18 C 141/2022-17 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni částku 9 059 Kč s příslušenstvím, kterou byl žalovaný povinen zaplatit z titulu dohody o narovnání. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně porušil svou povinnost, neboť včas a řádně nesplatil sjednanou částku. Žalovaný se k podané žalobě v poskytnuté lhůtě ani později nevyjádřil, skutečnosti tvrzené v žalobě neučinil v řízení spornými. Soud podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dohodu o narovnání, kterou se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni 9 059 Kč v sedmi splátkách. Součástí dohody bylo rovněž ujednání o zesplatnění dluhu v případě prodlení žalovaného. Žalovaný po uzavření dohody neuhradil žalobkyni ničeho. Podle § 1903 odst. 1 věty první o. z. dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. Narovnání je dohoda účastníků závazkového právního vztahu, kterou odstraňují spornost nebo pochybnost vzájemných práv a povinností tím, že je ruší a nahrazují je novými. Dosavadní závazek tak zaniká a je nahrazen závazkem novým. Dohoda o narovnání je vždy samostatným zavazovacím důvodem. Spornost nebo pochybnost práv a povinností jsou kategoriemi subjektivními, přičemž v předložené dohodě jsou sporná práva a povinnosti označeny. Vzhledem k tomu, že žalovaný nedodržel sjednaný splátkový kalendář, dostal se do prodlení s úhradou splátky, což podle dohody vedlo k okamžitému zesplatnění celého dluhu. Ujednání o zesplatnění hodnotí soud podle jeho obsahu tak, že toto již nevyžadovalo, aby věřitel musel ještě navíc své právo na vyrovnání celé pohledávky uplatnit u žalovaného. Vzhledem ke shora uvedenému tedy soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni požadované peněžní plnění spolu se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. při aplikaci § 14b advokátního tarifu. Procesně úspěšné žalobkyni tak byly přiznány náklady řízení v celkové částce 1 489 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši celkem 400 Kč, odměny za zastupování advokátem ve výši 600 Kč dle § 14b advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé a výzva k plnění), 300 Kč režijního paušálu za 3 úkony právní služby po 100 Kč a 21% DPH ve výši 189 Kč. Podaný návrh soud hodnotí jako zjevně šablonovitý, kdy z formulací použitých žalobkyní je zřejmá snaha o co největší paušálnost (např. případnou výši úhrad ze strany žalovaného žalobkyně specifikuje pouze jako rozdíl mezi částkou žalovanou a částkou uvedenou v dohodě).