17 C 50/2022-17 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vnikl z titulu neuhrazeného televizního poplatku, který byl žalovaný z pozice držitele televizního přijímače žalobkyni povinen platit. Úroků z prodlení se žalobkyně domáhá od data splatnosti jednotlivých částek do data podání žaloby, poplatků se domáhá za dobu od 1. 2. 2019 až 30. 11. 2021, vyjma měsíců září až prosinec 2020. Ve věci bylo rozhodnuto za splnění podmínek § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání na základě listinných důkazů. Z potvrzení České pošty o přihlášení poplatníka, z výzvy bylo zjištěno, že na jméno žalovaného je přihlášen televizní přijímač od února 2012. Žalovaný byl dopisem žalobkyně vyzván k zaplacení žalované částky. Podle §§ 3 odst. 2, 12 a 7 zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Měsíční výše televizního poplatku činí od 1. ledna 2.008 Kč 135. Je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Protože žalobkyně prokázala, že žalovaný je poplatníkem televizních poplatků a žalovaný neprokázal jejich zaplacení za žalovaná období, ani neprokázal oznámení, na základě kterého by byl od poplatků osvobozena či jí (mu) zanikla povinnost poplatky hradit, bylo žalobě jako důvodné vyhověno a žalobkyni byly přiznány také úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to za dobu prodlení žalovaného, když splatnost televizních poplatků je dána § 7 odst. 2 zákona číslo 348/2005 Sb. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a vyzvala žalovaného k platbě před podáním žaloby. Jako účelně vynaložený výdaj byl přiznán soudní poplatek ve výši 400 Kč a náhrada v paušální výši přiznaná analogicky dle §151 odst. 3 o.s.ř a podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, a to za podání žaloby a výzvu ve výši 2x100 Kč. Pokud jde o náklady právního zastoupení, soud respektoval nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 3344/2012 ze dne 24. 7 2013, podle kterého v případě, kdy je poplatková povinnost založena zákonem a je důležitým zdrojem činnosti žalobkyně (České televize), je žádoucí a správné, aby si žalobkyně činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama, neboť ve sporu odvíjejícím se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru žalobkyně. Pro jednoduchost věci v typově obdobných sporech nebo užívání automatizovaných výstupů není důvod postupu podle zvláštního předpisu o mimosmluvní odměně.