16 C 60/2021-20 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 15.034 Kč s příslušenstvím, spočívajícím v zákonném úroku z prodlení za dobu od 21. 12. 2019 do zaplacení a částky 15.594 Kč s příslušenstvím, spočívajícím v zákonném úroku z prodlení za dobu od 22. 5. 2020 do zaplacení, a to za nezaplacenou dodávku elektřiny v částce 15.034 Kč do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], a to za dobu od 28. 11. 2018 do 2. 12. 2019, splatnou dne 20. 12. 2019, a dále v částce 15.594 Kč za dobu od 3. 12. 2019 do 30. 4. 2020, splatnou dne 21. 5. 2020, to vše na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 3. 5. 2018, číslo smlouvy [číslo]. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. V souladu s § 115a o.s.ř. soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. Z listinných důkazů založených ve spise, a to ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 3. 5. 2018, číslo smlouvy [číslo], obchodních podmínek a plánu záloh vzal soud za prokázané, že ode dne 3. 5. 2018 byla mezi žalovaným a žalobcem účinná smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny do odběrného místa žalovaného. Ve smlouvě a obchodních podmínkách je dohodnuta cena za elektřinu, platba záloh, splatnost faktur a možnost reklamace. Žalobce dodal žalovanému v období od 28. 11. 2018 do 2. 12. 2019 elektřinu v ceně 15.034 Kč, kterou vyúčtoval fakturou [číslo] ze dne 6. 12. 2019, splatnou dne 20. 12. 2019. Dále žalobce dodal žalovanému v období od 3. 12. 2019 do 30. 4. 2020 elektřinu v ceně 15.594 Kč, kterou vyúčtoval fakturou [číslo] ze dne 7. 5. 2020, splatnou dne 21. 5. 2020. Žalovaný byl o platbu žalované částky upomínán, předžalobní výzvou pak ze dne 21. 1. 2021. Podle § 50 odst. 2 věty prvé zák. č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) platí, že smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. Žalobce dle provedeného dokazování uzavřel se žalovaným smlouvu o sdružených dodávkách elektřiny podle § 50 odst. 2 zák. č. 458/2000 Sb., jejíž součástí jsou i obchodní podmínky, a splnil svoji povinnost dodat zboží - elektřinu. Žalovaný jako zákazník svoji povinnost zaplatit vyúčtovanou cenu elektřiny za žalované období od 28. 11. 2018 do 30. 4. 2020 v ceně celkem 25.628 Kč nesplnil. Proto je žaloba důvodná a bylo jí vyhověno. Žalobci bylo přiznáno i požadované příslušenství, které tvoří zákonný úrok z prodlení za v žalobě uváděné období, a to podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku, neboť částku žalobcem požadovanou ve stanovené lhůtě žalovaný neuhradil. Je tedy od 21. 12. 2019, resp. 22. 5. 2020 v prodlení s plněním této peněžité pohledávky. Výše úroků z prodlení požadovaná žalobcem je zcela v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 1 a 142a o.s.ř. Žalobce byl v řízení procesně zcela úspěšný. Vyzval přitom žalovaného k platbě žalované částky před podáním žaloby. Žalovaný tak byl zavázán k úhradě nákladů řízení, které spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1.026 Kč a dále v nákladech právního zastoupení představovaných odměnou advokáta dle § 14b vyhlášky, kdy v tomto případě mu náleží dle jím požadovaného plnění za předžalobní výzvu, písemné podání soudu (žalobu) a za přípravu, převzetí zastoupení 3 úkony právní služby á 300 Kč. Dále mu přísluší 3 režijní paušály po 100 Kč. K částce 1.200 Kč přísluší i 21% DPH ve výši 252 Kč, neboť advokát žalobce doložil, že je plátcem této daně. Celkem je povinen žalovaný žalobci k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, zaplatit na náhradě nákladů řízení částku 2.478 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem dospěl k závěru, že návrh na vydání elektronického platebního rozkazu v předmětné věci lze hodnotit jako návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč Odvolacímu soudu je známo, že v případě žalobkyně se jedná o opakované uplatnění nároku ve skutkově i právně obdobných věcech. Struktura skutkového děje je vždy obdobná a liší se pouze jednotlivé údaje, konkrétně otázka výše nezaplacené dodávky elektřiny apod.