22 C 33/2020-34 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 21. 7. 2020 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení předmětné částky z titulu uzavřené pojistné smlouvy o povinném ručení [číslo] s tím, že žalovaný dluží pojistné do 15. 10. 2018 ve výši 601 Kč. Za použití ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Žalobce listinnými důkazy prokázal, že s žalovaným jako pojistníkem uzavřel dne 27. 6. 2017 pojistnou smlouvu pro pojištění vozidel, v níž se žalovaný zavázal hradit pojistné ve výši 1.479 Kč ročně. Počátek pojištění byl sjednán 27. 6. 2017 a pojištění bylo sjednáno na dobu neurčitou. Dle informace o výši pojistného na další pojistné období bylo zjištěno, že pojistné od 27. 6. 2018 činí 1.754 Kč ročně. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaný zaplatil na pojistném za celou dobu celkem 1.479 Kč, což představuje pojistné za první rok trvání pojištění a tento dluží pojistné za období od 27. 6. do 15. 10. 2018, kdy za uvedených 111 dnů činí dlužné pojistné 533 Kč, což je poměrná část sjednaného pojistného. Na základě těchto zjištění soud předmětné žalobě ohledně této částky vyhověl, když povinnost žalovaného platit pojistné vyplývá z uzavřené pojistné smlouvy a § 2782 a § 2783 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Ohledně částky 68 Kč s příslušenstvím byla předmětná žaloba ve výroku II. zamítnuta, když v tomto rozsahu žalobci nárok na dlužné pojistné za předmětné období nevznikl. Ustanovení § 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla se týká pouze smluv uzavřených na dobu určitou, takže žalobci nepřísluší pojistné až do konce měsíce zániku pojištění. Soud vyhověl žalobě i ohledně příslušenství z přiznané částky v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku, a to za použití § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. a vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Splatnost pojistného nastala podle § 2783 odst. 2 občanského zákoníku již prvního dne pojistného období a je právem žalobce chtít úrok z prodlení až od data pozdějšího. O nákladech řízení rozhodl soud za použití ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal v řízení převážně úspěšnému žalobci poměrnou náhradu nákladů řízení v rozsahu 78 %, což je rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobce. Náklady tohoto řízení tvoří zaplacený soudní poplatek 400 Kč, odměna za tři úkony (převzetí věci, sepis žaloby a výzvy k plnění) 3 × 200 Kč podle § 14b, odst. 1, písm. c), bodu 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., režijní paušál podle § 14b odst. 5, písm. a) citované vyhlášky za uvedené tři úkony 3 × 100 Kč a 21 % DPH ve výši 189 Kč s ohledem na § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem náklady řízení činí 1.489 Kč, z čehož žalobci přiznaných 78 % činí 1.161 Kč. V situaci, kdy žalobce má k datu 27. 1. 2021 evidováno u zdejšího soudu celkem 159 věcí včetně exekučních, soud při rozhodování o nákladech řízení aplikoval ustanovení § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., kdy se jedná o řízení zahájená návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, kdy žalobce opakuje stále stejná skutková a právní tvrzení a mění pouze identifikaci žalovaných osob, pojistných smluv, datum a způsob jejich zániku, dobu, za níž dlužné pojistné požaduje a jeho výši. Ačkoli jde o více proměnných, jedná se o proměnné opakující se mechanického charakteru nevyžadující žádné speciální, složité a odborné právní znalosti. Pokud žalobce poukazoval na existenci více druhů pojištění, tak soudu je z úřední činnosti známo, že objem žalob u každého druhu pojištění je u žalobce natolik velký, že žaloby u každého druhu pojištění lze shledat formulářovými.