiměřené délky správního řízení zahájeného na základě žádosti o odstranění stavby„ [anonymizována dvě slova]“ na pozemcích v [katastrální uzemí]. Uvedené správní řízení bylo vedeno u již neexistujícího Okresního úřadu ve [obec], následně pak u [stát. instituce], [stát. instituce] a u [anonymizována dvě slova] [územní celek] O nároku stěžovatelů rozhodl Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 12. 12. 2019 č. j. 40 C 2/2019-133 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze dne 10. 7. 2020 č. j. 72 Co 173/2020-171. Z rozsudků soudů vyplývá, že celková délka správního řízení dosáhla 21 let a bylo prokázáno, že se jedná o zcela nepřiměřenou lhůtu v důsledku nečinnosti všech zainteresovaných správních orgánů spočívající mimo jiné v porušování lhůt pro vydávání rozhodnutí a proto soud přiznal stěžovatelům přiměřené finanční zadostiučinění v celkové výši 565 687,45 Kč. Pokud jde o nečinnost a průtahy v řízení, v tomto směru dále tvrdí, že dne 27. 3. 1996 zahájil tehdejší Okresní úřad ve [obec] řízení o odstranění stavby. V průběhu správního řízení poté, kdy stěžovatelé podali na výzvu Okresního úřadu ve [obec] žalobu na odstranění neoprávněné stavby u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí, bylo řízení Okresním úřadem ve [obec] přerušeno do rozhodnutí věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 12 C 177/1996. Toto řízení před Okresním soudem ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí bylo zastaveno pravomocně ke dni 27. 5. 1997. Dne 9. 9. 1997 byl spisový materiál vrácen Okresnímu úřadu ve [obec]. K dalšímu úkonu ve věci došlo až 24. 7. 2008 [stát. instituce], který vydal sdělení, že [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], tedy právní nástupce zhotovitele stavby„ [anonymizována dvě slova]“ je v likvidaci a rozhodl o pokračování přerušeného řízení o odstranění stavby, to vše v reakci na dotaz zástupce stěžovatelů. Od roku 1997 do roku 2008, tedy po dobu více než 10 let, došlo v předmětném řízení k absolutní nečinnosti. Nečinnost v období od 9. 9. 1997 do 31. 12. 2002, tedy v rozsahu 5 let a 3 měsíců, je přikládána Okresnímu úřadu ve [obec]. Následná nečinnost od 1. 1. 2003 do 24. 7. 2008 v rozsahu 5 let a 6 měsíců je přičitatelná [stát. instituce]. Dále žalobce v žalobě tvrdí, že i po datu 24. 7. 2008 nepostupoval žalovaný řádně a dopustil se dalších průběhů ve smyslu ustanovení § 71 zák. č. 500/2004 Sb., a to až do 23. 1. 2011, kdy byl vedením řízení pověřen [stát. instituce]. Průtahů v řízení se dopustil také [stát. instituce] v rozsahu celkem 79 měsíců a [anonymizováno] úřad [územní celek] v rozsahu 2 měsíců. S ohledem na přiznanou částku stěžovatelům 565 687,45 Kč a počtu měsíců, v nichž docházelo k pochybením, vyčíslil žalobce částku 2 337, 551 Kč připadající vždy za jeden měsíc trvání pochybení správních orgánů. S ohledem na průtahy a pochybení žalovaného v rozsahu 97 měsíců, proto na vrub žalovaného připadá částka 226 742,45 Kč. K výzvě žalobce žalovaný uhradil částku 70 126 Kč s tím, že se jedná o úhradu za období od 25. 7. 2008 do 23. 1. 2011. Zbývající částku ve výši 156 616,45 Kč však neuhradil, tuto část neuznal. Žalobce požaduje úhradu žalované částky společně s příslušenstvím úrokem z prodlení. 2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že rozporuje nárok žalobce za období od 1. 1. 2003 do 24. 7. 2008, tedy nečinnost v rozsahu 67 měsíců. Tvrdil, že stanovením počátečního okamžiku, od něhož se měla odvíjet nečinnost žalovaného, vychází z pouhého předpokladu, že žalovaný předmětný spisový materiál obdržel po zrušení okresních úřadů v rámci spisové rozluky. Tento předpoklad však nebyl žalobcem nijak prokázán. Žalovaný poukazuje na podací deník [stát. instituce], podací deníky Okresního úřadu [obec] a protokoly o spisové rozluce tak, jak byly prověřeny Státním okresním archivem [obec]. Z těchto protokolů o spisové rozluce nebyl dohledán žádný zápis či údaj, z něhož by vyplývalo, že byl spis žalovanému předán k datu 1. 1. 2003, jak presumuje žalobce. Žalovaný nerozporuje skutečnost, že spisem po 24. 7. 