16 C 95/2021-36 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobce se domáhal proti žalovanému zaplacení částky vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 19. 3. 2018 mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným. Tvrdí, že tento poskytl žalovanému úvěr ve výši 200.000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku spolu s dalšími ze smlouvy vyplývajícími částkami splácet ve 108 měsíčních splátkách po 2.803 Kč, kdy poslední splátka měla činit 474 Kč. To však ne zcela učinil, když zaplatil na úvěru jen celkem částku 102.358,31 Kč a proto se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 164.654,27 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně za dobu od 2. 5. 2021 do zaplacení, poplatků ve výši 1.506 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2.226,25 Kč, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.226,10 Kč a s úrokem ve výši 9,6 % ročně z částky 164.654,27 Kč za dobu od 2. 5. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Z provedených důkazů má soud za prokázáno, že žalovaný a právní předchůdce žalobce uzavřeli dne 19. 3. 2018 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 200.000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku spolu s dalšími ze smlouvy vyplývajícími částkami splácet ve 108 měsíčních splátkách po 2.803 Kč, kdy poslední splátka měla činit 474 Kč. To však ne zcela učinil, když zaplatil na úvěru jen celkem částku 102.358,31 Kč. Čerpání úvěru v celé výši bylo realizováno dne 19. 3. 2018, jak vyplývá z výpisu z účtu žalovaného. Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 9,6 % ročně. Přípisem ze dne 3. 3. 2021 právní předchůdce žalobce žalovaného informoval o jeho dluhu a zesplatnění celé zbývající dlužné částky a vyzval jej k úhradě dlužné částky. Žalovaný byl obeslán předžalobní výzvou ze dne 17. 5. 2021 k plnění, a to ze strany právního zástupce žalobce, přičemž z doručenky České pošty soud zjistil, že předžalobní výzva byla žalovanému odeslána. Žalovaný netvrdil, ani neprokazoval, že by dlužnou žalovanou částku zaplatil nad rámec částky 102.358,31 Kč. Úvěruschopnost žalovaného jako klienta právního předchůdce žalobce přezkoumal tento tak, že vyšel z jeho příjmu 18.219 Kč. Žalovaný uvedl výdaje 0 Kč, ale tyto byly posouzeny podle interního ekonomického modelu právního předchůdce žalobce (pracuje se statistickými daty, včetně těchto za bydlení dle normativních nákladů) a tento dospěl k částce 6.593 Kč. Žalovaný neuvedl jiné závazky a byl zkontrolován na jiné poskytnuté úvěry v CCB. Splátku 2.803 Kč měsíčně byl dle právního předchůdce žalobce schopen splácet. Byl doložen výpis z jeho účtu u právního předchůdce žalobce, z nějž za měsíc prosinec 2018 vyplývá, že nemel příjem mimo částku 1.751 Kč a na účtu měl zůstatek do 100 Kč. Zůstatek do 10 Kč měl na účtu na začátku a koncem ledna 2018 a února 2018. Až po poskytnutí úvěru byl na účtu výrazněji v plusu. Z účtu není patrné, jaké výdaje za bydlení hradí. Není zjištěno, zda má vyživovací povinnosti či nikoliv a kde bydlí. 4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 7. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 platí, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání použití vnitrostátní úpravy, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘. 8. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smluv, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39, který byť se vztahoval k právní úpravě dané zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je plně aplikovatelný i za úprav dané zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle něj součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situace zájemce o úvěr. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými d