7 C 246/2022-39 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se návrhem ze dne [datum], doplněným podáním ze dne [datum], domáhá po žalované zaplacení částky 7 000 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] prostřednictvím webového rozhraní [webová adresa]. Žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 7 000 Kč. Žalovaná na svůj dluh ve lhůtě splatnosti sjednané smlouvou ničeho nezaplatila. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny 7 000 Kč a zákonných úroků z prodlení z dlužné jistiny. Úvěruschopnost žalované jako žadatelky o úvěr byla ověřena z informací poskytnutých žadatelkou o úvěr a z databáze registru SOLUS. 2. Žalovaná se na výzvu soudu ve věci nevyjádřila. 3. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 4. Podle ust. § 157 odst. 4 občanského soudního řádu, v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru o skutkovém stavu: Mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka 7 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s poplatkem 4 060,58 Kč do 90 dnů od poskytnutí úvěru. Ohledně splnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost žadatele o úvěr v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel vycházel toliko z informací žadatele bez dalšího ověření příjmové či výdajové stránky a z lustrací v systému SOLUS. Žalované byla zaslána předžalobní výzva. 6. Smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovanou se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (ve znění platném v době poskytnutí úvěru). 7. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. 11. Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020. Uvedené závěry byly potvrzeny usnesením Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 3/20 ze dne 6. října 2021. 12. Soud je povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. 13. Na základě uvedeného soud dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost a před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jako poskytovatel spotřebitelského úvěru neposoudila úvěruschopnost žadatelky jako spotřebitele. Žalobkyně se spokojila toliko s informacemi od žadatelky o tom, že je zaměstnána a má pravidelný příjem, aniž by žádala prokázání těchto informací. Žalobkyně nijak nezkoumala a neověřovala základní výdaje žalované zejména náklady na bydlení. S ohledem na uvedené soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou a žalovaná je tak povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. 14. Na základě neplatné smlouvy bylo žalované poskytnuto plnění 7 000 Kč. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně ničeho nezaplatila. Uvedené tvrzení žalovaná nezpochybnila. Žalovaná je tak povinna s ohledem na již uvedené zaplatit žalobkyni 7 000 Kč. Soud proto žalovanou k zaplacení této částky žalobkyni zavázal. Ve vztahu k požadovanému zákonnému úroku z prodlení z částky 7 000 Kč, přiznal soud žalobkyni tento úrok od [datum] tj. ode dne následujícího po dni, který žalobkyně stanovila jako poslední den lhůty k zaplacení dluhu v předžalobní výzvě ze dne [datum], do zaplacení. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl. 15. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka, v době přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v době přiměřené možnostem žalované. Žalovaná v e-mailové zprávě uvedla, že je osoba bez přístřeší a řeší svoji tíživou finanční situaci. S ohledem na uvedené proto soud neshledal možnost splácení dlužné částky jako účelnou a stanovil proto splatnost přiznaného dluhu včetně zákonného úroku z prodlení v přiměřené době šesti měsíců od právní moci rozsudku tak, aby žalované poskytl možnost dobrovolného uhrazení a zároveň ji nepřiměřeně nezvýhodnil na úkor žalobkyně. 16. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odstavec 1 občanského soudního řádu, dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě byla žalobkyně zcela úspěšná, náklady účelně vynaložené k uplatňování práva žalobkyně spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč dle položky 2 bod 1., písmeno a) Sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona číslo 549