7 C 212/2020 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhá po žalovaném zaplacení částky 32.576 Kč, z titulu vydání bezdůvodného obohacení, dále zaplacení zákonného úroku z prodlení od [datum] a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně návrh odůvodnila tak, že spolu se žalovaným byla odsouzena za spáchání přečinu [anonymizována dvě slova] a přečinu [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Pouze žalovanému byla v rámci rozsudku v trestní řízení uložena povinnost nahradit poškozené škodu. Poškozená vyzvala žalobkyni výzvou ze dne [datum] k zaplacení škody 32.576 Kč a žalobkyně tuto škodu dle výzvy poškozené za žalovaného zaplatila, a to platbou bankovním převodem na účet poškozené uvedeným ve výzvě dne [datum] ve výši 33.000 Kč. Jelikož podle rozsudku v trestní věci byla povinnost k náhradě škody uložena toliko žalovanému, žádá žalobkyně, aby soud uložil žalovanému žalobkyni zaplacenou škodu vrátit. K výzvě soudu pak žalobkyně doplnila, že před podáním žaloby žádnou výzvu žalovanému nezasílala, žalovaného nijak nekontaktovala. 2. Žalovaný se k výzvě soudu ze dne [datum] ve věci nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný. 3. Protože v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, soud vyzval žalobkyni a žalovaného, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud účastníky poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se ve lhůtě nevyjádřili, soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., bez nařízení jednání. 4. Soud ve věci provedl dokazování listinami – rozsudkem [anonymizováno] soudu v [obec] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], předžalobní výzvou k plnění ze dne [datum], pokladním dokladem o vkladu hotovosti na účet číslo [bankovní účet] u [právnická osoba] ze dne [datum], potvrzení o provedené platbě ve výši 32.576 Kč z účtu číslo [bankovní účet] u Česká spořitelna a.s. na účet číslo [bankovní účet] [variabilní symbol] dne [datum], dotaz žalobkyně ze dne [datum], přípisy poškozené [právnická osoba] ze dne [datum], opětovný dotaz žalobkyně ze dne [datum] k úvěrové smlouvě [číslo] sdělení poškozené [právnická osoba] ze dne [datum] k úvěrové smlouvě [číslo] opětovný dotaz žalobkyně ze dne [datum], sdělení poškozené [právnická osoba] ze dne [datum], podací lístky o odeslání přípisů žalobkyně poškozené ze dne [datum], ze dne [datum], potvrzení o převzetí dokumentu poškozenou [právnická osoba] ze dne [datum]. 5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti (a učinil tentýž závěr o skutkovém stavu): 6. Rozsudkem [anonymizováno] soudu v [obec] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byli žalobkyně a žalovaný uznáni vinnými spácháním přečinů [anonymizována tři slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova], v souvislosti s uzavřením úvěrové smlouvy [číslo] poskytnutím revolvingového úvěru [číslo] se [právnická osoba] V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že jednání směřujícího ke spáchání přečinu [anonymizována dvě slova] se žalobkyně a žalovaný dopustili ve spolupachatelství, každý svým dílem přispěl k naplnění skutkové podstaty přečinu. Povinnost k náhradě škody však trestní soud shledal pouze u žalovaného. Trestným jednáním žalobkyně a žalovaného pak dle rozsudku soudu vznikla [právnická osoba] jako poškozené škoda ve výši 32.576 Kč Trestní soudu konstatoval, že není pochyb o důvodnosti nároku poškozené na náhradu škody, avšak s ohledem na vlastní obsah smluvního závazku má za to, že navrhovaná částka škody má být předmětem dalšího dokazování a proto poškozenou s jejím nárokem na náhradu škody odkázal na pořad práva civilního. Poškozená přípisem ze dne [datum] vyzvala žalobkyni s odkazem na citovaný rozsudek [anonymizováno] soudu v [obec] k zaplacení škody ve výši 32.576 Kč, v souvislosti s úvěrovou smlouvou [číslo] poskytnutím revolvingového úvěru [číslo]. V přípisu vyzvala poškozená žalobkyni k zaplacení částky 32.576 Kč na účet číslo [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo]. Žalobkyně částku 32.576 Kč zaplatila k uvedenému bankovnímu spojení ze svého účtu dne [datum]. Poškozená potvrdila, že platbu přijala dne [datum] a dále že škoda způsobená v souvislosti s úvěrovou smlouvou [číslo] smlouvou o revolvingovém úvěru [číslo] byla uhrazena. 