2008 disponoval, avšak může k tomu pouze uvést, že s ohledem na časový odstup 13 let se mu nepodařilo zjistit, kdy přesně a jakým způsobem se spis do dispozice žalovaného dostal. Dále žalovaný namítá nečinnost samotných stěžovatelů, kteří nevyužili možnost požádat dříve o pokračování v řízení, ačkoliv si byli vědomi toho, že správní řízení bylo přerušeno v důsledku podané žaloby u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí. Na vzniku průtahů se tak přinejmenším stejnou měrou jako správní orgán podíleli. Žalobce pochybil, když právě tyto námitky vztahující se k nezájmu stěžovatelů o průběh řízení, nenamítal v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 1, na které ve svém nároku na regresní úhradu nyní vůči žalovanému odkazuje. Konečně žalovaný navrhuje, aby soud s ohledem na uvedené skutečnosti využil svého moderačního práva s odkazem na ustanovení § 18 odst. 4 zák. č. 82/1998 Sb. a žalovanou částku snížil o 50 %. 3. Žalobce na podané žalobě v celém rozsahu setrval. Poukázal na skutečnost, že nemá žádnou možnost přístupu k podkladům a má za to, že povinnost dokazování zavinění na straně žalovaného nemůže ležet na straně žalobce. V tomto směru odkázal na rozhodnutí soudů ve věci přiznání náhrady nemajetkové újmy, z nichž jednoznačně zavinění žalovaného vyplývá a je prokázáno. Poukázal na listinné materiály, zejména odpověď žalované strany na výzvu stěžovatelů, když z reakce žalovaného ve správním spise je zřejmé, že spisový materiál měl k dispozici, reagoval obratem. Ze spisu nevyplývá, že by došlo k hledání spisového materiálu a podobně. Není ani založena žádná komunikace mezi právním zástupcem stěžovatelů a již zaniklým Okresním úřadem ve [obec]. 4. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Zdůraznil skutečnost, že je na žalobci, aby prokázal zavinění žalované strany v tvrzeném období nečinnosti od 1. 1. 2003 do 24. 7. 2008. Z žádných listinných důkazů není zřejmé, že by žalovaný měl předmětný spis v tomto období k dispozici. 5. Z listinných důkazů obsažených ve spise soud zjistil, že žalobce byl zavázán k úhradě nemajetkové újmy stěžovatelům Ing. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 12. 2019 č. j. 40 C 2/2019-133 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2020 č. j. 72 Co 173/2020-171 v celkové výši 565 687,45 Kč. V uvedených rozhodnutích konstatuje soud, že ve správním řízení zahájeném dne 27. 3. 1996 o odstranění stavby„ [anonymizována dvě slova]“ v [katastrální uzemí] došlo opakovaně k porušení správního řádu, zejména pak pokud jde o celkovou délku dosud probíhajícího řízení, které ke dni vydání rozsudku dosáhla téměř 24 let. Soud konstatuje, že v určitých obdobích správní orgán zcela bezdůvodně nekonal, zejména v období roku 1997 až 2008. Z rozsudku dále vyplývá, že po zahájení správního řízení byla věc vedena Okresním úřadem ve [obec]. Řízení bylo přerušeno a spisový materiál zaslán Okresnímu soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí. Spisový materiál se nicméně ke dni 9. 9. 1997 vrátil zpět Okresnímu úřadu ve [obec], když věc napadlá u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí byla pravomocně zastavena. K dalšímu úkonu ve věci došlo až 24. 7. 2008, kdy žalovaný k podnětu stěžovatelů sdělil, že pokračuje v řízení. K dalším průtahům pak došlo jak při řízení před správním orgánem žalovaného, tak následně u správního orgánu [stát. instituce] a [anonymizována dvě slova] pro [územní celek]. Ve spise je dále založena zpráva o šetření ve věci správního řízení o určení existence pozemní komunikace a řízení a odstranění nepovolené stavby [anonymizováno] cesty [příjmení] a [anonymizováno] ze dne 12. 8. 2015 veřejného ochránce práv pod sp. zn. [číslo] [spisová značka]. 6. Z výpisu z účtu ze dne 12. 8. 2020 soud dále zjistil, že částka stěžovatelům byla vyplacena. 7. Žalobce uplatnil regresní nárok vůči žalovanému dne 10. 5. 2021 přípisem, v němž stanovil lhůtu 30 dnů od doručení přípisu k úhradě částky 206 720 Kč. Výzva byla doručena žalovanému 10. 5. 2021, jak vyplývá z doručenky. 8. Žalovaný se nesouhlasně vyjádřil k nároku na uplatnění regresního nároku přípisem ze dne 8. 6. 2021, rozporuje nárok žalobce na úhradu požadované částky, nicméně uznává nárok v rozsahu částky 70 126 Kč zahrnující nečinnost od 25. 7. 2008. 9. Z výpisu z účtu ze dne 27. 7. 2021 pak vyplývá, že k tomuto dni uhradil žalovaný