13 C 94/2021-46 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Návrhem doručeným soudu dne 30. 3. 2021 se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky 25.921,90 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce ze dne 13. 9. 2018 [číslo] kterou uzavřela s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO]. Žalobce poukazuje, že jeho právní předchůdce posoudil před poskytnutím zápůjčky s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet. Na základě smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, žalovaná uhradila celkem 500 Kč. V souvislosti se zápůjčkou se žalovaná zavázala uhradit právnímu předchůdci žalobce částku 13.125 Kč (s bližší specifikací v žalobě), poslední splátka po 469 Kč po dobu 60 týdnů měla být splatná 7. 11. 2019 Smlouva o postoupení pohledávek byla uzavřena dne 20. 1. 2020, postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. 2. Žalovaná se k podané žalobě nikterak nevyjádřila. Žalovanou se podařilo obeslat z adresy [adresa žalované], Slovenská republika. 3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi společností [právnická osoba] [IČO] a žalovanou byla dne 13. 9. 2018 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 15.000 Kč; žalovaná se zavázala uhradit celkem 13.125 Kč spolu s jistinou, kdy poplatek sestává z: úrok 2.683 Kč, částka za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 6.020 Kč a částka za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 4.422 Kč Celkem se žalovaná zavázala uhradit částku 28.125 Kč v 60 týdenních splátkách po 469 Kč s tím, že poslední splátka činí 454 Kč. Dále byly sjednány úroky ve výši 29 % ročně po celou dobu trvání smlouvy, dále RPSN na 234,69 %. Žalovaná uhradila celkem 500 Kč, a to dne 19. 9. 2018. Pohledávka za žalovanou byla převedena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, což bylo žalované oznámeno dopisem z téhož dne, zároveň byla požádána o úhradu dluhu. Dne 28. 1. 2021 byla žalované zaslána předžalobní výzva k plnění. 4. Usnesením č. j. 13 C 94/2021-34 ze dne 11. 8. 2021 byla žalobkyně vyzvána, nechť doplní žalobu v tom směru, že bude tvrdit a prokazovat, zda a jakým způsobem žalobkyně posoudila schopnost spotřebitele – žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. 5. Ve svém písemném podání ze dne 6. 9. 2021 žalobce sdělil, že právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost dle § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (zápůjčku), a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované (pracovní smlouva, výplatní pásky, zjištění z insolvenčního rejstříku, že proti žalované není vedeno insolvenční řízení). Soudu byla předložena zákaznická karta ze dne 13. 9. 2018, ze které bylo zjištěno, že žalovaná pracuje jako operátor ve firmě [právnická osoba], [IČO], její čistý měsíční příjem činí 13.827 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 22.000 Kč, celkem tedy příjmy 35.827 Kč. Odhadované měsíční výdaje žadatele jsou 2.200 Kč, žalovaná nemá žádné interní ani externí splátky. Soudu nebyla doložena žádná z listin, např. pracovní smlouva nebo výplatní pásky. 6. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 86 odst. 1, 2 platí: Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 87 odst. 1 platí: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 86 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z právní věty rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39. Jak dále vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému zadluženosti domácnosti (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Předobrazem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je pak článek 8 směrnice 2008/48/ES, který uložil členským státům zajistit, aby„ před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi“. Výkladem článkem 8 směrnice 2008/48/ES se zabýval soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 CA Consumer Finance proti [jméno] [příjmení] a další C -449/13