18 C 143/2022-48 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni částku 29 237,48 Kč s příslušenstvím, kterou byl žalovaný povinen zaplatit z titulu úvěrové smlouvy (kreditní karta pro soukromou klientelu). Žalovaný porušil svou povinnost, neboť včas a řádně nesplatil poskytnutý úvěr. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutečnosti tvrzené v žalobě neučinil spornými. 3. Soud podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění. 5. Ze sady smluvní dokumentace vztahující se k osobě žalovaného soud zjistil, že dne 19. 4. 2006 požádal žalovaný o vydání kreditní karty a jeho žádost byla po jejím kladném vyhodnocení schválena, což vedlo k uzavření smlouvy o úvěru čerpaném prostřednictvím kreditní karty s úvěrovým limitem 19 000 Kč. V rámci daného smluvního rámce byla uzavřena rovněž smlouva o kartovém úvěrovém účtu v roce 2009, následně žalovaný opakovaně žádal o zřízení či změnu kartového účtu, naposledy v roce 2013. 6. Z žádosti o změnu kartového účtu a karty, ze smlouvy o úvěru ze dne 7. 7. 2020 a související dokumentace soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla na základě žádosti žalovaného uzavřena smlouva o úvěru (vydání kreditní karty) s úvěrovým limitem 27 000 Kč Součástí smlouvy byly rovněž obchodní podmínky, všeobecné obchodní podmínky a ceník, které blíže upravovaly práva a povinnosti smluvních stran. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit a zaplatit úroky z úvěrů. Touto smlouvou byl upraven dřívější smluvní vztah mezi účastníky, přičemž v dané souvislosti si účastníci ujednali i to, že ve vztahu ke smlouvám uzavřeným před 1. 1. 2014 se práva a povinnosti z těchto smluv od 1. 1. 2014 řídí zákonem č. 89/2012 Sb. (srov. bod 31.1 obchodních podmínek). Interní souhrnné výpisy a tabulky žalobkyně dokládají faktický průběh úvěrového vztahu včetně jeho zesplatnění a úročení. 7. Z výzev žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu, jakož i že žalovaného upozornila na možnou výpověď smlouvy, a dále že úvěr zesplatnila a ke dni 11. 8. 2021 jej převedla na účet pohledávek z nepovoleného debetu. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalovaný byl k plnění vyzván rovněž ze strany právního zástupce žalobkyně dne 22. 3. 2022. 8. V posuzovaném případě soud uzavírá, že mezi věřitelem (bankou, úvěrujícím) na straně jedné a žalovaným (spotřebitelem, úvěrovaným) na straně druhé vznikl smluvní závazkový vztah, který je hodnocen jako smlouva o úvěru (§ 2395 a násl. o. z.) Smlouva a obchodní podmínky banky upravovaly splácení čerpaných prostředků úvěru, míru sjednané úrokové sazby, jakož i další smluvní podmínky. Žalovaný má v tomto smluvním závazku postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v uzavřené smlouvě a v obchodních podmínkách (na něž smlouva odkazuje) a vedle zákonných ustanovení občanského zákoníku dopadají na tento závazek rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy. Z hlediska obsahu závazku soud konstatuje, že není důvod hodnotit závazek či kteroukoliv jeho část jako neplatnou pro rozpor s těmito ustanoveními chránícími spotřebitele. Z prokázaného průběhu závazkového vztahu je rovněž patrno, že žalovaný nedodržoval řádně sjednané podmínky a dostal se do prodlení. Žalobkyně proto úvěr zesplatnila a převedla na účet pohledávek z nepovoleného debetu. Výše dlužné částky byla prokázána zejména souhrnnými výpisy a vyčíslením ze strany žalobkyně a obsahem související smluvní dokumentace; tato byla navíc v řízení žalobkyní řádně upřesněna i co do skutkových tvrzení a ani nebyla v řízení činěna spornou ze strany žalovaného. 9. Vzhledem ke shora uvedenému tedy soud ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni peněžní plnění z titulu smluvního závazku specifikovaného výše, a to spolu s úrokovým příslušenstvím v souladu se sjednanými podmínkami (smluvní úrok) a § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění (úrok z prodlení). 10. O nákladech řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. při aplikaci § 14b advokátního tarifu. Procesně úspěšné žalobkyni tak byly přiznány náklady řízení v celkové částce 2 622 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 170 Kč, odměny za zastupování advokátem ve výši 900 Kč dle § 14b advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé a výzva k plnění), 300 Kč režijního paušálu za 3 úkony právní služby po 100 Kč a 21% DPH ve výši 252 Kč. Náhradu za doplňující vyjádření soud nepřiznal, neboť šlo o doplnění tvrzení, která mohla, resp. měla být uvedena již v žalobě.