7. Další provedené důkazy soud nehodnotil, neboť z provedených důkazů, shora podrobně rozvedených, bylo zcela jasně prokázáno, že plněním žalobkyně vůči poškozené vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení, výše bezdůvodného obohacení i jeho splatnost. 8. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 zákona číslo 89/2012 Sb. Občanský zákoník, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Podle ustanovení §1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 10. Soud má za prokázané, že žalobkyně a žalovaný byli uznáni vinnými přečiny souvisejícími s uzavřením úvěrové smlouvy [číslo] poskytnutím revolvingového úvěru [číslo] se [právnická osoba] jako poškozené v trestní řízení. Poškozená uplatnila v trestní řízení nárok na náhradu škody ve výši 32.576 Kč. Dle rozsudku v trestní věci byla povinnost nahradit poškozené škodu uložena žalovanému. K výzvě poškozené, která byla adresována žalobkyni, pak žalobkyně na náhradu škody v souvislosti s úvěrovou smlouvou [číslo] smlouvou o revolvingovém úvěru [číslo] zaplatila poškozené částku 32.576 Kč, a to dne [datum], tj. dne kdy byla uvedená částka připsána na účet poškozené. Jelikož povinnost k zaplacení škody vzniklé trestní jednáním měl toliko žalovaný, pak žalovaná plnila za žalovaného to, co měl po právu plnit sám a na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 32.576 Kč. Doba plnění bezdůvodného obohacení nebyla mezi účastníky určena, na daný případ tak dopadá ustanovení §1958 odst. 2 občanského zákoníku, dle které může splatnost (dospělost) dluhu vyvolat věřitel; může požadovat plnění ihned a dlužník je povinen poté splnit bez zbytečného odkladu. Právní skutečností, která fixuje čas plnění, je tedy výzva věřitele. Zákon pro ni nestanoví žádné formální požadavky, půjde tedy o jakýkoli projev vůle věřitele, kterým žádá dlužníka o plnění. Výzvou k plnění může být i žaloba. V takovém případě splatnost nastává bez zbytečného odkladu po doručení žaloby dlužníkovi (žalovanému). Z vyjádření žalobkyně vyplývá, že žádnou výzvu žalovanému k plnění před podáním žaloby nezasílala. Soud tedy má za to, že výzvou v daném případě byla žaloba, která byla žalovanému doručena postupem dle §49 odst. 4 o.s.ř. (fikcí) dne [datum]. Žalovaný se tedy dostal do prodlení se úhradou dne [datum]. 11. Po provedeném dokazování, z něj zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že návrh žalobkyně co do výše bezdůvodného obohacení tj. pro částku 32.576 Kč je důvodný. Žalobkyně zaplatila za žalovaného to, co měl po právu plnit sám. S ohledem na shora popsaný závěr o splatnosti (dospělosti) dluhu a na něm závislém počátku prodlení žalovaného soud shledal nárok žalobkyně důvodný pouze z části, a to za období od [datum] do zaplacení a přiznal žalobkyni zákonný úrok v požadované sazbě 8 % ročně z částky 32.576 Kč za toto období. Ve zbylé části pak žalobu zamítl. 12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého má úspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému účastníkovi. Obecným předpokladem pro přiznání náhrady nákladů řízení žalobci, svědčí-li mu právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 a § 146 občanského soudního řádu, je splnění podmínek § 142a odst. 1 tj. odeslání výzvy obsahující výzvu k plnění povinnosti, nejméně 7 dnů před podáním návrhu u soudu, a to na adresu pro doručování či na poslední známou adresu, s upozorněním, že nebude-li povinnost plněna, bude se žalobce domáhat jejího splnění u soudu. V předmětné věci soud uzavřel, že žalobkyně nezaslala žalovanému žádnou výzvu k dobrovolnému splnění před podáním žaloby, nicméně po vzniku bezdůvodného obohacení (zaplacení škody poškozené) se snažila kontaktovat žalovaného osobně na adrese bydliště, kde však zjistila, že se jedná o adresu úřední, na další jí známé adrese žalovaného zjistila dotazem, že osoba ve věku žalovaného zde nebydlí. Ačkoli tedy žalobkyně výzvu před podání žaloby nezaslala, má soud za to, že v tomto případě se účel předžalobní výzvy míjí účinkem, žalovaný má pouze úřední adresu, místo jeho faktického bydliště se soudu nepodařilo zjistit a v