13 C 165/2021-54 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Návrhem doručeným soudu dne 29. 4. 2021 se žalobce po žalované domáhal zaplacení celkové částky 82.969 Kč s příslušenstvím, a to z titulu 3 uzavřených smluv o zápůjčce, které uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO], a to ze dne 3. 7. 2016 ([číslo]), ze dne 4. 3. 2016 ([číslo]) a dále ze dne 16. 11. 2015 ([číslo]). Na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 3. 7. 2016 bylo žalované poskytnuto 26.000 Kč, žalovaná uhradila celkem 6.918,04 Kč. Na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 4. 3. 2016 bylo žalované poskytnuto 28.000 Kč, žalovaná uhradila 16.486,57 Kč. Na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 16. 11. 2015 bylo žalované poskytnuto 30.000 Kč, žalovaná uhradila 19.710,39 Kč. Žaloba dále obsahuje specifikaci dluhu. 2. Vzhledem k absenci smlouvy [číslo] ze dne 16. 11. 2015 vzal žalobce žalobu částečně zpět, soud proto postupoval ve výroku V. tak, že řízení částečně zastavil co do povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 24.199,77 Kč s příslušenstvím. 3. Žalovaná se k podané žalobě nikterak nevyjádřila. 4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané následující skutečnosti: -) pokud se jedná o smlouvu o zápůjčce ze dne 3. 7. 2016, tato byla uzavřena mezi žalovanou a společností [právnická osoba]; na základě této smlouvy bylo žalované poskytnuto 26.000 Kč, žalovaná se zavázala uhradit jistinu spolu s úrokem ve výši 5.106 Kč, poplatkem za administrativní činnost 3.971 Kč a poplatkem za hotovostní režim splátek 10.010 Kč. Celkovou částku 45.087 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 15 měsíčních splátkách po 3.006 Kč (poslední splátka měla činit 3.003 Kč), na tuto smlouvu o zápůjčce žalovaná uhradila celkem 7.146,68 Kč, což vyplynulo z tabulky umoření ze dne 4. 8. 2019 (v žalobě je nesprávně uvedena částka 6.918,04 Kč). -) pokud jde o smlouvu o zápůjčce ze dne 4. 3. 2016, pak tato byla rovněž uzavřena mezi žalovanou a [právnická osoba], [IČO]; na základě této smlouvy o zápůjčce bylo žalované poskytnuto 28.000 Kč, žalovaná se zavázala uhradit jistinu spolu s : úrok 3.687 Kč, poplatek za administrativní činnost 5.754 Kč. Celkovou částku 37.441 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 15 měsíčních splátkách po 2.497 Kč (poslední splátka měla činit 2.483 Kč). Žalovaná na tuto smlouvu o zápůjčce uhradila celkem 16.612,09 Kč, což vyplynulo z tabulky umoření ze dne 4. 8. 2019 (v žalobě je nesprávně uvedeno 16.486,57 Kč). 5. Pokud se jedná o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, ke kterému byl žalobce vyzván usnesením zdejšího soudu č. j. 13 C 165/2021-37 ze dne 13. 9. 2021, pak žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba], jako poskytovatel půjčky, splnil svou zákonnou povinnost dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (zápůjčku), a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Ze zákaznické karty ze dne 3. 7. 2016 a ze dne 4. 3. 2016 se podává, že právní předchůdce žalobce ověřil majetkovou situaci žalované z výplatní pásky – 29.700 Kč, nájemní smlouvy – neurčito, mateřská podpora. Současně si v insolvenčním rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Dále zjistil, že žalovaná má stálý příjem financí ze státní podpory, žije v nájmu, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Žalobce má za to, že schopnost žalované splácet zápůjčku je dostatečná. 6. Ze zákaznické karty ze dne 3. 7. 2016 bylo zjištěno, že čistá mzda žadatele je uvedena ve výši 9.900 Kč, dále je uveden příjem„ přítele“ ve výši 15.200 Kč. Nájem je ve výši 3.600 Kč, telefon 200 Kč, interní splátky 4.500 Kč, výdaje žadatele na domácnost 5.000 Kč. Žádná z těchto informací není doložena listinami. Pokud se jedná o zákaznickou kartu ze dne 4. 3. 2016, pak čistá mzda žadatele je uvedena ve výši 8.400 Kč, alimenty 4.000 Kč, manžel 12.000 Kč, nájem 4.100 Kč, telefon 200 Kč, interní splátky 2.000 Kč, výdaje žadatele na domácnost 4.000 Kč. Rovněž u této zákaznické karty není žádná informace ověřena oproti dokladu. 7. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 43/2013 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 8. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z právní věty rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39. Jak dále vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému zadluženosti domácnosti (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Předobrazem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je pak článek 8 směrnice 2008/48/ES, který uložil členským státům zajistit, aby„ před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi“. Výkladem článkem 8 směrnice 2