7 C 148/2021-56 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhá po žalovaném zaplacení částky 4.999 Kč, smluvní pokuty 258 Kč, smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení, a náhrady nákladů řízení, to vše na základě smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum]. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr 4.999 Kč, který se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem za poskytnutí, ve 12 měsíčních splátkách po 892 Kč, počínaje listopadem 2014. Úvěr byl žalovanému vyplacen dne [datum] na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný ke dni podání žaloby na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 4.999 Kč. Dále požaduje od [datum] zaplacení úroku z úvěru 13,58 % ročně, což je sazba stanovená v souladu s §1802 občanského zákoníku, pro případ nejsou-li ujednány úroky z úvěru. Tato sazba odpovídá úrokům obvyklým, požadovaným za úvěry poskytované bankami v místě bydliště dlužníka a době uzavření smlouvy. Dále žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty 71,36 Kč, což je 8 % z výše splátky [číslo] za prodlení přesahující 15 dní, smluvní pokuty 115,96 Kč, což je 13 % z výše splátky [číslo] za prodlení přesahující 30 dní, smluvní pokuty 71,36 Kč, což je 8% z výše splátky [číslo] za prodlení přesahující 15 dní, to vše v souladu s ujednáním čl.10 smlouvy. Celkem na smluvních pokutách požaduje žalobkyně zaplacení 258 Kč. Žalobkyně dále požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení 8,05 % ročně z částky 4.999 Kč od [datum] do zaplacení. K výzvě soudu doplnila žalobkyně podáním ze dne [datum] skutková tvrzení ve vztahu ke splnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka před poskytnutím úvěru. Uvedla, že tuto posoudila na základě informací poskytnutých žalovaným a doložených potvrzení ČSSZ o výši invalidního důchodu, ověřením stavu evidence v insolvenčním rejstříku. 2. Žalovaný se ve věci samé, k výzvě soudu, nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný. 3. Elektronický platební rozkaz nebyl k návrhu žalobkyně vydán. 4. U jednání dne [datum] navrhla žalobkyně vyhovění žalobě v plném rozsahu. Žalovaný se k jednání nedostavil. I když žalobkyně navrhla vydání rozsudku pro zmeškání, soud v daném případě tento rozsudek nevydal, neboť jak je níže uvedeno, shledal uzavřenou smlouvu absolutně neplatnou. 5. Soud jednal v nepřítomnosti žalovaného a provedl dokazování listinnými důkazy: Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum], smluvními ujednáními smlouvy o úvěru opatřenými podpisem žalovaného, kopií občanského průkazu pořízenou dne [datum], potvrzení o výši invalidního důchodu ze dne [datum], společným prohlášením žalovaného a majitele účtu obsahující souhlas majitele účtu s vyplacením úvěru na bankovní účet číslo [bankovní účet], kartou klienta k číslu smlouvy [číslo], oznámením o schválení úvěru ze dne [datum] spolu s dodejkou ze dne [datum], splátkovým kalendářem ke smlouvě o úvěru ze dne [datum], výpisem žalobkyně z účtu vedeného u [právnická osoba] ze dne [datum], fakturou [číslo] ze dne [datum] k úhradě smluvní pokuty ve výši 187 Kč za prodlení s úhradou splátky [číslo] fakturou [číslo] ze dne [datum] k úhradě smluvní pokuty ve výši 71 Kč za prodlení s úhradou splátky [číslo] předžalobní výzvou ze dne [datum] spolu s dokladem o odeslání žalovanému dne [datum], výpisem ze systému časových řad ČNB ARAD. 6. Soud z úřední činnosti zjistil, že k vymožení předmětné pohledávky ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo vedeno rozhodčí řízení. Exekuce byla následně usnesením Okresního soudu ve Vyškově č.j. 25 EXE 2200/2015–45 ze dne 3. dubna 2020 zastavena. Z připojeného spisu Okresního soudu ve Vyškově sp. zn. 25 EXE 2200/2015 soud provedl důkaz kartou klienta s datem tisku [datum], hodnocením klienta ze dne [datum], výpisem záznamů z registru SOLUS, výpisem z nebankovního registru klientských informací. 7. Z infomačního systému Okresního soudu ve Vyškově bylo zjištěno, že od roku 1999 do 2013 bylo proti žalovanému zahájeno 13 exekučních řízení, z nichž část se vztahuje k vymáhání úvěrů od nebankovních subjektů. 8. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a učinil tentýž závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr 4.999 Kč Smlouvou bylo ujednáno, že celková částka splatná úvěrovaným činí 10.700 Kč a bude uhrazena ve 12 měsíčních splátkách po 892 Kč. Dle výslovného ujednání smlouvy nepodléhá úvěr s ohledem na výši zákonu č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně jako věřitel posuzovala úvěruschopnost úvěrovaného a na základě tohoto posouzení zaslala žalovanému oznámení o schválení vyplacení úvěru a následně úvěr ve výši 4.999 Kč žalovanému vyplatila na bankovní účet sjednaný ve smlouvě. Žalovaný na svůj dluh z úvěru ničeho nezaplatil. Ke dni uzavření smlouvy byl žalovaný rozvedený, vyučený, bydlící ve statním/obecním bytě, invalidní důchodce, jehož jediným příjmem byl invalidní důchod ve výši 5.274 Kč. Dle poznámky žalobkyně v kartě klienta nebyla žalovaným doložena nájemní smlouva. Náklady na nájemné, inkaso dopravu a ostatní výdaje jsou uvedeny v paušální částce 2.500 Kč, osobní výdaje žalovaného jsou stanoveny paušální částkou 3.800 Kč. Volné zdroje k dispozici jsou uvedeny ve výši 800 Kč měsíčně. V registru SOLUS nebyl žalovaný veden, Vzhledem k tomu, že výpis registru SOLUS předložený žalobkyní postrádá datum lustrace, nelze z něho pro řízení učinit žádný relevantní závěr. Stejně tak nelze pro věc učinit žádný závěr z výpisu NRKI, neboť kromě chybějící data pořízení výpisu není vyplněn ani kód příznaku. 9. Předmětný smluvní vztah řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník. 10. Podle ustanovení § 2 písm. e) zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru se tento zákon nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 1 880 000 Kč; částka 5 000 Kč se považuje za dosaženou též tehdy, je-li mezi týmž věřitelem a spotřebitelem uzavřeno v období 12 měsíců více smluv se stejným nebo obdobným účelem, přičemž se tento zákon vztahuje na smlouvu, kterou se dosáhne nebo přesáhne celková výše úvěru 5 000 Kč, a všechny následující smlouvy uzavřené v uvedeném období. 11. Podle ustanovení § 9 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ 12. Dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Předmětný úvěr byl žalovanému poskytnut ve výši 4.999 Kč, tedy ve výši jen o 1 Kč nižší, než je hranice pro aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. Na právní vztah založený mezi žalobkyní a žalovaným na základě úvěrové smlouvy ze dne [datum], [číslo] tedy zákon číslo 145/2010 Sb. nedopadá. Soud zcela důvodně pochybuje o tom, že žalovaný žádal o poskytnutí úvěru právě v konkrétní výši 4.999 Kč. Žalobkyně ačkoli zjistila, že žadatel o úvěr nemá žádné volné prostředky pro splácení nabízeného úvěru, přesto úvěr žalovanému poskytla, a to v právě v takové maximální výši, aby se vyhnula své povinnosti prověřit schopnost žalovaného jako žadatele o úvěr tento úvěr splácet a tím i zákonem stanovené sankci neplatnosti smlouvy při zanedbání povinné odborné péče. S ohledem na konkrétní okolnosti věci, zjištěné z provedeného dokazování, posoudil soud takové jednání žalobkyně jako zjevný příklad obcházení zákona, tedy jednání, jež sice přímo neporušuje žádnou právní normu, avšak které ke zmaření jejího účelu a smyslu přesto směřuje. 14. Účelem zákona o spotřebitelském úvěru je zcela jistě posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací násobného zajištění původního dluhu, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. 15. Na základě uvedeného závěru tedy posoudil soud smlouvu o úvěru uzavřenou dne [datum], [číslo] mezi žalobkyní a žalovaným jako neplatnou. 16. Na základě neplatné smlouvy bylo žalovanému poskytnuto plnění 4.999 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně ničeho nezaplatil. Uvedené tvrzení žalovaný nezpochybnil. Žalovaný je tak povinen s ohledem na již uvedené zaplatit žalobkyni 4.999 Kč. Soud proto žalovaného k zaplacení této částky žalobkyni zavázal. Ve vztahu k požadovanému zákonnému úroku z prodlení z částky 4.999 Kč, přiznal soud žalobkyni tento úrok od [datum] tj. ode dne následujícího po dni, který žalobkyně stanovila jako poslední den lhůty k zaplacení dluhu v předžalobní výzvě ze dne [datum], do zaplacení. Ve zbytku nároku soud žalobu zamí