6 C 130/2022-79 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se žalobou, původně podanou u [název soudu] dne 9. 9. 2021, domáhala po žalované zaplacení částky 30 854 Kč s příslušenstvím z titulu dlužného nájemného a dlužných plnění spojených s užíváním bytu [číslo] na adrese [adresa], leden, duben, červen a červenec 2021 včetně nedoplatků z vyúčtování záloh na služby (spojené s užíváním uvedeného bytu) za období 2019 a 2020. 2. Žalobkyně v žalobě dále skutkově vylíčila, že s žalovanou uzavřela dne 30. 7. 2016 nájemní smlouvu k bytu, přičemž nájem trval od 30. 7. 2016 do 31. 7. 2021, kdy byl byt předán zpět žalobkyni. Podle nájemní smlouvy byla žalovaná povinna hradit žalobkyni měsíčně částku 6 500 Kč, z toho 5 700 Kč na nájemném a 800 Kč na zálohách za služby spojené s užíváním tohoto bytu. K datu podání žaloby byla žalovaná v prodlení s úhradou nájemného a služeb za říjen 2020, a dále za měsíce leden, duben, červen a červenec 2021 (5 x 5 600 Kč = 32 500 Kč), a dále ještě na nedoplatku z vyúčtování záloh na služby za období 2019 ve výši 4 098 Kč a dále za rok 2020 ve výši 7 256 Kč. Po odečtení kauce ve výši 13 000 Kč tak žalovaná k datu podání žaloby dlužila žalobkyni částku 30 854 Kč. Žalovaná tento dluh vůči žalobkyni při předání bytu uznala. 3. Ač žalobkyně písemně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu, naposledy upomínkou ze dne 2. 8. 2021, žalovaná ke dni podání žaloby žalobkyni (na svůj dluh) ničeho neuhradila. 4. [název soudu] usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu ve Vyškově; cit. usnesení nabylo právní moci dne 26. 4. 2022 a věc byla poté postoupena podepsanému soudu k dalšímu řízení. 5. Žalovaná v odporu proti [název soudu] (dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]) vydanému platebnímu rozkazu podala dne [datum] odpor (č. l. 40), v němž však nezpochybnila žalobou uplatněný nárok, pouze uvedla, že v souvislosti s jejím přestěhováním z [obec] do jejího nynějšího bydliště došlo ke znehodnocení dokumentace související s uvedeným nájmem, a proto se obrátila na advokátku žalobkyně, která jí na dotaz odpověděla a žalovaná poté přistoupil k částečné úhradě dluhu ve výši 15 000 Kč. Žalovaná současně požádala o doručování písemností výhradně do její datové schránky. 6. V této věci byly splněny podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízeného jednání, neboť s tímto postupem účastníci vyslovili souhlas, resp. žalovaná proti tomuto způsobu procesně nebrojila. 7. Soud učinil následující dílčí skutková zjištění: Na základě nájemní smlouvy ze dne 30. 7. 2016 žalobkyně uzavřela s žalovanou nájemní smlouvu k bytu, a to na dobu určitou od 30. 7. 2016 o 31. 7. 2017, kdy nájemní poměr se postupně obnovoval. V nájemní smlouvě bylo dohodnuto, že žalovaná bude platit žalobkyni měsíční nájemné ve výši 5 700 Kč a 800 Kč na zálohy za služby spojené s užíváním bytu, celkem tedy měsíčně částku 6 500 Kč (zjištěno z cit. nájemní smlouvy na č. l. 4-6, resp. na č. l. 73-75). 8. Dne 31. 7. 2021 žalovaná vůči žalobkyni uznala dluh vzniklý z titulu neuhrazených plateb spojených s nájmem bytu. Konkrétně žalovaná co do důvodu i výše uznala svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 30 854 Kč z titulu dlužného nájemného a záloh na služby (tj. 6 500 Kč měsíčně) za období měsíců říjen 2020 a dále za měsíce leden, duben, červen a červenec 2021, a dále z titulu nedoplatků z vyúčtování záloh na služby za období 2019 ve výši 4 098 Kč, a za rok 2020 ve výši 7 256 Kč po odečtení kauce 13 000 Kč. Žalovaná se současně zavázala, že dlužnou částku ve výši 30 854 Kč žalobkyni uhradí nejpozději do 31. 8. 2021 na v uznání dluhu označený bankovní účet žalobkyně (zjištěno z cit. uznání dluhu), což žalobkyně (zastoupena tehdy svou zmocnitelkou [jméno] [příjmení], která k uznání dluhu žalované připojila svůj podpis) akceptovala. 9. Žalobkyně prostřednictvím své advokátky zaslala dopisem ze dne 2. 8. 2021 žalované písemnou předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky (zjištěno z cit. výzvy na č. l. 7). 