13 C 131/2021-43 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Návrhem doručeným soudu dne 26. 3. 2021 se žalobce po žalované domáhal zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 16. 1. 2018 [číslo] kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO]. Žalobce uvádí, že před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (v žalobě s bližším odůvodněním). Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované částku 7.000 Kč, tato se zavázala uhradit s poplatky v 60 týdenních splátkách po 210 Kč, počínaje 23. 1. 2018, poslední splátka byla stanovena na 12. 3. 2019. Pohledávka za žalovanou byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019. Žalovaná uhradila celkem 6.330 Kč. 2. Žalovaná se k podané žalobě nikterak nevyjádřila. 3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] spolu s žalovanou uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 7.000 Kč, žalovaná se zavázala uhradit navíc úrok ve výši 1.400 Kč, administrativní poplatek 1.400 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek 2.800 Kč Celkem částku 12.600 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 210 Kč. V řízení nebylo sporné, že žalovaná uhradila 6.330 Kč, jak bylo tvrzeno v žalobě. Pohledávka za žalovanou byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, což bylo žalované oznámeno přípisem. Dopisem ze dne 22. 2. 2021 byla žalovaná vyzvána předžalobní výzvou k plnění k úhradě dluhu. 4. Pokud se jedná o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, byl k tomu žalobce vyzván usnesením č. j. 13 C 131/2021-27 ze dne 22. 7. 2021. Ve svém přípisu ze dne 24. 8. 2021 byla žaloba doplněna o informace, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] před uzavřením smlouvy posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to dle dikce § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Pokud se jedná o kartu zákazníka, pak žalobce sdělil, že v této kartě žalovaná oznámila, že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr jako uklízečka ve společnosti [právnická osoba] a její měsíční příjem je 13.680 Kč, žije v nájmu. Soudu byla předložena karta zákazníka ze dne 16. 1. 2018, ze které bylo zjištěno, že žalovaná pracuje jako uklízečka ve firmě [právnická osoba], její čistý příjem je 10.680 Kč, dostává„ bonusy na děti“ ve výši 3.000 Kč. Žalovaná dále splácí zápůjčku ve [příjmení] [jméno] ve výši 10.000 Kč, kdy měsíční splátka činí 1.200 Kč, výdaje na bydlení jsou 3.000 Kč, osobní výdaje 5.500 Kč. Žádné listiny prokazující tyto skutečnosti nebyly soudu předloženy (ani pracovní smlouva, ani potvrzení o příjmu apod.). 5. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 86 odst. 1, 2 platí: Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 87 odst. 1 platí: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 86 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z právní věty rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39. Jak dále vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému zadluženosti domácnosti (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Předobrazem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je pak článek 8 směrnice 2008/48/ES, který uložil členským státům zajistit, aby„ před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi“. Výkladem článkem 8 směrnice 2008/48/ES se zabýval soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další C -449/13, z něhož mj. vyplývá, že:„ Poskytovatel úvěru musí za prvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční