4 C 16/2022-108 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 223 075,56 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení z titulu dluhu žalovaného ze smlouvy o úvěru. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba] s žalovaným uzavřela dne 24. 2. 2020 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 220 000 Kč. Ode dne čerpání se žalovaný zavázal zaplatit úrok ve výši 14,90 % ročně a poplatky související s poskytnutím úvěru. Žalovaný se zavázal úvěr splácet měsíčními splátkami, avšak dostával se s jejich úhradou do prodlení, [právnická osoba] proto rozhodla o zesplatnění úvěru ke dni 31. 10. 2020. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 1. 2021 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje uhradit dlužnou jistinu ve výši 223 075,56 Kč, s úrokem ve výši 14,90 % ročně z částky 223 075,56 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 223 075,56 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení. Žalobkyně dále na výzvu soudu doplnila, že žalovaný řádně a včas zaplatil pouze 1 z dohodnutých splátek, již se 2. splátkou se žalovaný dostal do prodlení (v nepravidelných termínech uhradil tři splátky) a od 20. 6. 2020 byl v prodlení neustále. Ode dne poskytnutí úvěru do data zesplatnění (tj. do 31. 10. 2020) uhradil žalovaný celkem částku v celkové výši 21 950,48 Kč, přičemž částka 1,04 Kč byla započtena na úrok z prodlení, částka 3 104 Kč byla započtena na účtované poplatky, částka 8 826,70 Kč byla započtena na úrok a částka 10 018,74 Kč byla započtena na nesplacený zůstatek úvěru. Jistina ke dni zesplatnění ve výši 223 075,56 Kč se skládá z nesplaceného zůstatku úvěru ve výši 209 981,26 Kč a nesplacené části kapitalizovaného řádného úroku ve výši 13 094,30 Kč. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně vycházela z doloženého příjmu žalovaného (důchod ve výši 15 201 Kč měsíčně), statisticky předpokládaných výdajů žalovaného dle interního ekonomického modelu ve výši 5 911 Kč a z údajů v různých databází (předchozí splátky úvěrů ve výši 4 706 Kč). 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 3. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 4. Dle ustanovení § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. 5. Dle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 6. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Dle ústřižků poštovních poukázek činil starobní důchod žalovaného za leden a únor 2020 částku 15 01 Kč. Ze smlouvy o úvěru označené jako [číslo], soud zjistil, že se [právnická osoba] zavazuje poskytnout žalovanému částku 220 000 Kč, která bude poskytnuta na účet č. [bankovní účet] (účelem úvěru je konsolidace předchozích úvěrů poskytnutých [právnická osoba] žalovanému). Žalovaný se v čl. 3 smlouvy o úvěru zavázal úvěr splácet v pravidelných 71 měsíčních splátkách ve výši 4 706 Kč (poslední splátka ve výši 3 789 Kč), vždy k 20. dni kalendářního měsíce, první splátka je splatná dne 20. 3. 2020 Smluvní strany se dohodly na úrokové sazbě ve výši 14,90 % ročně, přičemž dle čl. 3 smlouvy o úvěru se budou úroky z úvěru připisovat k jistině úvěru a stanou se její součástí. Dle čl. 4 se žalovaný zavázal zaplatit [právnická osoba] cenu za vyřízení úvěru ve výši 2 200 Kč a dále cenu za vedení splátkového účtu a cenu za zřízení a provádění inkasa dle ceníku. V čl. 7 smluvní strany sjednaly pojištění úvěru spočívající v pojištění žalovaného proti neschopnosti splácet, kdy se žalovaný zavázal hradit pravidelnou měsíční úhradu ve výši 282 Kč. Dle čl. 8 smlouvy o úvěru se považuje za porušení podmínek smlouvy případ, kdy se žalovaný dostane do prodlení se splácením 1 splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo do prodlení se splácením více než 2 splátek, v takovém případě může [právnická osoba] dle čl. 8 2 smlouvy prohlásit celý úvěr za splatný ve stanovené lhůtě. V tom případě žalovaný jednorázově zaplatí všechny dluhy z úvěru, a to za podmínek podle písemné výzvy. Z historie účtu [číslo] soud zjistil, že dne 24. 2. 2020 byla žalovanému celkem v pěti různých platbách poskytnuta částka 220 000 Kč. Žalovaný uhradil dne 20. 3. 2020 částku 4 706 Kč, následně platil nepravidelně tak, že celkem splatil [právnická] [osoba] částku 21 950,48 Kč, poslední splátka byla zaplacena dne 16. 6. 2020, přičemž dlužná částka byla vyčíslena na 223 075,56 Kč. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 31. 10. 2020 soud zjistil, že [právnická osoba] oznámila žalovanému, že z důvodu neuhrazení jeho pohledávky se stala celá zbývající částka splatná ode dne 31. 10. 2020. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2021, potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 2. 2. 2021, seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 9. 2. 2021 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Z předžalobní upomínky ze dne 27. 9. 2021, včetně dokladu o odeslání, vyplývá, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornila ho na možnost jejího soudního vymáhání. 9. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že mezi žalovaným a [právnická osoba] bylo uzavřeno ujednání, ve kterém se [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 220 000 Kč na úhradu jeho předchozích spotřebitelských úvěrů a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 14,90 % ročně, zaplatit pojistné a další platby, a to v 71 měsíčních splátkách ve výši 4 706 Kč. Částka 220 000 Kč byla žalovanému skutečně poskytnuta dne 24. 2. 2020, avšak žalovaný se dostával s úhradou splátek do prodlení a žalobkyně následně vyzvala žalovaného k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky ke dni 30. 10. 2020. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. 10. [právnická] [osoba] uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, když se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do částky 220 000 Kč a žalovaný se se zavázal tuto částku vrátit, zaplatit úrok ve výši 14,90 % ročně a další platby. [právnická osoba] a žalovaným, který vystupoval jako spotřebitel, byla uzavřena smlouva, která se řadí mezi tzv. spotřebitelské úvěry. [právnická osoba] tak byla povinna před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tedy zda bude žalovaný schopen úvěr splácet. Soud dospěl k závěru, že [právnická osoba] posoudila úvěruschopnost žalovaného řádně, když si od žalovaného vyžádala jeho příjmy, přičemž počítala i s jeho pravděpodobnými výdaji, kdy zohlednila i to, že poskytnutím úvěru dojede ke konsolidaci jeho předchozích úvěrů a tím pádem i ke snížení jeho splátek. Žalovanému byla částka 220 000 Kč skutečně poskytnuta, a proto byl povinen dlužnou částku splácet. Žalovaný však porušil svůj závazek, dostal se do prodlení, když řádně uhradil pouze první splátku, dále splácel nepravidelně, kdy splátku splatnou k 2