7 C 280/2021-43 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se návrhem ze dne 28. 6. 2021 domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 6.484 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení, a to z titulu smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] a žalovanou. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné částky 6.484 Kč, smluvního úroku 19,12 % ročně a zákonných úroků z prodlení z dlužné jistiny. Splnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost žadatele o úvěr splnila žalobkyně posouzením informací poskytnutých žadatelem a uvedených v kartě zákazníka a dále na základě dokumentů doložených žadatelem. Aktivní legitimaci dovozuje žalobkyně ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Žalované byla zaslána předžalobní výzva, na kterou nereagovala. 2. Žalovaná se na výzvu soudu uloženou usnesením zdejšího soudu ze dne 4. 10. 2021, číslo jednací 7 C 280/2021-34 ve věci nevyjádřila. 3. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 4. Soud ve věci provedl dokazování listinami – kartou zákazníka ze dne [datum], smlouvou o půjčce [číslo] ze dne [datum], zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne [datum], oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání žalované dne [datum], smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek, výzvou k plnění ze dne [datum] včetně dokladu odeslání žalované dne [datum]. 5. Z informačního systému soud zjistil, že v letech 2013 -2014 byla proti žalované zahájena 3 exekuční řízení. 6. Z centrální evidence obyvatel soud zjistil, že žalovaná je svobodná a má tři děti - ročník narození 2010, 2012 a 2016. 7. K dotazu soudu sdělil Úřad práce ČR, kontaktní pracoviště [obec] dne [datum], že žalovaná je vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání od [datum] a nepobírá žádné dávky státní sociální podpory ani dávky hmotné nouze. Dle sdělení Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne [datum] není žalovaná vedena jako zaměstnankyně ani OSVČ a není přihlášena k nemocenskému pojištění. 8. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] smlouvu o spotřebitelském úvěru poskytnutého formou zápůjčky [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta v hotovosti finanční částka 4.000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně ověřoval úvěruschopnost žalované z informací žalované uvedených samotnou žadatelkou v kartě zákazníka, k jejich doložení byla předložena nájemní smlouva a složenky. Žalovaná se smlouvou zavázala vrátit poskytnutou částku spolu s úrokem 35,53 % p. a., úrokem ve výši 660 Kč, administrativním poplatkem 800 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek 1.200 Kč a dále s poplatkem za pojištění 135 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit celkovou dlužnou částku ve výši 6.795 Kč ve 45 hotovostních týdenních splátkách do rukou oprávněného zástupce právní předchůdkyně žalobkyně. Výše každé splátky byla sjednána ve výši 151 Kč. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 311 Kč. Pohledávka ze smlouvy [číslo] byla platně postoupena na žalobkyni. Žalované byla zaslána předžalobní výzva. 9. Na základě výslovného ujednání stran obsaženého v každé smlouvě o zápůjčce jednotlivě se předmětné smluvní vztahy řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (ve znění platném v době poskytnutí zápůjčky). 10. V souladu s ustanovením § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastoupenou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 11. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. 15. Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020. Uvedené závěry byly potvrzeny usnesením Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 3/20 ze dne 6. října 2021. 16. Soud je povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného