7 C 287/2021-30 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 4.501 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, to vše z titulu vrácení náhrady mzdy za dovolenou čerpanou v rozsahu, jež žalované jako zaměstnankyni nenáležela. Žalované byla dne [datum] zaslána předžalobní výzva k úhradě. 2. Žalovaná se ve věci vyjádřila dne [datum] v rámci podaného odporu proti platebnímu rozkazu. Uvedla, že částka 4.501 Kč byla uhrazena dne [datum] a žaloba tak nebyla podána důvodně. K vyjádření přiložila žalovaná potvrzení banky o provedené platbě ve výši 7.647 Kč na účet uvedený v předžalobní výzvě. 3. S ohledem na vyjádření žalované vzala žalobkyně podáním ze dne [datum] žalobu zpět v částce 4.501 Kč a požadovala, aby soud v řízení pokračoval pro částku 298,95 Kč představující kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení. Žalobkyně uvedla, že žalovaná zaplatila částku 7.647 Kč, která zahrnuje jak dlužnou jistinu, tak náklady předžalobní výzvy ve výši 3.146 Kč. 4. Dle § 96 odst. 1 o. s. ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. 5. Podáním doručeným soudu dne [datum] žalobkyně využila svého dispozičního oprávnění, když vzala návrh na zahájení řízení částečně zpět co do jistiny dluhu ve výši 4.501 Kč. Návrh vzala zpět na základě plnění žalované před podáním žaloby. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny zákonné podmínky pro částečné zastavení řízení, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku I. a pokračoval v řízení pro kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 298,95 Kč a náklady řízení. 6. Předmětem řízení zůstal nárok žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení a nákladů řízení. 7. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. 8. Žalovaná se do prodlení úhradou jistiny dluhu dostala dne [datum], tj. prvního dne po uplynutí lhůty pro dobrovolnou úhradu dlužné částky 4.501 Kč stanovené výzvou žalobkyně ze dne [datum]. Za období od [datum] do dne úhrady dlužné částky dne [datum] činí kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 298,95 Kč. Soud shledal nárok žalobkyně jako důvodný a tuto částku žalobkyni přiznal. 9. Soud se dále zabýval částkou 3.146 Kč, která byla uhrazena žalovanou společně s jistinou dluhu dne [datum], na základě předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně jako náklady předžalobní výzvy. Soud vzal v úvahu skutková zjištění učiněná z předložených důkazů a zjistil, že žalobkyně se nejprve pokusila o smírné mimosoudní vyřízení věci dvěma výzvami k úhradě, zaslanými žalované bez právního zastoupení. Jelikož žalovaná na tyto výzvy nereagovala, obrátila se žalobkyně teprve poté na advokáta. 10. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 1017/15 uvedl, že„ vydání prostředků na právní pomoc představuje zásadně újmu na majetkových právech“ a je„ nepřípustný stav, v němž je jednotlivec nucen strpět újmu na svých právech v důsledku protiprávního jednání soukromé osoby, popř. orgánu veřejné moci, aniž by neměl zároveň právo na náhradu takovéto újmy.“ Na nález Ústavního soudu navázal Nejvyšší soud České republiky rozhodnutím ze dne 23. 2. 2017, sp. zn. 21 Cdo 630/2016, (NS 1224/2017), ve kterém se vyslovil následovně:„ Jestliže v projednávané věci byla žalovaná bez zavinění žalobkyně v prodlení s plněním svého závazku několik měsíců a postavení žalobkyně bylo (mimo jiné i s ohledem na neuspokojivý výsledek komunikace s vedlejším účastníkem) z hlediska dalšího plnění žalované nejisté, žalobkyně důvodně (aby předešla soudnímu sporu) řešila uspokojení svého nároku mimosoudní cestou, a to prostřednictvím zástupce - advokáta (tj. osoby, která má vysokoškolské právnické vzdělání, je zapsána v seznamu advokátů vedeném Českou advokátní komorou a splňuje další zákonem stanovené předpoklady), který poskytnutím právních služeb za úplatu napomohl věc mezi účastníky vyřešit smírnou cestou (srov. § 1, § 2 odst. 1 písm. a) a §§ 3 - 5 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů).“ 11. Vzhledem k citované judikatuře a s přihlédnutím k předchozím dvěma pokusům žalobkyně o mimosoudní řešení sporu, učiněným bez právního zastoupení, pak soud uzavřel, že žalobkyní vynaložené náklady na právní zastoupení v důsledku prodlení dlužníka před podáním žaloby, lze v daném případě, posuzovat jako náhradu škody v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním dlužníka. Dle vyhlášky 177/1996 Sb. (advokátní tarif) odpovídá uhrazená částka 3.146 Kč tarifní hodnotě sporu (4.501 Kč) a počtu dvou úkonů právní služby (převzetí věci včetně přípravy právního zastoupení a sepis předžalobní výzvy) v hodnotě 1.000 Kč za úkon a DPH. V konkrétním případě však žalobkyně žalované neprokázala, že by jí škoda vznikla, tedy že uvedené náklady za právní zastoupení vynaložila (odměnu advokátovi v této výši zaplatila). Soud bez jednostranného úkonu ze strany žalované není oprávněn provádět započtení vzájemných pohledávek a závazků účastníků řízení, nicméně má za to, že nárok na náhradu škody 3.146 Kč žalobkyni pouhým tvrzením v předžalobní výzvě (bez řádného doložení) nevznikl. Naopak zaplacením této částky žalovanou vzniklo na straně žalobkyně bezdůvodné obohacení, které však není předmětem řízení. 12. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 4.501 Kč s příslušenstvím, přičemž úspěšná byla co do částky 298,95 Kč. Za neúspěch žalobkyně je třeba považovat tu část předmětu řízení, ohledně níž bylo řízení zastaveno, neboť se tak stalo z viny žalobkyně (nikoliv pro chování žalované), žaloba byla pro částku 4.501 Kč podána nedůvodně. S ohledem na uvedený závěr proto soud žalované přiznal náhradu nákladů řízení spočívající v náhradě hotových výdajů dle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 občanského soudního řádu a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Uvedeným právním předpisem je vyhláška číslo 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč za jeden úkon po 300 Kč dle §2, odst. 3 ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky 254/2015 Sb., a to za sepis podání ze dne 27. 9. 2021 (odpor + vyjádření ve věci). 13. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 odstavec 1 občanského soudního řádu.