19 C 205/2019-92 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobou doručenou soudu dne 2. 10. 2019 se žalobce domáhá proti žalované upravit správu bytové jednotky ve společném jmění manželů za situace, kdy manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno ke dni 24. 4. 2019. Manželé se na vypořádání zaniklého společného jmění manželů dosud nedohodli. Předmětná bytová jednotka je součástí společného jmění manželů účastníků, přičemž od roku 2015 je výlučně užívána žalovanou. Žalobce se z bytu odstěhoval dobrovolně, nicméně v bytě si zanechal své osobně věci, které mu žalovaná odmítá vydat. Žalovaná vyměnila vstupní zámky a neumožnila ani na výzvu žalobci přístup do předmětného bytu. Vzájemné vztahy účastníků nejsou dobré. S ohledem na další majetkové nároky, které žalovaná vůči žalobci v minulosti vznášela, zejména stran výživného rozvedené manželky, se finanční situace žalobce podstatně zhoršila. Za této situace mu nezbývá, než požadovat, aby žalovaná za užívání bytové jednotky, kterou užívá v celém rozsahu sama, když se jedná o bytovou jednotku o velikosti 3+1, poskytla žalobci kompenzaci vy výši poloviny obvyklého tržního nájemného za situace, kdy pro dobu do vypořádání zaniklého společného jmění navrhuje s ohledem na faktický stav užívání bytové jednotky, aby po tuto dobu byla oprávněna žalovaná tuto bytovou jednotku užívat. 2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Žalobce se z bytové jednotky odstěhoval v roce 2015 do rodinného domu, který nabyl v dědickém řízení po své sestře. Žalobce zapříčinil rozpad manželství, když žalovanou opustil a odstěhoval se do své nemovitosti. Navázal přitom vztah s paní [příjmení] a požíval alkohol. Žalovaná po dobu od přestěhování žalobce do jeho rodinného domu hradila veškeré náklady spojené s bydlením v bytové jednotce, žalobce jí přispěl pouze polovinou na daň z nemovitosti. Žalobu tedy považuje za zcela bezdůvodnou. Poukazuje dále na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky 22 Cdo 3922/2015 a zdůrazňuje, že žalobci není bráněno v užívání bytové jednotky, může se do bytové jednotky kdykoliv nastěhovat. Žalobu považuje za šikanózní a zjevné zneužití práva. 3. V průběhu řízení žalovaná strana deklarovala snahu věc řešit mimosoudně. Soud proto poskytl stranám lhůtu, v rámci níž mělo dojít mimo jiné i k ocenění předmětné bytové jednotky. Ocenění bytové jednotky však znemožnila žalovaná, jak je blíže prokázáno z e-mailové korespondence účastníků, když přes výzvu a domluvu stran nevpustila sjednanou znalkyni do bytové jednotky, bezdůvodně odmítla provedení znaleckého šetření a ocenění bytové jednotky. 4. Žalovaná v průběhu soudního řízení souhlasila s řešením, že předmětnou bytovou jednotku opustí a tato bude pronajata třetí osobě. K tomuto se zavázala u jednání dne 30. 9. 2020 s tím, že ve lhůtě jednoho měsíce se z předmětné bytové jednotky odstěhuje. K realizaci však nedošlo. Žalovaná tvrdila, že v mezidobí onemocněla onemocněním Covid-19, že měla vážný průběh, tuto skutečnost však žádným způsobem v řízení neprokázala. 5. Z listinných důkazů obsažených ve spise soud zjistil, že manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí ze dne 3. 4. 2019 č. j. 17 C 265/2018-37, který nabyl právní moci dne 24. 4. 2019. Pokud jde o příčiny rozvratu manželství, soud shledal, že účastníci spolu nežili od července 2015, žádný z nich si nepřál zachování manželství, přičemž výraznější neshody v manželství začaly po odchodu žalobce do důchodu, tj. kolem roku 2006. Stále více času trávil na zahrádce, vracel se z ní v pozdějších hodinách, a to i pod vlivem alkoholu, docházelo k nadávkám manželce. V červenci 2015 pak bez podstatnějšího důvodu manželku opustil a navázal nadstandardní vztah s paní [příjmení]. Nebylo však prokázáno, že by důvodem rozvratu manželství byla agresivita manžela a že by byl manželce po dobu soužití nevěrný. 6. Dle výpisu z katastru nemovitostí [stát. instituce], [stát. instituce], je bytová jednotka [číslo] v domě [adresa] v [katastrální uzemí] – město ve společném jmění manželů účastníků žalobce a žalované. 7. Žalobce nabyl vlastnické právo k rodinnému domu ve [anonymizováno] na základě usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně 15 D 1790/2014-124 ze dne 19. 3. 2015. 8. Na základě rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18. 7. 2017 č. j. 12 C 107/2017-79 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 1. 2018 č. j. 56 Co 313/2017-118 byl žalovaný zavázán hradit žalobkyni výživné manželky ve výši 4 000 Kč měsíčně počínaje dnem 7. 