13 C 159/2021-39 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Návrhem doručeným soudu dne 28. 6. 2021 se žalobce domáhá po žalovaném dluhu z titulu uzavřené smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 11. 2. 2019, kterou uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO]. Na základě této smlouvy se do dispozice žalovaného dostala hotovost 20.000 Kč, což žalovaný stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy. Spolu s jistinou se zavázal uhradit za dobu trvání úvěru 17.184 Kč. Splatnost byla smluvena ve 14 měsíčních splátkách po 2.656 Kč. Celková splatnost závazku připadla na den 11. 4. 2020. Žalovaný uhradil celkově částku 10.256 Kč, což odpovídá 3 řádně uhrazeným splátkám. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 byla pohledávka převedena na žalobce. Žalobce po žalovaném požaduje: nesplacenou jistinu 14.825,34 Kč, nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok 1.052,68 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 7.096,98 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1.345,94 Kč, nesplacený inkasní poplatek 2.607,06 Kč, smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu ve výši 1.413,48 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 942,32 Kč (za období od 12. 4. 2020 do 29. 11. 2020 z postoupené jistiny 14.825,34 Kč) a dále účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání ve výši 295 Kč a smluvní pokuta 3.439,48 Kč. Účelně vynaložené náklady sestávají z: dopis 39 Kč, doporučený dopis 50 Kč, telefonický hovor 72 Kč, osobní návštěva 217 Kč. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil, neboť nepřebírá soudní zásilky. 3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že dne 11. 2. 2019 byla uzavřena mezi úvěrujícím [právnická osoba] a žalovaným smlouva o úvěru [číslo] na základě které bylo žalovanému poskytnuto 20.000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal zaplatit mimo jistinu úrok 1.925 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru 9.800 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu 1.859 Kč a inkasní poplatek 3.600 Kč. Celkovou částku 37.184 Kč se zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 2.656 Kč. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, a to za každý den prodlení. Dále je smluveno, že za prodlení s každou jednotlivou splátkou lze dlužníkovi uložit smluvní pokutu v maximální výši 500 Kč. S žalovaným byl 11. 2. 2019 sepsán formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalobce byl vyzván, aby tvrdil a prokázal, jakým způsobem právní předchůdce žalobce posoudil schopnost spotřebitele – žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalobce uvedl, že schopnost splácet úvěr byla ověřována právním předchůdcem žalobce na základě vyplněné žádosti o úvěr, kde uvedl své údaje, číslo občanského průkazu, požadovanou částku úvěru, příjmy, výdaje, zaměstnání. Žalovanému bylo poskytnuto 20.000 Kč. K úhradě splátek zbývalo žalovanému 12.300 Kč, žalovaný byl v takové finanční situace, která mu umožnila splácet další závazky, a to i s ohledem na to, že výše měsíční splátky byla 2.700 Kč, tedy zhruba 1/5 zůstatku příjmu žalovaného. Soudu byly předloženy periodické výpisy z účtu žalovaného za období 22. 12. 2018 až 23. 1. 2019, kde bylo zjištěno, že 15. 1. 2019 žalovaný obdržel sociální dávku 13.311 Kč, v období od 24. 11. do 21. 12. 2018 od ČSSZ 16.789 Kč jako nemocenskou, v období od 24. 10. do 23. 11. 2018 7.856 Kč od ČSSZ jako nemocenskou. Dále byla soudu předložena pracovní smlouva žalovaného ze dne 11. 2. 2019, která byla sjednána na dobu určitou. Dále bylo předloženo oznámení ČSSZ o výši invalidního důchodu I. stupně ve výši 6.457 Kč Tyto informace jsou uvedeny v žádosti o úvěr, kdy mzda žalovaného je ve výši 12.652 Kč, důchod 6.457 Kč, náklady za bydlení, energie 1.000 Kč, osobní náklady 3.410 Kč a měsíční splátky stávajících půjček 2.300 Kč. 4. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 2 odst. 1) z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 6. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným sjednána smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které se do dispozice žalovaného dostala částka 20.000 Kč. Žalovaný na úvěr uhradil celkem 10.256 Kč, což vyplývá z žaloby, jiná částka prokázána nebyla, a to i vzhledem k procesní nečinnosti žalovaného. Pokud se jedná o sjednanou smlouvu o úvěru, pak tato byla dle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru shledána jako platná, neboť právní předchůdce žalobce si od žalovaného vyžádal výpis z bankovního účtu za dobu cca 3 měsíce, ze kterého vyplývaly jeho příjmy, dále měl k dispozici pracovní smlouvu a oznámení o výši důchodu. Jak vyplývá z ust. § 2395 občanského zákoníku, při poskytnutí úvěru se předpokládá vrácení jistiny a zaplacení úroků. V dané smlouvě o úvěru se však žalovaný zavázal uhradit nejen jistinu, ale i další částky: úrok 1.925 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru 9.800 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu 1.859 Kč a inkasní poplatek 3.600 Kč. S ohledem na povahu poskytnutého úvěru – spotřebitelský úvěr a poskytnutou výši jistiny byla stanovená úhrada za poskytnutí úvěru 9.800 Kč shledána soudem za jednak nepřiměřenou, přičemž se dále jedná o ustanovení, které je zneužívající v neprospěch spotřebitele. Je otázkou, jakým početním postupem byla vůbec úhrada za poskytnutí úvěru ve výši 9.800 Kč stanovena, a to i za situace, že ve formulářové smlouvě je sjednán úrok 1.925 Kč a dále náklady na vyhodnocení úvěru 1.859 Kč (nemluvě o inkasním poplatku 3.600 Kč). Tuto část smlouvy týkající se úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 9.800 Kč, tak soud shledal za neplatnou, neboť je v rozporu s dobrými mravy a jistou přiměřeností v rámci spotřebitelských vztahů, aby za poskytnutí úvěru byla (mimo úrok a náklady na vyhodnocení úvěru) hrazena ještě částka nazvaná úhrada za poskytnutí úvěru, která dosahuje téměř ½ poskytnutého úvěru. V tomto směru tak soud přihlédl i bez návrhu dle ustanovení § 588 občanského zákoníku k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům a narušuje veřejný pořádek. Za tohoto stavu věci tak soud přiznal nároky žalobce, které jsou uvedeny ve výrokové části I. rozsudku (nesplacená jistiny, včetně zákonného úroku z prodlení a kapitalizovaného úroku z prodlení, náklady spojené s uplatněním pohledávky a smluvní pokuta 3.439,48 Kč). Výrokem II. byl zamítnut nárok žalobce na zaplacení 9.800 Kč, který byl v rámci žalobního petitu součástí kapitalizovaného úroku v celkové výši 13.516,14 Kč, neboť v této části byla smlouva shledána neplatnou. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř.; celkové náklady řízení ve výši 2.252 Kč sestávají z: zaplacený soudní poplatek 800 Kč, 3 úkony právní pomoci po 300 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), a to § 14b, dále 3 x režijní paušál po 100 Kč, tj. 300 Kč a DPH 252 Kč. Poměřením úspěchu a neúspěchu v řízení bylo žalobci přiznáno 40 % nákladů za situace, že byl úspěšný v 70 % a nebyl úspěšný v 30 %. Právnímu zástupci žalobce tak bylo přiznáno 900,80 Kč na nákladech řízení, které je žalovaný povinen zaplatit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.