10. Jelikož uznání dluhu podepsala i žalobkyně, která tím souhlasila s úhradou příslušenství shora, soud vychází z toho, že bylo touto listinou současně účastnicemi ujednána dodatečná doba plnění do 31. 8. 2021 (k tomu ještě odůvodnění níže). 11. Žalovaná dne 16. 12. 2021 uhradila žalobkyni na dluh shora částku 15 000 Kč, v důsledku čehož žalobkyně – podáním ze dne 3. 3. 2022 (na č. l. 45) – vzala žalobu částečně zpět, a to právě co do částky 15 000 Kč, čemuž soud výrokem I. dle § 96 odst. 1 a 4 o. s. ř. vyhověl, tedy řízení co do částky 15 000 Kč zastavil. 12. Pokud jde o přisouzení částky 15 854 Kč s příslušenstvím, soud vyšel z uznání dluhu žalovanou, z něhož jsou patrné skutkové okolnosti shora již vyložené, tedy včetně vzniklé původního dluhu žalované vůči žalobkyni ve výši 30 854 Kč, který v průběhu tohoto řízení, tj. ještě před vydáním tohoto rozsudku, žalovaná snížila zmíněnou platbou žalobkyni ve výši 15 000 Kč. 13. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále již„ o. z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval. V tomto řízení přitom bylo prokázáno, že uznání dluhu žalovanou bylo učiněno v písemné formě, právní jednání žalované stran uznání dluhu bylo učiněno co do důvodu i výše, který ostatně žalovaná ani v průběhu tohoto řízení nijak nezpochybnila. 14. Uzná-li (bývalý) nájemce svůj dluh (na nájemném a zálohách na služby spojené s užíváním bytu) co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval, a v takovém případě soud má za prokázané, že žalovaný (bývalý nájemce) předmětný dluh žalobci (bývalému pronajímateli) nadále dluží. 15. Za této zjištěné skutkové situace proto soud podané žalobě, poté, co řízení výrokem I. částečně zastavil v důsledku právního jednání žalované (částečné úhrady dluhu), výrokem II. větou před středníkem vyhověl. 16. O úroku z prodlení soud rozhodl podle ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb. ve spojení s nař. vl. č. 351/2013 Sb., kdy rovněž otázka prodlení žalované byla vyjasněna rovněž cit. uznáním dluhu, neboť žalovaná se zavázala uhradit svůj dluh žalobkyni do 31. 8. 2021, což nakonec neučinila, pročež se dnem 1. 9. 2021 dostala do postavení dlužnice v prodlení, čemuž odpovídá výrok II. tohoto rozsudku. 17. Soud neopomenul, že žalobkyně (prostřednictvím své advokátky) v podání ze dne 14. 9. 2021 (na č. l. 18) k výzvě soudu sdělila, že:„ žalovaná se sice v uznání dluhu zavázala dluh uhradit do 31. 8. 2021, tím však nedošlo k dohodě o změně splatnosti ani k odpuštění úroku za období od 1. 8. 2021“ Soud má ovšem za to, že uvedené právní jednání je třeba posuzovat podle jeho obsahu, smyslu a účelu, pročež obsahuje-li uznání dluhu formulaci, že:„ dlužnou částku se nájemce zavazuje uhradit nejpozději do 31. 8. 2021“ žalobkyni na jí sdělený bankovní účet, v situaci, kdy toto uznávací prohlášení bylo podepsáno žalobkyní, resp. [celé jméno žalobkyně] jednající v zastoupení žalobkyně, pak je třeba vycházet z toho, že ohledně úhrady příslušenství v rámci uznání dluhu došlo současně ke sjednání nového termínu úhrady (celkového) dluhu, tj. do 31. 8. 2021. Z tohoto důvodu soud ve výroku II., věty za středníkem, žalobu ohledně zbytkové žalobního požadavku žalobkyně na zaplacení příslušenství z dlužné jistiny od 1. 8. 2021 zamítl. 18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 19. Podle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 20. Jelikož žalovaná nesplnila předmětnou platební povinnosti, byla současně ve smyslu § 1970 o. z. zavázána povinností zaplatit žalobkyni úroky z prodlení z přisouzené částky, a to ve výši 8,5 % p. a., tj. ve výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), jak se podává z výroku II. rozsudku. 21. Z pohledu výsledku tohoto řízení žalovaná ve sporu nebyla procesně úspěšná, když je třeba současně zohlednit, že k částečnému zastavení řízení výrokem I. došlo v důsledku pozdějšího chování žalované (která v průběhu tohoto řízení na svůj