22 C 89/2021-20 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal proti žalované zaplacení televizního poplatku za měsíce říjen, listopad 2019 a únor a srpen2020 celkem ve výši 539 Kč s kapitalizovaným příslušenstvím s tím, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače a přihlásila se jako poplatník televizního poplatku, který v uvedeném období nezaplatila. Za použití ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede soud pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Po provedeném řízení dospěl soud k následujícímu skutkovému a právnímu závěru. V říjnu 2005 se žalovaná přihlásila jako poplatník televizních poplatků, když přihlásila televizní přijímač. Na základě ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích, vznikla žalované povinnost platit televizní poplatek, kterou má držitel či vlastník televizního přijímače. Výše televizního poplatku 135 Kč měsíčně je upravena v § 6 citovaného zákona, jeho splatnost do 15. dne daného kalendářního měsíce je upravena v § 7 odst. 2 citovaného zákona. Od 16. 10. 2019 začal žalované vznikat dluh na televizním poplatku 135 Kč měsíčně a za shora uvedené měsíce, dluží žalovaná žalobci 536 Kč. K zaplacení televizního poplatku byla žalovaná v souladu s § 10 citovaného zákona vyzvána výzvou ze dne 27. 11. 2020. S ohledem na shora uvedená zjištění a závěry soud předmětné žalobě v celém rozsahu vyhověl. Pokud se týče kapitalizovaného úroku z prodlení, tak žalobce tento vyčíslil od počátku prodlení u jednotlivých měsíčních plateb do 15. 7. 2021, což doložil přehledným a podrobným výpočtem. Kapitalizovaný úrok z prodlení byl žalobci přiznán v souladu s jeho výpočtem, a to za použití § 7 odst. 2 citovaného zákona a § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a vládního nařízení č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení rozhodl soud za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal v řízení úspěšnému žalobci plnou náhradu účelných nákladů řízení. Jako účelně vynaložený výdaj byl přiznán žalobci soudní poplatek ve výši 400 Kč a dále náhrada v paušální výši přiznaná analogicky za použití § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb., a to za sepis žaloby a výzvu k plnění 2 x 100 Kč. Pokud se týká nákladů právního zastoupení, vycházel soud ze závěrů nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 24. 7. 2013 IÚS3344/12 podle nichž se vytrácí racionální smysl právního zastoupení advokátem žalobce, když ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru žalobce. Podle Ústavního soudu je žádoucí a správné, aby si žalobce činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečoval sám a není důvod postupovat podle zvláštního předpisu o mimosmluvní odměně.