22 C 59/2021-86 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 43.474,90 Kč s příslušenstvím a to na základě smlouvy o úvěru [číslo], na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský revolvingový úvěr s výší úvěrového limitu 20.000 Kč, kdy od 31. 10. 2017 byla změněna výše úvěrového limitu na 50.000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet 2,5 % úvěrového limitu měsíčně a úroková sazba byla sjednána 10,9 % ročně. Dále bylo sjednáno pojištění úvěru. Protože se žalovaný opakovaně dostával do prodlení se splácení, došlo ke dni 17. 3. 2020 k zesplatnění úvěru. Tento byl čerpán 10. 10. 2017 ve výši 20.000 Kč, 1. 11. 2017 ve výši 30.000 Kč, přičemž po navýšení limitu úvěru byl tento čerpán v celkové výši 33.600,50 Kč. Úvěruschopnost posoudil žalobce na základě informací zjištěných ze systému bankovních a nebankovních registrů CBCB a ze systému SOLUS, kde neměl žalovaný evidované žádné prodlení. Žalobce zhodnotil kreditní a debetní obraty na účtu žalovaného za osm měsíců a takto zjistil jeho příjem na základě transakcí 13.483 Kč a výdaje 12.026 Kč a platební kapacitu 1.457 Kč měsíčně. Žalovaný dále vlastnoručním podpisem stvrdil obchodní podmínky předmětného úvěru, které mimo jiné v článku 6 vyžadují, aby informoval věřitele o všech svých finančních závazcích. Za použití ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Z žádosti žalovaného o úvěr bylo zjištěno, že jako zaměstnanec žádá o spotřební úvěr do limitu 20.000 Kč. Tento v žádosti prohlašuje, že nemá nesplacené závazky vůči finančním úřadům a České správě sociálního zabezpečení, že proti němu není nařízen výkon soudního rozhodnutí či vedeno insolvenční řízení. Ze záznamů z CBCB bylo zjištěno, že zde nejsou žádné záznamy o závazcích žalovaného. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalobcem a žalovaným jako klientem dne 10. 10. 2017 bylo zjištěno, že žalobce se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše úvěrového limitu 20.000 Kč a žalovaný se zavázal splácet úvěr splátkou minimálně 2,5 % úvěrového limitu měsíčně, tj. 500 Kč měsíčně + pojištění 35 Kč měsíčně. Výše úrokové sazby byla sjednána 10,9 % ročně. Dále byly sjednány poplatky za konkretizované výběry kartou. Dodatkem ze dne 31. 10. 2017 byla od 31. 10. 2017 zvýšena výše úvěrového limitu na 50.000 Kč s tím, že měsíční splátka bude činit 1.250 Kč měsíčně a pojištění 6,9 % z této částky. Z transakční historie bylo zjištěno, že ke dni 24. 1. 2021 činila výše dlužné jistiny 43.474,90 Kč, výše dlužného úroku 1.777,03 Kč a výše dlužného úroku z prodlení 3.473,85 Kč. Žalovanému bylo zasláno oznámení o zesplatnění úvěru ke dni 17. 3. 2020 spolu s výzvou k zaplacení dluhu. K zesplatnění došlo s ohledem na prodlení žalovaného s hrazením splátek, přičemž možnost zesplatnění byla sjednána v článku V úvěrové smlouvy. Žalovaný byl dále vyzván k úhradě dluhu výzvou ze dne 2. 2. 2021. Shora uvedená zjištění učinil soud ze smlouvy o revolvingovém úvěru a jejího dodatku, z výpisu z účtu, z transakční historie, z žádosti o úvěr, z obchodních podmínek, z oznámení o zesplatnění, z výzvy k úhradě dluhu a z informací o klientovi z CBCB systému. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Po provedeném řízení dospěl soud k následujícímu závěru. Žalobce uzavřel s žalovaným platnou smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne 10. 10. 2017 a jejího dodatku čerpal žalovaný úvěr a podle výpisu z transakcí úvěru dluží žalobci jistinu ve výši 43.474,90 Kč a k datu 24. 1. 2021 dlužný úrok 1.777,03 Kč a úrok z prodlení 3.473,85 Kč. Na základě těchto zjištění soud předmětné žalobě v celém rozsahu vyhověl a to také ohledně požadovaného příslušenství, a to jak kapitalizovaného, tak nekapitalizovaného od 25. 1. 2021 Smluvní úrok byl žalobci přiznán v souladu se smlouvou ve výši 10,9 % ročně a úrok z prodlení za použití § 1970 občanského zákoníku a vládního nařízení č. 351/2013 Sb., a to ve výši k datu zesplatnění. O nákladech řízení rozhodl soud za použití ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal v řízení úspěšnému žalobci plnou náhradu nákladů řízení ve výši 4.644 Kč, a to za použití § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1.740 Kč, odměna za tři úkony (převzetí věci, sepis žaloby a výzvy k plnění) podle § 14b odst. 11 cit. vyhlášky 3 x 500 Kč a režijní paušál podle § 14b odst. 5 písm. b) cit. vyhlášky za uvedené tři úkony 3 x 300 Kč + 21 % DPH ve výši 504 Kč s ohledem na § 137 odst. 3 o. s. ř. Žalobci nebyla přiznána odměna za doplnění žaloby, neboť se nejedná o účelný náklad řízení, když skutečnosti zde uvedené měly být uvedeny již v návrhu. Předmětná žaloba byla podána na ustáleném vzoru, který žalobce ve skutkově a právně obdobných věcech podává opakovaně, kdy se mění pouze údaje o částkách, datech či identifikaci žalované osoby. Ačkoli jde o více proměnných, tyto jsou mechanického charakteru a nevyžadují žádné speciální složité a odborné právní znalosti. I při existenci více druhů smluv je objem žalob u každého druhu natolik velký, že příslušné žaloby lze shledat formulářovými. Žalobce je navíc bankou, takže vymáhání dlužných úvěrů je jeho běžnou agendou, což vyplývá i ze zjištění, že žalobce měl k datu 14. 2. 2018 u zdejšího soudu evidováno 2.202 věci včetně exekučních.