12 C 8/2022-46 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

Žalobkyně se vůči žalovanému domáhá zaplacení uvedené částky a skutkově tvrdí, že právní předchůdkyně [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] do limitu 5.000 Kč za dohodnutých podmínek. Pro neplnění dohodnutých podmínek byl úvěr zesplatněn ke dni 27. 5. 2020. S účinností ke dni 1. 7. 2021 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 4.934,40 Kč, poplatků ve výši 1.107 Kč a příslušenství v kapitalizované a procentní podobě. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení. K výzvě soudu žalobkyně specifikovala výši kapitalizovaného příslušenství a doplnila informace ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného tak, že právní předchůdkyně žalobkyně vedla pro žalovaného běžný účet č. [bankovní účet], tedy znala a měla ověřenou jeho platební morálku, výši jeho měsíčních příjmů i měsíčních výdajů a jiné podstatné skutečnosti. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, skutková tvrzení nezpochybnil. Účastníci souhlasili s postupem podle § 115a o.s.ř. Žalobkyně předložila smlouvu uzavřenou mezi její právní předchůdkyní a žalovaným, podklady pro soudní jednání, výzvu k úhradě dlužné částky a výpověď smlouvy, rozhodnutí o okamžité splatnosti dluhu, oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvu. Z listinných důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., ve které se dohodli na podmínkách poskytnutí, čerpání a vrácení úvěru a podle § 1802 o. z. se dohodli na výši úroku. Právní předchůdkyně žalobkyně vedla pro žalovaného běžný účet, měla informace o jeho platební morálce, o výši jeho měsíčních příjmů i měsíčních výdajů, na základě kterých posoudila jeho úvěruschopnost. Žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, neboť byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávky, což bylo žalovanému řádně oznámeno (§ 1879 o.z.). Bylo prokázáno, že žalovaný porušil dohodnuté podmínky, když poskytnuté finanční prostředky řádně a včas nevrátil. Žalobkyně učinila skutková tvrzení k žalované částce, tuto prokázala předloženými listinnými důkazy, žalobě bylo v celém rozsahu vyhověno. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a zástupci žalobkyně byla na nákladech řízení přiznána částka 1.489 Kč: zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, tři úkony právní služby po 200 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč za výzvu k zaplacení, převzetí zastoupení a sepis žaloby podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění a 21% DPH ve výši 189 Kč. V projednávané věci bylo řízení zahájeno návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu vyhotoveným na příslušném elektronickém formuláři, a to žalobcem, který ve skutkově i právně obdobných věcech podává takové návrhy opakovaně, jak je známo okresnímu soudu z jeho úřední činnosti. Návrhy, jimiž žalobce uplatňuje své nároky, mají podobu ustáleného vzoru a liší se pouze v údajích o žalovaném a ve skutkových okolnostech vymezujících předmět řízení tak, jak formulářovou žalobu definuje judikatura Ústavního soudu. Skutečnost, že se jednotlivá žalobní tvrzení odlišují potud, aby odpovídala konkrétním skutkovým okolnostem té či oné věci tak, aby mohla být projednána, není způsobilá vyloučit závěr, že se jedná o ustálený vzor, resp. formulářovou žalobu, když nelze mít pochybnosti o tom, že pojem formulářová žaloba je totožný s pojmem ustálený vzor, jak vyplývá z odůvodnění návrhu vyhlášky č. 120/2014 Sb. Výše zmíněná vzorovost návrhu nijak nesouvisí s použitím formuláře pro návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, který nijak nebrání individualitě návrhu, a ani s počtem podávaných žalob či návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu, které se mohou vzájemně lišit.