7 C 134/2012-435 — Okresní soud ve Vyškově

1. Výše uvedeným rozsudkem, ve znění opravného usnesení, soud I. stupně rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 16 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z jednotlivých dlužných částek ode dne prodlení s jejich úhradou do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech řízení částku 63 524 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] (výrok II.) a žalovaný je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu ve Vyškově na nákladech řízení státu částku 98 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Po provedeném dokazování dospěl soud I. stupně ke skutkovému závěru, že smlouvou o členství [číslo] uzavřenou mezi účastníky dne [datum], vznikl mezi žalobcem jako poskytovatelem služeb a žalovaným jako členem, závazkový právní vztah, jehož předmětem bylo členství [příjmení], typ Aktivní členství, platící pro zařízení [ulice] [část obce] [část obce], umožňující žalovanému neomezeně využívat dané zařízení žalobce během jeho provozní doby (návštěva fitness, kardiozóny, studií na spinning, aerobní aktivity a relaxační zóny) za zápisné 0 Kč a členský příspěvek ve výši 1 500 Kč měsíčně. Jednalo se o smlouvu novou, nikoliv o kumulativní novaci předchozí smlouvy o členství ze dne [datum]. Předmětná smlouva o členství byla uzavřena na dobu [datum] do [datum], a její nedílnou součástí se staly všeobecné podmínky členství, uvedené na zadní straně smlouvy, které žalovaný, stejně jako smlouvu, vlastnoručně podepsal. S všeobecnými podmínkami členství se žalovaný měl možnost seznámit, a pokud tak ze své vlastní vůle neučinil, nelze tuto skutečnost přičítat k tíži žalobce. V čl. I. odst. 4 všeobecných podmínek členství byla sjednána automatická prolongace doby trvání smlouvy o dalších 12 měsíců, pokud některá ze smluvních stran neoznámí písemně druhé straně, že na dalším trvání smlouvy nemá zájem (nejpozději poslední den 11. celého měsíce trvání členství). Žalovaný však takové oznámení řádně a včas neučinil, první měsíc prolongovaného období, tj. prosinec 2009, žalobci uhradil, v důsledku čehož se doba trvání smlouvy automaticky prodloužila na období od [datum] do [datum]. Z hlediska právního posouzení věci dospěl soud I. stupně k závěru, že účastníci uzavřeli ve smyslu ustanovení § 51 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) inominátní smlouvu. Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena mezi žalobcem jakožto dodavatelem, jednajícím v souvislosti s jeho podnikatelskou činností, a žalovaným jakožto fyzickou osobou, nejednající v rámci své obchodní či jiné podnikatelské činnosti, jedná se o smlouvu spotřebitelskou ve smyslu ustanovení § 52 obč. zák. a je na ni nutno aplikovat i ustanovení § 55 a 56 obč. zák. V rámci testu přiměřenosti soud I. stupně zdůraznil, že automatická prolongace byla sjednána platně, neboť žádný z atributů zakázaného ujednání uvedeného v ustanovení § 56 odst. 1 občanského zákoníku nebyl naplněn. Automatická prolongace nezaložila značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran k újmě žalovaného jako spotřebitele, neboť byla pro obě smluvní strany nastavena ve všeobecných podmínkách členství, které se staly součástí smlouvy, obě strany měly stejné možnosti a omezení ukončit smlouvu, obě strany mohly dát podnět k vyloučení automatické prolongace kdykoliv v průběhu prvních 11 měsíců (z 12 měsíců celkového trvání smlouvy). Smlouva neobsahuje žádné ujednání o smluvních sankcích, které by mohly být po spotřebiteli vymáhány v případě, že by k automatické prolongaci došlo a spotřebitel by neuhradil členský příspěvek řádně a včas a žalovaný měl po celou dobu trvání smlouvy možnost využívat zařízení a služeb žalobce. Z těchto důvodů soud I. stupně shledal nárok žalobce na zaplacení dlužných členských poplatků za období leden až listopad 2010 v celkové výši 16 500 Kč důvodným, a to včetně zákonných úroků z prodlení. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil zásadou úspěchu ve věci a neúspěšného žalovaného zavázal k povinnosti nahradit žalobci jeho účelně vynaložené náklady soudního řízení. 