13 C 100/2020-35 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobkyně se svým návrhem doručeným soudu dne 15. 7. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 20.666,20 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 7. 8. 2017 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 14.000 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí půjčky zaplatit částku 12.283 Kč, sestávající z kapitalizovaných úroků ve výši 2.504 Kč, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 3.888 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 5.891 Kč. Žalovaný se zavázal dluh uhradit v 60 týdenních splátkách po 439 Kč. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, když nejpozději měl dlužnou částku uhradit dne 1. 10. 2018. Právnímu předchůdci žalobkyně vznikl nárok na úhradu dosud nesplacené části dlužné částky. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 převedena na žalobkyni a změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem. Celková hodnota pohledávky ve výši 20.666,20 Kč sestává z: dlužná jistina 11.693,18 Kč, poplatek ve výši 8.973,02 Kč, kapitalizovaný úrok 4.483,68 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2.217,29 Kč, 29 % úrok z dlužné jistiny od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 8,05 % z částky 11.693,18 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný na dluh neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil. 3. V dané věci se jedná o řízení s mezinárodním prvkem, když žalovaný je slovenským státním příslušníkem s pobytem na území České republiky v době sepisu smlouvy. Na danou věc tak dopadá Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, a to článek 18 odst. 2, a to i za situace, kdy žalovanému lze aktuálně doručit na adresu ve Slovensku: [příjmení] [jméno] [číslo], [anonymizováno] [PSČ]. 4. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, dne 7. 8. 2017 uzavřel žalovaný s [právnická osoba], [IČO], smlouvu o zápůjčce (v souladu se z. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník a z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru), na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 14.000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobkyně částku celkem 26.283 Kč, která sestává z: jistina 14.000 Kč, poplatek 12.283 Kč (úrok ve výši 2.504 Kč, poplatek za administrativní činnost 3.888 Kč, hotovostní režim splátek 5.891 Kč). Celkovou částku se žalovaný zavázal hradit po 60 týdenních splátkách ve výši 439 Kč (výše poslední splátky byla 382 Kč). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 uzavřenou mezi [právnická osoba], a žalobkyní byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Dopisem ze dne 20. 1. 2020 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni a žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu. Dopisem ze dne 23. 4. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu právním zástupcem žalobkyně. Součástí spisového materiálu je zákaznická karta, jež je datována 7. 8. 2017; v této listině se nacházejí informace o příjmech a výdajích žalovaného, aniž by však tyto byly doloženy jakýmikoliv listinnými důkazy, a to např. potvrzením zaměstnavatele o výši příjmů, výpisem z dlužnických registrů apod. Je zde uvedena informace, že žalovaný je dělník ve firmě [právnická osoba] 5. Usnesením č. j. 13 C 100/2020-24 ze dne 21. 9. 2020 byla žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyzvána, aby žalobu doplnila tak, že bude tvrdit a prokazovat, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně posoudil schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr, a to dle § 86 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Ve svém písemném podání doručeném soudu dne 15. 10. 2020 právní zástupce žalobkyně sdělil, že schopnost splácet byla ověřována právním předchůdcem žalobkyně, a to na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného, žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného, poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny doklady. Na základě této žádosti byla s odbornou způsobilostí posuzována schopnost splácet zápůjčku a možnost dostát svému závazku. Původní věřitel pak vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení zápůjčky. 6. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 86 odst. 1, 2 platí: Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 87 odst. 1 platí: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle zákona o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z právní věty rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39. Jak dále vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému zadluženosti domácnosti (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrn