4 C 266/2021-41 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že dne 16. 6. 2017 uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen„ [právnická] [osoba]“) smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal původními věřiteli vrátit poskytnutý úvěr spolu s náklady spotřebitelského úvěru, tj. v celkové částce 25 950 Kč, a to ve 13 měsíčních splátkách. Žalovaný nehradil svůj závazek řádně a včas, když neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na společnost [právnická osoba], která ji následně postoupila na žalobkyni. Žalobkyně, na kterou pohledávka přešla, požaduje uhradit jistinu ve výši 15 000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z dlužné jistiny od 17. 7. 2018 do zaplacení a se smluvním úrokem ve výši 25,85 % ročně z dlužné jistiny od 17. 6. 2017. Ostatní příslušenství žalobkyně výslovně nepožaduje. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 3. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. 4. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 6. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Ze souhlasu se zpracováním osobních údajů ze dne 16. 6. 2017 a formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 16. 6. 2016 vyplývá, že žalovaný souhlasil se zpracováním svých osobních údajů a potvrdil, že mu byly poskytnuty informace o základních vlastnostech spotřebitelského úvěru, jeho nákladech a dalších důležitých aspektech. Ze žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 16. 6. 2017, finanční analýzy ze dne 16. 6. 2017, credit scoringu ze dne 16. 6. 2017, čestného prohlášení žalovaného ze dne 16. 6. 2017, pracovní smlouvy žalovaného ze dne [datum], včetně dodatku ze dne [datum], výplatních pásek žalovaného za únor-duben [rok] soud zjistil, že žalovaný požádal [právnická] [osoba] o poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč, uvedl, že bydlí u rodičů, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnaný a jeho příjem ze zaměstnání činí 15 337 Kč a jeho průměrné měsíční výdaje činí 5 000 Kč. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 16. 6. 2017 vyplývá, že [právnická] [osoba] při podpisu této smlouvy poskytla žalovanému částku 15 000 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut za úroky ve výši 28 % z poskytnuté jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut, což v přepočtu na rok činí 25,85 % ročně. Žalovaný se dále zavázal uhradit [právnická] [osoba] celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 10 950 Kč. Žalovaný se tak zavázal [právnická] [osoba] uhradit jistinu ve výši 15 000 Kč a celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 10 950 Kč, tedy celkem částku 25 950 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr včetně celkových nákladů spotřebitelského úvěru v pravidelných 13 měsíčních splátkách ve výši 1 950 Kč v hotovosti obchodnímu zástupci [právnická] [osoba]. Z předpisu splátek ke smlouvě o úvěru [číslo] který je nedílnou součástí smlouvy, vyplývá, jakým způsobem budou započteny jednotlivé platby žalovaného. Ze smlouvy o prodeji části závodu ze dne [datum], včetně přílohy [číslo] smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019, včetně přílohy a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 2. 2020 soud dospěl k závěru, že pohledávka za žalovaným přešla na společnost [právnická osoba] v důsledku prodeje části závodu, která ji následně postoupila na žalobkyni. 10. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl ke skutkovému závěru, že mezi [právnická] [osoba] a žalovaným bylo po posouzení úvěruschopnosti žalovaného uzavřeno ujednání, ve kterém se věřitel zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše 15 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a uhradit celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 10 950 Kč ve 13 měsíčních splátkách. Žalovaný částku 15 000 Kč převzal v hotovosti ke dni podpisu smlouvy o úvěru. Žalovaný na úvěr nezaplatil ničeho. 11. Mezi věřitelem a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, když se věřitel zavázal žalovanému poskytnout finanční prostředky do určité částky a žalovaný se zavázal tyto poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit úroky a další poplatky. Věřitel splnil podmínku ustanovení § 86 spotřebitelského úvěru, když posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet. V řízení bylo prokázáno, že finanční prostředky byly žalovanému skutečně poskytnuty, a to v hotovosti ke dni podpisu smlouvy o úvěru. Žalovaný tak byl povinen poskytnuté finanční prostředky vrátit tak, jak se k tomu ve smlouvě zavázal. 12. Vzhledem k tomu, že žalovaný, který je fyzickou osobou, vystupoval při uzavírání a plnění smlouvy o úvěru s podnikatelem mimo rámec své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti i mimo rámec samostatného výkonu svého povolání, tj. jako spotřebitel, a právní předchůdkyně žalobkyně v tomto smluvním vztahu vystupovala v rámci své podnikatelské činnosti, kdy se mimo jiné zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelského úvěru, tj. jako podnikatel, je nutné aplikovat ustanovení právního řádu sloužící k ochraně spotřebitele, který v daném smluvním vztahu vystupuje jako slabší strana. 13. V tomto případě se jednalo o komerčně nazývaný„ rychlý“ spotřebitelský úvěr nabízený mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by půjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. Soudu je známo, že v případě tohoto poskytování peněžních prostředků, je vyžadováno minimální zajištění (pokud vůbec) ve srovnání s bankami a požadavky klientů jsou vyřizovány mnohem pružněji, než tomu bývá u tradičně konzervativnějších bank, což je ale vzhledem k jejich zaměření pochopitelné. Poté je logické, že s ohledem na výrazně vyšší podnikatelské riziko jsou případné poplatky, či úroky požadované těmito nebankovními věřiteli vyšší, než obvyklé bankovní úroky. 14. Mezi věřitelem a žalovaným byly sjednány úroky ve výši 28 % z jistiny, tedy v částce 5 600 Kč. Sjednání úroků u smlouvy o úvěru přímo občanský zákoník považuje za jednu z podstatných náležitostí. Úrok odpovídá asi 25,85 % úroku ročně za dobu trvání smlouvy při řádném splácení. Průměrná úroková sazby se pohybovala v měsíci červnu 2016 okolo 8,63 % ročně (údaje čerpány z www.cnb.cz). Dle ustálené judikatury (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), která je použitelná i za nové právní úpravy se za nepřiměřený úrok považuje zpravidla úrok sjednaný ve výš