2. Proti tomuto rozsudku soudu I. stupně podal blanketní odvolání žalovaný. V jeho následném doplnění uvedl, že rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., zejména nesprávném právním posouzení ujednání smlouvy o členství dle ustanovení § 56 odst. 1 obč. zák. z hlediska nerovnováhy v právech a povinnostech smluvních stran k újmě žalovaného jako spotřebitele. Žalovaný zdůraznil, že soud I. stupně věc neposoudil podle platného práva, vůle zákonodárce a soudní judikatury, ale podle„ přirozené spravedlnosti“. Obě smluvní strany sice měly stejné možnosti a omezení, jak ukončit smlouvu o členství, avšak toto ustanovení vytvářelo nerovnováhu v právech a povinnostech k tíži spotřebitele jako slabší strany smluvního vztahu a ve prospěch žalobce jako podnikatele, když žalobce –podnikatel měl nárok na úhradu členských poplatků a žalovaný – spotřebitel byl povinen tyto poplatky hradit s tím, že žalovaný – spotřebitel ale neměl absolutně žádnou možnost smlouvu o členství ukončit. Spotřebitel nebyl oprávněn předmětnou smlouvu o členství z žádného důvodu vypovědět, a to dokonce ani v mimořádných případech jako např. vážná nemoc, těhotenství nebo operace. Dle čl. 5 všeobecných podmínek členství měl spotřebitel v těchto případech pouze možnost členství převést na jinou osobu, a to s písemným souhlasem klubu (žalobce), přičemž za převod členství na jinou osobu musel spotřebitel ještě uhradit poplatek dle aktuálního sazebníku. Ohledně doby trvání smlouvy je ve smlouvě na první straně formuláře jasně uvedeno:„ Členství platí: do [datum]“ bez jakékoli poznámky či upozornění na automatickou prolongaci, která byla žalobcem nenápadně vložena do všeobecných podmínek členství na druhé straně formuláře a nebyla nijak zvýrazněna. Žalovaný tedy oprávněně předpokládal, že u nově uzavřené smlouvy o členství budou podmínky ukončení smlouvy stejné jako u smlouvy předchozí tedy, že smlouva skončí uplynutím doby v den uvedený ve smlouvě a po skončení smlouvy proběhne jednání s klubem (žalobcem) o uzavření případné další smlouvy. S odkazem na judikaturní závěry vyslovené Ústavním soudem a Nejvyšším soudem k problematice spotřebitelských smluv je ustanovení smlouvy o členství ze dne [datum] neplatné podle § 56 odst. 1 obč. zák. a rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Závěrem navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobu zamítne a žalobce zaváže k povinnosti nahradit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 3. Právní zástupkyně žalobce v písemném vyjádření k odvolání žalovaného uvedla, že odvolání žalovaného nepřináší zhola nic nového oproti jeho argumentaci před soudem I. stupně, žalobce se s rozsudkem soudu I. stupně plně ztotožňuje a odvolání žalovaného považuje za zcela nedůvodné. Skutkový stav věci zjistil soud I. stupně naprosto precizně a správně, rozsudek soudu I. stupně je ve všech ohledech podrobně odůvodněný, přezkoumatelný a předvídatelný. Odvolání žalovaného je postaveno výlučně na polemice s právním posouzením věci, kdy žalovaný uplatňuje oponentní názor a je zcela účelovou snahou, jak se vyhnout platební povinnosti. Žalovaný na soudním jednání dne [datum] sám nabízel úhradu jistiny, ale bez nákladů právního zastoupení, což by jistě nečinil, pokud by neměl nárok žalobce po právu a pouze účelově se nesnažil snížit pro něj nepříznivé náklady řízení. Odvolání žalovaného je absolutním nepochopením podstaty ochrany spotřebitele ve vztahu k prolongační doložce. Obě smluvní strany mohly dát podnět k vyloučení automatické prolongace kdykoliv v průběhu prvních 11 měsíců, jak vyplývá z čl. I. odst. 4 všeobecných podmínek členství (z 12 měsíců celkového trvání smlouvy), což dávalo oběma stranám dostatek času na řádné oznámení druhé straně, že si další automatickou prolongaci nepřejí. Nic nebránilo spotřebiteli ukončit smlouvu kdykoli za 11 měsíců, tedy nemusel oznamovat ukončení smlouvy s nepřiměřeným předstihem, či nemusel vyčkávat a hlídat pomyslné„ časové okno“, ve kterém mohl smlouvu ukončit. Z prolongační doložky tak nevyplývá žádná převaha podnikatele, kterou by musel soud korigovat. Smlouva včetně všeobecných podmínek členství neobsahuje ani žádné ujednání o smluvní pokutě či smluvním úroku, který by mohl být po spotřebiteli vymáhán v případě, že by došlo k automatické prolongaci a spotřebitel by neuhradil členský poplatek řádně a včas, tj. absentuje jakékoli obohacení se na spotřebiteli. Žalovaný se jako průměrný spotřebitel musí chovat obezřetně a opatrně při uzavírání smlouvy. Pokud žalovaný smlouvu nečetl, ačkoli podmínky pro to měl vytvořeny, a přečíst ji mohl, podepsal ji a všeobecné podmínky členství též (jak bylo v řízení prokázáno), jde to jednoznačně k jeho tíži. S odkazem na ustálenou soudní judikaturu právní zástupkyně žalobce záv