7 C 243/2021-49 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se návrhem ze dne [datum] doplněným podáním ze dne [datum] domáhá uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku celkem 25.350 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. A to z titulu smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] a žalovanou. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč a žalovaná se zavázala tyto žalobkyni splatit spolu s úrokem 3.000 Kč, poplatkem za administrativní činnost 3.000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 6.000 Kč v 60 týdenních splátkách po 450 Kč. Žalovaná na svůj závazek uhradila toliko 1.650 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny 15.000 Kč, smluvního úroku 1.750 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost 3.000 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek 5.600 Kč. Dále požaduje zaplacení úroku 18,98% ročně a zákonných úroků z prodlení z dlužné jistiny. Žalobkyně dále uvedla, že její právní předchůdce splnil svoji povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost žadatele o úvěr posouzením informací poskytnutých žadatelem a uvedených v kartě zákazníka a dále na základě dokumentů doložených žadatelem. Aktivní legitimaci dovozuje žalobkyně ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Žalované byla zaslána předžalobní výzva, na kterou nereagovala. 2. Žalovaná se na výzvu soudu uloženou usnesením zdejšího soudu ze dne 3. 11. 2021, číslo jednací 7 C 243/2021-46 ve věci nevyjádřila. 3. Pravomoc a příslušnost Okresního soudu ve Vyškově je dána v souladu s ustanovením kapitoly II. oddílu 1, článku 7, odstavec 1, písmeno b), odrážka druhá Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) [číslo] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis), dle kterého osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; b) pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. 4. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona číslo 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 5. Soud ve věci provedl dokazování listinami – kartou zákazníka ze dne [datum], smlouvou o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum], smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek (strana 54 ze 70), oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání žalované dne [datum], výzvou k plnění ze dne [datum] včetně dokladu odeslání žalované dne [datum], rozhodnutím Úřadu práce [obec] ze dne [datum], oznámení Úřadu práce v [obec] o přiznání dávky SSP, nájemní smlouvou ze dne [datum]. 6. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] požádala žalovaná o poskytnutí zápůjčky ve výši 10.000 Kč. Dne [datum] uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] smlouvu o spotřebitelském úvěru poskytnutého formou zápůjčky [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta v hotovosti finanční částka 15.000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně ověřoval úvěruschopnost žalované z informací žalované uvedených žadatelkou v kartě zákazníka. K jejich ověření byla žadatelkou předložena nájemní smlouva a listiny prokazující výši příjmu žadatelky z dávek státní sociální podpory. Žalovaná se smlouvou zavázala vrátit poskytnutou částku spolu s úrokem 32,15 % ročně, úrokem ve výši 3.000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 3.000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 6.000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit celkovou dlužnou částku ve výši 27.000 Kč v 60 hotovostních týdenních splátkách do rukou oprávněného zástupce právní předchůdkyně žalobkyně. Výše každé splátky byla sjednána ve výši 450 Kč. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 1.650 Kč. Pohledávka ze smlouvy [číslo] byla platně postoupena na žalobkyni. Žalované byla dne [datum] zaslána předžalobní výzva k úhradě dluhu se lhůtou k plnění do [datum]. Z informačního systému Okresního soudu ve Vyškově soud zjistil, že v letech 2017 [číslo] bylo proti žalované zahájeno sedm exekučních řízení, z toho dvě exekuční řízení zahájená v roce 2018 se vztahují k pohledávkám ze spotřebitelských úvěrů poskytnutých žalované nebankovním subjektem. 7. Na základě výslovného ujednání stran obsaženého o zápůjčce se smluvní vztah řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (ve znění platném v době poskytnutí zápůjčky). 8. V souladu s ustanovením § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastoupenou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Dle § 86 odstavec 1 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Dle § 86 odstavec 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Dle § 87 odstavec 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. 13. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. března 2020, vydaném ve věci C -679/18, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 14. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost. Jak uvedl Ústavní soud v Nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 41