7 C 252/2021-56 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne [datum] doplněnou podáním ze dne [datum] domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 6.383,35 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru o poskytnutí úvěrového rámce a úvěrové karty [číslo], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr ve výši 10.000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou Obchodní podmínky smlouvy o úvěru a smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce a sazebník poplatků. Úvěruschopnost žalovaného posoudila žalobkyně na základě veřejných i neveřejných zdrojů nezávislých na spotřebiteli, a to z informací získaných z registrů dlužníků, insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí atd. a dále z údajů uvedených samotným žalovaným. K prvnímu čerpání úvěrového rámce prostřednictvím úvěrové karty došlo dne [datum] Celkem byly žalovanému z úvěrového rámce poskytnuty peněžní prostředky ve výši 44.700 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr v měsíčních splátkách ve výši dle sazebníku, vždy k 15. dni příslušného měsíce. Žalovaný nesplácel měsíční splátky řádně a dostával se do prodlení s jejich úhradou, proto mu byly zasílány upomínky k úhradě dlužných částek včetně příslušenství, včetně smluvní pokuty a poplatku za odeslání upomínky. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou více, jak tří měsíčních splátek žalobkyně sdělila žalovanému dopisem ze dne [datum], že v souladu s ustanovením Smluvních podmínek došlo k ukončení smlouvy a zesplatnění všech závazků žalovaného dnem [datum]. Žalobkyně požaduje zaplacení splátek splatných do zesplatnění pohledávky ve výši celkem 3.504,84 Kč, doplatku jistiny ve výši 2.253,07 Kč, smluvní pokuty ve výši 10% z dlužných splátek tj. 350,48 Kč, úroku z prodlení ve výši dle sazebníku 74,96 Kč, poplatku za odeslání sdělení o zesplatnění všech závazků ve výši 200 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 5.957,91 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. 3. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 4. Podle ust. § 157 odst. 4 občanského soudního řádu, v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Předmětný smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (ve znění platném v době poskytnutí úvěru). 6. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (platném v době poskytnutí úvěru), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 7. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. 8. V předmětné věci jedná o spotřebitelský vztah, neboť žalovaný vystupoval při uzavírání smlouvy jako fyzická osoba – nepodnikatel, zatímco žalobkyně resp. její právní předchůdce poskytováním zápůjček vykonává svoji podnikatelskou činnost. Na posuzovaný smluvní vztah je tak nutné aplikovat ustanovení právního řádu sloužící k ochraně spotřebitele, který v daném smluvním vztahu vystupuje jako slabší strana. 9. Dne [datum] uzavřela žalobkyně jako podnikatel (věřitel) se žalovaným v postavení spotřebitele (dlužníka) smlouvu o úvěru číslo [anonymizováno], k financování kupní ceny za chladničku v celkové výši 33. 391 Kč Součástí smlouvy je žádost žalovaného jako klienta o uzavření smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce, poskytnutí úvěrového rámce ve výši nejméně 3.000 Kč a vydání úvěrové karty. Jelikož se jednalo o tzv. spotřebitelský úvěr, byl právní předchůdce žalobkyně dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen, před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Věřitel měl poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalovaného sdělení o jeho veškerých příjmech, které měl prokázat (např. výpisem z účtu, výměrem sociální dávky) a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku uhradit. 10. Úvěruschopnost žalovaného posoudila žalobkyně na základě veřejných i neveřejných zdrojů nezávislých na spotřebiteli, a to z informací získaných z registrů dlužníků, insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí atd., z nichž nezjistila žádné negativní poznatky o žalovaném. Dle údajů o klientovi uvedených na druhé straně úvěrové smlouvy byl žalovaný v době uzavírání smlouvy k úvěru na nákup chladničky ve výši 33.391 a dále sjednávání úvěrového rámce ve výši 10.000 Kč ženatý, měl dvě děti, splácel další úvěr ve výši 500 Kč, bydlel ve spláceném bytě (domě). Náklady na bydlení jsou vyčísleny částkou 5.500 Kč bez dalšího, ostatní měsíční výdaje jsou uvedeny 0 Kč. Příjem žalovaného tvořila mzda 13.000 Kč měsíčně a celkový příjem domácnosti činil 20.000 Kč. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že finanční situace žalovaného v době sjednávání spotřebitelského úvěru nebyla žalobkyní zjišťována dostatečně, zejména pak žalobkyně rezignovala na ověření informací poskytnutých žalovaným, tedy řádně si neověřila povinným subjektem tvrzené skutečnosti zejména ohledně ostatních výdajů. Jako zcela nepodložené a zejména nereálné shledává soud nulové ostatní výdaje, tedy všech dalších výdajů domácnosti kromě výdajů na bydlení, tj. výdajů na jídlo, oblečení, léky, dopravu do zaměstnání atd. Tyto ostatní výdaje jsou v žádosti uvedeny částkou 0 Kč. V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. 11. Nebankovní poskytovatel zápůjčky musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovaným skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. 12. Jelikož právní předchůdce žalobkyně poskytl spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s ustanovením § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva absolutně neplatná. 13. Na základě neplatné smlouvy bylo žalovanému poskytnuto plnění 44.700 Kč. Žalovaný podle předložené platební bilance zaplatil celkem 52.134 Kč. Žalovaný tedy svůj dluh vůči žalobkyni uhradil zcela, soud proto žalobu zamítl. 14. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě byl zcela úspěšný žalovaný, kterému však v tomto řízení žádné náklady nevznikly.