7 C 217/2021-32 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se návrhem ze dne [datum] domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 14.280 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení, a to z titulu smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] a žalovanou. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné částky 14.280 Kč, smluvního úroku 18,95 % ročně a zákonných úroků z prodlení z dlužné jistiny. Splnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost žadatele o úvěr splnila žalobkyně posouzením informací poskytnutých žadatelem a uvedených v kartě zákazníka a dále na základě dokumentů doložených žadatelem. Aktivní legitimaci dovozuje žalobkyně ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Žalované byla zaslána předžalobní výzva, na kterou nereagovala. 2. Elektronický platební rozkaz nebyl k návrhu žalobkyně vydán. 3. Žalovaná se na výzvu soudu uloženou usnesením zdejšího soudu ze dne 27. 7. 2021, číslo jednací 7 C 217/2021-29 ve věci nevyjádřila. 4. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 5. Soud ve věci provedl dokazování listinami – kartou zákazníka ze dne [datum], smlouvou o půjčce [číslo] ze dne [datum], oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání žalované dne [datum], smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek, výzvou k plnění ze dne [datum] včetně dokladu odeslání žalované dne [datum]. Z informačního systému soud zjistil, že v letech 2006 [číslo] bylo proti žalované zahájeno 15 exekuční řízení, mimo jiné i pro vymožení dluhů ze spotřebitelských úvěrů u nebankovních poskytovatelů. Z registru CEO soud zjistil, že žalovaná má celkem osm dětí (roč. [rok], [rok], [rok], [rok], [rok], [rok], [rok] [anonymizováno] [rok]). 6. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] smlouvu o spotřebitelském úvěru poskytnutého formou zápůjčky [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta v hotovosti finanční částka 10.000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně ověřoval úvěruschopnost žalované z informací žalované uvedených samotnou žadatelkou v kartě zákazníka, k jejich doložení byly předloženy bankovní výpisy. Žalovaná se smlouvou zavázala vrátit poskytnutou částku spolu s úrokem 32,15 % p. a., úrokem ve výši 2.000 Kč, poplatkem za administrativní činnosti 2.000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 4.000 Kč. Dále s poplatkem za pojištění 240 Kč a poplatkem za asistenční služby 540 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit celkovou dlužnou částku ve výši 18.780 Kč v 60 hotovostních týdenních splátkách do rukou oprávněného zástupce právní předchůdkyně žalobkyně. Výše každé splátky byla sjednána ve výši 313 Kč. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 4.500 Kč. Pohledávka ze smlouvy [číslo] byla platně postoupena na žalobkyni. Žalované byla zaslána předžalobní výzva. 7. Na základě výslovného ujednání stran obsaženého v každé smlouvě o zápůjčce jednotlivě se předmětné smluvní vztahy řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 29. 12. 2016) a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (ve znění platném v době poskytnutí zápůjčky). 8. V souladu s ustanovením § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastoupenou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. 13. Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020. Uvedené závěry byly potvrzeny usnesením Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 3/20 ze dne 6. října 2001. 14. Soud je povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a