6 C 168/2022-65 — Okresní soud ve Vyškově

1. Úvodem soud předesílá, že vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, uplatní se pro toto písemné vyhotovení rozsudku právní režim dle § 157 odst. 4 o. s. ř., jež stanoví, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. V posuzované věci se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 2 000 Kč s příslušenstvím, a to při žalobním tvrzení (ve stručnosti shrnuto z podané žaloby), že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 2 000 Kč, která byla žalovanému vyplacena v hotovosti dne 23. 1. 2014 při uzavření smlouvy o zápůjčce. Smlouva o zápůjčce„ byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na stránkách [anonymizováno], resp. formou textové zprávy.“ 3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: 4. [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (dále již„ [anonymizováno]“) postoupila žalobci mj. i tvrzenou (nyní žalovanou) pohledávku za žalovaným. Podle listiny označené jako„ smlouva o zápůjčce“ [anonymizováno] dne 23. 1. 2014 v [obec] zapůjčila žalovanému (vypůjčiteli) v hotovosti částku 2 000 Kč a žalobce se zapůjčiteli zavázal vrátit celkem částku (tj. zapůjčenou částku a poplatek ve výši 480 Kč) ve výši 2 480 Kč do 13. 2. 2014 na (v cit. smlouvě) označený bankovní účet zapůjčitele. Převzetí zapůjčené částky potvrdil žalovaný svým podpisem na uvedené smlouvě. Žalovaný zapůjčené peníze žalobci i přes zaslanou předžalobní výzvu nevrátil a dostal se tak dnem 14. 2. 2014 do prodlení 5. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2390 a násl. o. z., z kteréžto úpravy plyne povinnost vypůjčitele vrátit zapůjčiteli zapůjčené peníze, v tomto případě i včetně (smluvními stranami) sjednaného poplatku ve výši 480 Kč. Příslušenství pohledávky (úrok z prodlení) byl žalobci přiznán dle § 1970 o. z. 6. I přes okolnost § 157 odst. 4 o. s. ř. soud považuje za nezbytné vyjádřit se k obraně žalovaného, který v řízení namítal, že v hotovosti mu žádné peníze předány nebyly, že o zapůjčení peněz nežádal a že telefonní číslo a e-mail uvedené u vypůjčitele v předmětné smlouvě neodpovídají skutečnosti. 7. Ze smlouvy o zápůjčce vyplývá, že převzetí zapůjčených peněz žalovaný převzal, neboť na důkaz převzetí zapůjčené částky žalovaný smlouvu podepsal, v tomto směru coby potvrzení o převzetí zapůjčené částky. I kdyby údaje o čísle mobilního telefonu a e-mailu žalovaného, jež byly uvedeny ve smlouvě o zápůjčce, nebyly pravdivé, neměla by tato okolnost vliv na platnost smlouvy. Lze rovněž přisvědčit argumentaci žalobce, že podpis na smlouvě o zápůjčce jeví se identický s podpisy žalovaného na jeho podáních a (dodává soud i na) doručenkách, které jsou součástí spisu (při laickém porovnávání těchto podpisů se nejedná o žádné zjevné rozdíly mezi podpisem žalovaného na smlouvě a jeho podpisy na doručenkách). U jednotlivých podpisů žalovaného na uvedené smlouvě a jeho podáních v této věci nebyly zaznamenány markantní rozdíly, jež by tak zavdávaly pochybnosti o pravosti dotčeného podpisu žalovaného na uvedené smlouvě. 8. Podstatná – s přihlédnutím k posledně uvedenému – ovšem byla okolnost, že žalovaný svůj podpis na smlouvě o zápůjčce v žádném ze svých podáních v této věci vlastně výslovně nezpochybnil, když ve svém vyjádření na č. l. 59 k tomu pouze uvádí:„ …nikdy jsem půjčku v hodnotě 2 000 Kč nepřevzal a už ani ne v [obec], jak je ve smlouvě, tudíž ani podpis nemůže být můj.“ Jinými slovy řečeno, žalovaný neuvedl, že podpis na smlouvě o zápůjčce není jeho vlastnoručním podpisem, nýbrž pouze z tvrzení, že zápůjčku nikdy nepřevzal, nepřímo vyvozuje závěr i ke svému podpisu, že nemůže být jeho podpisem (nikoliv, že nejde o jeho vlastnoruční podpis), což je tedy zcela něco jiného, než výslovné popření, že podpis na uvedené listině není jeho vlastnoručním podpisem. 9. Soud v této věci již jednou jednání odročil, aby měl žalovaný možnost u soudu přímo objasnit okolnosti daného případu z jeho pohledu. Pokud se však žalovaný ani k druhému nařízenému jednání v této bagatelní věci nedostavil, soud vycházel z důkazů, jež obsahoval spisový materiál, přičemž po zhodnocení těchto důkazů musí konstatovat, že nezbylo, než podané žalobě vyhovět. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení je výrazem procesní situace, kdy žalobce měl ve věci plný úspěch, pročež dle § 142 odst. 1 o. s. ř. má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů řízení, které činí celkem 1 852 Kč a sestávající se ze 4 úkonů právní služby (1. převzetí a příprava, 2. sepis předžalobní výzvy, 3. sepis žaloby a 4. sepis repliky k vyjádření žalovaného dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb.) po 200 Kč, dále ze 4 paušálů hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. advokátního tarifu, to vše s připočtením částky 252 Kč odpovídající 21 % DPH a částky 400 Kč za žalobcem zaplacený soudní poplatek. 11. Žalovaný je povinen náklady řízení zaplatit dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právní zástupkyně žalobce.