12 C 84/2022-29 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobce se podanou žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou soudu dne 23. 8. 2022 domáhal po žalovaném zaplacení shora cit. částky s příslušenstvím z titulu nesplacené zápůjčky, neboť dle smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 21. 10. 2020 mezi žalobcem a žalovaným uzavřenou dálkovým způsobem žalobce dne 21. 10. 2020 poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 7.000 Kč převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet], a žalovaný se zavázal k úhradě zápůjčky ve výši 7.000 Kč a poplatku ve výši 2.275 Kč do 20. 11. 2020. Žalovaný zápůjčku řádně a včas nehradil, ke dni podání návrhu ničeho neuhradil. Pohledávka ve výši 11.775 Kč je složena z nesplacené jistiny a poplatku ve výši 9.275 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč. Prodlení počíná od 21. 11. 2020, neboť pohledávka se stala splatnou dne 20. 11. 2020. Žalobce dále požaduje i úhradu smluvní pokuty ve výši 3.500 Kč, a to dle čl. 2 smlouvy o zápůjčce ze dne 21.10.2020 ve výši 0,1 % denně z částky 7.000 Kč, a to od 21.11.2020 do 22.8.2022, a to s ohledem na § 122 zákona o spotřebitelském úvěru (7.000 Kč x 0,5). Žalobce po výzvě soudu žádné důkazy ohledně prověření úvěruschopnosti žalované nedoložil a uvedl, že smlouva bude zřejmě posouzena jako neplatná a žádají vrátit bezdůvodné obohacení, tj. vše, co žalovaný dle smlouvy dostala. Žalovaný ani po předžalobní výzvě žalobce ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky předvídané v ustanovení § 115a o.s.ř., soud k projednání této věci nenařizoval jednání, vycházel pouze z listinných důkazů předložených žalobcem, jimiž (v níže rozvedeném rozsahu) provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti. -) žalobce půjčil žalovanému dle smlouvy o zápůjčce ze dne 21. 10. 2020 částku ve výši 7.000 Kč (smlouva o zápůjčce ze dne 21. 10. 2020 včetně Všeobecných obchodních podmínek žalobce), a žalovaný se zavázal uhradit žalobci částku ve výši 7.000 Kč včetně poplatku ve výši 2.275 Kč, celkem tedy 9.275 Kč do 20. 11. 2020; pro případ prodlení se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a dále poplatek za upomínku k úhradě ve výši 500 Kč za výzvu (smlouva o zápůjčce č.l. 9-10 a Všeobecné obchodní podmínky žalobce č.l. 11-14 spisu). -) z potvrzení o provedené platbě žalobce vydaného [právnická osoba] bylo zjištěno, že žalovanému byla zaslána na jeho účet č. [bankovní účet] dne 21. 10. 2020 částka ve výši 7.000 Kč. -) z výzev žalobce adresovaných žalovanému dne 27. 11. 2020, 4. 12. 2020, 11. 12. 2020, 20. 12. 2020 a 4. 1. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky. -) z tvrzení žalobce, že žalovaný ke dni podání návrhu ničeho neuhradil. -) žalovaný ani po předžalobní výzvě právního zástupce žalobce ze dne 27. 7. 2022 zaslané mu na doručovací adresu uvedenou ve smlouvě (kopie poštovního podacího lístku ze dne 27. 7. 2022 na č. l. 19 spisu) žalobci ničeho neuhradil. 4. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný dluží z titulu smlouvy o zápůjčce žalobci na jistině 7.000 Kč. Úvěruschopnost žalovaného nebyla žalobcem zkoumána. 5. Závazkový vztah, vzniklý shora uvedeným uzavřeným spotřebitelským úvěrem mezi žalobcem a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se tento závazkový vztah řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 6. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobce splnil povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost. Žalobce sám netvrdil, jakým způsobem uvažoval, pokud vyhodnotil žalovaného jako osobu dostatečně solventní. 8. Lze proto uzavřít, že spotřebitelský úvěr, který žalovaný uzavřel s žalobcem, je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., absolutně neplatný, když důsledek absolutní neplatnosti při naplnění předpokladů pro aplikaci § 87 cit. zák. vyplývá i z judikatury Nejvyššího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). <b>9. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. je spotřebitel (v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru) povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</b> 10. Podle § 1970 věty druhé o.z. výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Jestliže žalovaný na spotřebitelský úvěr, který mu byl poskytnut žalobcem ve výši 7.000 Kč ničeho žalobci nezaplatil, a je-li tato smlouva absolutně neplatná, je žalobci povinen vrátit poskytnutou jistinu ve výši 7.000 Kč včetně zákonného úroku z prodlení. 12. Jelikož se žalobce nedůvodně domáhal zaplacení další částky 8.275 Kč se specifikovaným příslušenstvím, byla v této (podstatné) části žaloby zamítnuta. 13. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 os.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Protože žalobce požadoval zaplacení částky 15.275 Kč s příslušenstvím, úspěšný byl do co částky 7.000 Kč, kdy žalovaný byl úspěšný v rozsahu 8,35 %, avšak žádné náklady mu v tomto řízení nevznikly, nebyla žádnému z účastníků přiznána náhrada nákladů řízení.