14 C 11/2022-19 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 4 590 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím z titulu dlužných televizních poplatků. Uvedla, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače a dne 1. 3. 2014 splnil svoji povinnost a přihlásil se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, čímž mu vznikla povinnost platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaný nedostál své poplatkové povinnosti, mimořádné platby žalovaného byly započteny na nejstarší dlužné částky, žalovaný tak dluží žalobkyni poplatky ve výši 135 Kč měsíčně za měsíce únor 2019 až listopad 2021. Úroků z prodlení se žalobkyně domáhá od data splatnosti jednotlivých částek do dne vyhotovení žaloby. Při absenci dobrovolného plnění se žalobkyně domáhá předmětné částky žalobou podanou u soudu. 2. Soud vydal v této věci elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou (náhradní doručení je vyloučeno). Platební rozkaz byl proto v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 o.s.ř. zrušen. 3. Žalobkyně již v podané žalobě vyznačila, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud tak vyzval žalovaného usnesením, aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný neučinil soudu žádné podání, zejména se nevyjádřil jak k textu podané žaloby (která mu byla doručena spolu se shora uvedeným usnesením), tak ani k tomuto usnesení soudu. Skutečnosti tvrzené v žalobě nečinil v řízení spornými. 4. Vzhledem k tomu, že v této věci jde o rozsudek, proti kterému není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.), obsahuje další text odůvodnění v souladu s § 157 odst. 4 o.s.ř. pouze závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Z potvrzení České televize o přihlášení poplatníka televizních poplatků bylo zjištěno, že na jméno žalovaného je přihlášen televizní přijímač od března 2014 do prosince 2021. Žalovaný byl dopisem žalobkyně ze dne 10. 12. 2021 vyzván k zaplacení částky 5 400 Kč. Podle přehledu předpisů a plateb byl na konci roku 2021 nedoplatek žalovaného 5 535 Kč. 6. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích:„ Poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba․“ 7. Podle § 6 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích:„ Měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč“ 8. Podle § 7 odst. 2 zákona č. 345/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích:„ Je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem.“ 9. Podle § 10 zákona č. 345/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích:„ Nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.“ 10. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ 11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.:„ Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.“ 12. Protože žalobkyně prokázala, že žalovaný je poplatníkem televizních poplatků a žalovaný neprokázal jejich zaplacení za žalované období, ani neprokázal oznámení, na základě kterého by byl od poplatků osvobozena či jí (mu) zanikla povinnost poplatky hradit, bylo žalobě výrokem I. tohoto rozsudku jako důvodné vyhověno a žalobkyni byla přiznána žalovaná jistina 4 590 Kč a také zákonné úroky z prodlení za dobu prodlení žalovaného ve výši kapitalizované ke dni podání žaloby, t.j. ke dni 15. 2. 2022. 13. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Protože byla žalobkyně ve věci plně úspěšná, má právo na náhradu nákladů řízení. Soud však zároveň vycházel při rozhodování o nákladech řízení z nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/2012 ze dne 24. 7 2013, podle něhož České televizi v řízení o vymáhání televizních poplatků nenáleží právo na náhradu nákladů řízení, spočívajících v nákladech za zastoupení advokátem. Činnost České televize není výkonem veřejné moci, nicméně lze na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Je pak žádoucí, aby si činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zajišťovala sama. Soud tak v daném případě respektoval názor Ústavního soudu uvedený v tomto nálezu a navíc neshledal náklady žalobkyně na zastoupení advokátem jako účelně vynaložené s ohledem na to, že vymáhání dlužných televizních poplatků je záležitost po skutkové i právní stránce jednoduchou a nejedná se o spor vyžadujících specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního oddělení žalobkyně. Soud tak při vyčíslení náklady řízení postupoval analogicky podle § 151 odst. 3 o.s.ř., tedy tak, jako by žalobkyně nebyla zastoupena advokátem. Soud proto žalovanému uložil zaplatit žalobkyni náklady řízení sestávající ze: a) zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč dle položky 2 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/ 1991 Sb.; b) paušální náhrady podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení za dva úkony (výzva k plnění podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 254/2015 Sb., návrh ve věci samé podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb., ve výši 2 x 100 Kč = 200 Kč, dle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb., tj. celkem 600 Kč, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.