4 C 121/2021-79 — Okresní soud ve Vyškově

1. Předmětem řízení je spor účastníků řízení o úhradu částky 4 980,60 Kč z příslušenstvím ze smlouvy o úvěru [číslo] [číslo], kterou žalovaný uzavřel dne 19. 2. 2018 se společností [právnická osoba] Žalovanému byla poskytnuta částka 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s částkou 7 300 Kč ve 13 měsíčních splátkách ve výši 1 200 Kč, žalovaný však tuto částku řádně nesplácel a došlo k zesplatnění pohledávky. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni, která v žalobě původně požadovala uhradit jistinu ve výši 3 400 Kč, smluvní pokutu ve výši 3 081,60 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 421,77 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 3 400 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a úrok ve výši 10,75 % ročně z částky 3 400 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. Následně vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 1 501 Kč na smluvní pokutě a co do částky 33,05 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení, kdy soud v tomto rozsahu řízení zastavil. Předmětem řízení tak zůstalo zaplacení jistiny ve výši 3 400 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 580,60 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 388,72 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 3 400 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 10,75 % ročně z částky 3 400 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 3. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. 4. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 6. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Dle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 8. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 9. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. Žalovaný požádal o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 10 000 Kč a vyjádřil se ke svým majetkovým poměrům. Následně žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] ujednání, dle kterého mu při podpisu této smlouvy byla poskytnuta částku 10 000 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut za úrok ve výši 28 % z jistiny, což při úvěru na 13 měsíců činí 25,85 % ročně, poplatek za správu úvěru ve výši 2 200 Kč, poplatek za uzavření smlouvy ve výši 400 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek, tedy za celkovou částku 7 300 Kč. Žalovaný se tak zavázal uhradit celkovou částku 17 300 Kč v pravidelných 13 měsíčních splátkách ve výši 1 300 Kč v hotovosti obchodnímu zástupci [právnická] [osoba]. Z čl. V. smlouvy vyplývá, že v případě neplnění povinnosti hradit jednotlivé splátky řádně a včas, může věřitel vyzvat žalovaného k uhrazení dlužné částky ve lhůtě 30 dnů, v případě, že dlužnou částku v této lhůtě neuhradí, má věřitel právo prohlásit úvěr za zesplatněný. V případě prodlení žalovaného s úhradou splátek úvěru či zesplatněné jistiny je dlužník povinen uhradit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. Z transakční historie soud zjistil, že žalovaný na dlužnou částku uhradil pouze 13 900 Kč. Ze smlouvy o prodeji části závodu ze dne [datum], včetně přílohy [číslo] smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně přílohy a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 7. 2020 soud dospěl k závěru, že pohledávka za žalovaným přešla na společnost [právnická osoba] v důsledku prodeje části závodu, která ji následně postoupila na žalobkyni. 11. Mezi věřitelem a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, když se věřitel zavázal žalovanému poskytnout finanční prostředky do určité částky a žalovaný se zavázal tyto poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit úroky a další poplatky. Věřitel splnil podmínku ustanovení § 86 spotřebitelského úvěru, když posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet. V řízení bylo prokázáno, že finanční prostředky byly žalovanému skutečně poskytnuty, a to v hotovosti ke dni podpisu smlouvy o úvěru. Žalovaný tak byl povinen poskytnuté finanční prostředky vrátit tak, jak se k tomu ve smlouvě zavázal. 12. Mezi věřitelem a žalovaným byly sjednány úroky ve výši 28 % z jistiny, tedy v částce 2 800 Kč. Sjednání úroků u smlouvy o úvěru přímo občanský zákoník považuje za jednu z podstatných náležitostí. Úrok odpovídá asi 25,85 % úroku ročně za dobu trvání smlouvy při řádném splácení. Průměrná úroková sazby se pohybovala v měsíci únoru 2018 okolo 8,54 % ročně (údaje čerpány z www.cnb.cz). Dle ustálené judikatury (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), která je použitelná i za nové právní úpravy se za nepřiměřený úrok považuje zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Soud může s ohledem na okolnosti konkrétního případu nepřiznat věřiteli nepřiměřeně vysoký úrok sjednaný s dlužníkem, což je úrok podstatně přesahující úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou. Určitým vodítkem zde má být srovnání s úrokovou mírou obvyklou v praxi peněžních ústavů. Přičemž nepřiměřený nemusí být úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů, nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Soud proto shledává výši sjednaných úroků za přiměřenou, resp. takové ujednání za platné, nárok žalobkyně na úhradu úroků tak soud považuje za oprávněný a žalovaný je povinen tento úrok zaplatit. Tyto úroky běží až do úplného uhrazení dlužné částky. Pokud je žalobkyně požaduje pouze do doby splatnosti podávky dle smlouvy (tj. 2 800 Kč) a následně po původní splatnosti požaduje pouze úrok ve výši 10,75 % ročně z jistiny ve výši 3 400 Kč, je tento požadavek ve prospěch žalovaného, a proto mu soud vyhověl. 13. Žalovaný je dále dle smlouvy povinen uhradit poplatek za uzavření smlouvy ve výši 400 Kč. 14. Ve smlouvě o úvěru bylo dále uvedeno, že se žalovaný zavazuje zaplatit poplatek ve výši 2 200 Kč. Ze samotné smlouvy pak nevyplývá za jakou činnost má být tato úplata hrazena. Vzhledem k tomu, že žalovaný s touto výší souhlasil, dospěl soud k závěru, že tato úplata byla platně sjednána a žalovaný je povinen ji zaplatit. 15. Žalobkyně dále požadovala ve smlouvě uhradit poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 1 900 Kč. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že splátky budou hrazeny osobě zprostředkující tento úvěr nebo pracovníkovi věřitele. Při přepočtu poplatku dle počtu splátek odpovídá jednomu výběru splátky asi 146 Kč. Soud výši poplatku posoud