11. 2016 a k úhradě dlužného výživného. Žalovaná podala vůči žalobci dále návrh na určení výživného rozvedené manželky, věc je vedena pod sp. zn. 13 C 191/2019 u Okresního soudu v Novém Jičíně. 9. Výzvou ze dne 4. 6. 2019 vyzvala žalovaná žalobce, aby nevstupoval do bytové jednotky, nedomáhal se vstupu do bytové jednotky, když tímto zasahuje do nedotknutelnosti obydlí žalované, která má právo na ochranu soukromí a svého obydlí. 10. Žalobce vyzval žalovanou přípisem ze dne 24. 7. 2019 k vypořádání společného jmění manželů, zpřístupnění bytu a úpravy majetkových vztahů na dobu do vypořádání společného jmění manželů. 11. Z potvrzení Policie České republiky ze dne 10. 7. 2019 vyplývá, že se žalobce obrátil na orgány činné v trestním řízení za situace, kdy žalovaná vyměnila zámek ve vstupních dveřích bytu, nechtěla jej pustit dovnitř, a to ani za součinnosti hlídky Policie ČR. 12. Z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 17. 2. 2020 pak bylo dále zjištěno, že tento je sepsán Policií České republiky, Obvodní oddělení policie [obec], kdy žalobce uvedl, že se snažil do bytové jednotky dostat, když v ní má uložené své věci, avšak žalovaná v březnu 2019 vyměnila klíče od bytové jednotky, on nové klíče od zámku nemá, opakovaně se snažil do bytové jednotky dostat, když jsou v něm jeho osobní věci, nadto i trezor na osobní legálně drženou zbraň. Žalovaná mu neumožnila vstup do bytové jednotky ani při součinnosti hlídky Obvodního oddělení policie [obec] s tím, že nikoho do bytu nepustí a že se s nimi bavit nebude. 13. Z nabídek pronájmu bytů ve [obec] [právnická osoba] bylo zjištěno, že byty 3+1 jsou nabízeny k pronájmu v částkách od 10 000 Kč do 14 000 Kč měsíčně. 14. Žalovaná do spisu doložila výměry úhrad za užívání prostoru a inventuru stavu dlouhodobých záloh na náklady spojené se zajišťováním oprav, provozu a údržby společných částí domu za rok 2019. Přes výzvu soudu však nedoložila doklad o tom, jaké platby v žalovaném období, tedy od podání žaloby v říjnu 2019, uhradila na nákladech spojených se zajišťováním oprav, provozu a údržby společných částí domu. 15. Žalobce ke svým majetkovým poměrům předložil smlouvu o úvěru ze dne 16. 7. 2019. 16. Z připojeného spisu zdejšího soudu sp. zn. 17 C 17/2020 o vypořádání zaniklého společného jmění manželů mezi účastníky bylo zjištěno, že žalobu podala žalovaná dne 20. 1. 2020. Řízení dosud není skončeno, v této fázi řízení jsou ustanoveni znalci k ohodnocení mimo jiné i předmětné bytové jednotky. V řízení žalovaná požaduje disparitu podílů. Ve svém vyjádření ze dne 30. 11. 2020 mimo jiné tvrdí, že v době manželství vedl žalobce zcela nezřízený život, kdy se dlouhodobě oddával užívání alkoholu, nemorálně udržoval mimomanželské intimní styky s jinými ženami a zanedbával péči o rodinnou domácnost a dále zde uvádí, že si je vědoma strachu sousedů z žalobce, když žalovaný jako notorický uživatel alkoholu je zároveň vlastníkem střelné zbraně. 17. Žalovaná strana se k otázce výše náhrady za užívání bytové jednotky vůbec nevyjádřila, navrženou částku žalobcem ve výši 5 000 Kč měsíčně nijak nerozporovala, resp. nerozporovala výši obvyklého nájemného ve výši 10 000 Kč, k této věci se vůbec žalovaná strana přes výzvu soudu nevyjádřila. 18. Na základě shora provedeného dokazování má skutkový stav soud ve věci za prokázaný. 19. Podle ustanovení § 708 odst. 1 a 2 občanského zákoníku to, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů, je součástí společného jmění manželů. To neplatí, zanikne-li společné jmění za trvání manželství na základě zákona. Společné jmění podléhá zákonnému režimu, nebo smluvenému režimu, anebo režimu založenému rozhodnutím soudu. 20. Podle ustanovení § 713 odst. 1 a 2 občanského zákoníku součásti společného jmění užívají, berou z nich plody a užitky, udržují je, nakládají s nimi, hospodaří s nimi a spravují je oba manželé nebo jeden z nich podle dohody. Povinnosti a práva spojená se společným jměním nebo jeho součástmi náleží oběma manželům společně a nerozdílně. 21. Podle ustanovení § 714 odst. 1 občanského zákoníku v záležitostech týkajících se společného jmění a jeho součástí, které nelze považovat za běžné, právně jednají manželé společně, nebo jedná jeden manžel se souhlasem druhého. Odmítá-li manžel dát souhlas bez vážného důvodu a v rozporu se zájmem manželů, rodiny nebo rodinné domácnosti, či není-li schopen vůli projevit, může druhý manžel navrhnout, aby souhlas manžela nahradil soud. 22. Obě strany sporu pak dál odkazovaly na judikát Nejvyššího soudu České republiky 22 C